Za zavřenými dveřmi.

13. června 2018 v 10:59 | Deine |  Naše myšlenky
Hudba budoucnosti nás pronásleduje každým dnem, obavy z nacházejícího zítřka, ze snů, které se možná nevyplní a tužeb, které nemusí být naplněny. Všechna přání a všechny obavy existující v jednom stavu - budoucnosti -.

Jaká je tedy má představa budoucnosti? Řeknu vám to takhle - za zavřenými dveřmi. A ne, není to hluboká metafora, myslím to doslova. Posledních deset let nemám možnost mít ve svém pokoji zavřené dveře. A to mě sere.

Takže budoucnost dveří, co se dají zavřít, dveře dveřené, plastové, staré, nové, s kovovou klikou, s plastovou klikou, dveře prosklené, nebo plné, svoboda pro všechny dveře! Jenom by bylo fajn je kurva zavřít. Proč je nemohu zavřít teď? Žiji snad ve věznici? Nebo pod dozorem konzervativní rodiny, která nedovoluje aby se děly věci nepříslušné mladé dámě jako jsem já? Ne, ne nic takového... Vlastním totiž zvířata. Konkrétně dva psy (ehm, psy) - jorkšíry - a a jednoho kocoura. Zmínění psi se bohužel narodili s inteligencí ne větší než je ústřední topení, tudíž nechápou koncepty dveří jako takových. Pokud vidí pootevřené dveře, usoudí, že se do mezery nevejdou a jejich další krok je začít štěkat (bez pokusu ty dveře otevřít víc). A tam, kde naši psi zaostávají v inteligenci, nabírají sílu v oblasti trpělivosti. Takže štěkání. Klidně i několik hodit v kuse. Dokud se dveře neotevřou.

Dalším problémem je kocour. Ano, kočky mohou mít takové ty dvířka, bohužel mé dveře jsou prosklené, tudíž vyřezat díru není jen tak. A pan kocour žije filozofí mnoha manažerů "Dveře do mé kanceláře jsou vždy otevřené." Bohužel, jeho kanceláří je celý byt. Takže i když tím nejtišším způsobem dveře zavřete, kocour to svými supersmysly zaregistruje ať je uvnitř pokoje, nebo někde jinde. A začne jednat. Toto je demokratický stát, hranice musí být otevřeny (jistě je pro-EU) ! Z jedné strany dveře umí otevřít i klikou (god help us all) a z druhé mu to sice nejde, každopádně kromě neúprosného mňoukání, začne ničit věci kolem sebe. Shazovat věci z poliček, knihy z knihoven, telefony ze stolů, to vše dokud dveře neotevřete.

Co z toho tedy za to společné desetileté soužití vzniklo? Konstantně pootevřené dveře. S mojí hlavou, která spí u nich (na posteli, ne na zemi). Každodenní buzení jak někdo vstane, pochoduje po bytě, psi štěkající, kočka mňoukající. Soukromí na bodě mrazu.

Takže moje vize budoucnosti? Bydlet někde, kde mohu mít zavřené dveře. Jak prosté, milý Watsone! Jsem člověk realistických cílů. A samozřejmě dobré bydlení, dobrá práce, milující partner, hromady sushi a další bláboly.

Výsledek obrázku pro black and white door gif


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 16:05 | Reagovat

:-D Kdo by to byl řekl, co zvířátka dovedou, když není po jejich. :-D Náš pes se taky neustále dožaduje, aby měl přístup všude po bytě a když náhodou ne, začne škrábat na dveře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama