Březen 2017

Člověk a smysl

7. března 2017 v 13:33 | Arwen |  Naše myšlenky
Ano, je to nekonečný problém. Člověk a jeho smysl, naplnění mise. Spoustu z nás, pokud se aspoň na chvíli odtrhne od všedních problémů a kolotoče povinností, napadne myšlenka, zda je náš život dostatečně uspokojující a jaký má vůbec význam. Potom příchází ten pocit nicotnosti, prázdnoty a zbytečnosti. Tento stav má spoustu pojmenování, zřejmě také proto, že provází často většinu z nás. Můžeme ho nazývat syndrom vyhoření, nebo existenční krize, o které již psala Deine.

Je to také častý problém, kterým se zabývají psychologové, ve snaze nám pomoci. Ale může nám vůbec pomoct někdo jiný, nebo to zvládneme jen my sami? Můj důvod proč píšu zrovna o tomto tématu je ten, že ten pocit znám více než dobře a často ho provází deprese, protože nevíme jak celou věc uchopit a řešit. Může se zdát zvláštní, že se s tím setkávám zrovna já.

Pokud budeme číst nějaké definice tohoto psychického trápení, většinou bude jako cílová skupina zmíněna ta jenž zahrnuje pracující dospělé se stereotypním životem a prací, která je ani z části neuspokujuje. Já jsem studentka, označila bych se i za mladou ve svých 20 letech (haha..) a pokud to vezmu obecně, neměla bych si mít na co stěžovat. Netrápí mě ani žádná nemoc, ani chudoba, snad ani rodina. A přesto.. Přesvědčila jsem se tedy, že na věkové skupině většinou nesejde. Důležité taky je, jak moc o tom člověk přemýšlí a s čím se spokojí. Důležitým faktorem v mém případě je i to, že moje povaha je od přírody melancholická a snadno tíhnu k depresivním náladám a stavům. A někdy jen přemýším víc, než by bylo nutné.. Jenže to je pouze můj osobní případ.

Proč tím tedy trpí tolik lidí na Zemi? Pokud se zamyslíme, tak už fakt, že neznáme původ člověka (nemluvím o evoluční teorii), nevíme jak vznikl samotný Vesmír, nejsme si jisti ani tím jak vznikl život, kdy vznikl a hlavně PROČ vznikl a zda to má nějaký důvod. Není nám jasné ani proč zrovna my, zrovna naše osoba, proč existuje, nevíme zda je něco po smrti a pokud ano, tak nevíme co. To je dost otazníků na jednu zmatenou lidskou mysl. A najednou jsme prostě tady. Jsme na světě se všemi těmi otázníky a máme něco dělat, nějak žít. Co je dobro a zlo víme jen ze základního svědomí a z toho co nám říká společnost, a proto se můžeme snadno zaseknout a připadat si ztraceně, marně, bezmocně a zbytečně. Potýkám se s tím tak často, že je škoda o tom mluvit. Potýkáme se sami se sebou a nikdo nám nemůže říct co dělat, aby nám bylo dobře, abychom splnili naši "misi" na Zemi.

A co s tím tedy můžeme dělat? Na to se sama ještě snažím přijít a někdy si s tím připadám ještě ztracenější než obvykle. A tak musíme zřejmě bádat každý na svou pěst.
Jenže to není hezký konec článku. Spolu s Deine píšu na tenhle blog už nějaký ten pátek a často se moje články mohly jevit jako depresivní, pesimistické, nebo demotivující. A za tím dělám tlustou čáru. Již před nějakou dobou jsem si přísahala, že i pokud celý článek nebude zrovna nejveselejší, nebo téma nebude zrovna nejšťastnější, měl by mít aspoň pozitivní závěr, protože pokud někdo čte moje slova, chci aby odcházel s pocitem naděje a ne s vysátou energií, protože tu potřebuje každý z nás, aby zvládal všechny ty starosti všedního dne.

Takže nedávno, ve chvíli, kdy se moje myšlenky zabývaly tímto těžkým tématem a já se opět cítila ztraceně, mě něco napadlo. Proč si neudělat seznam věcí, které chci zažít? Myslím, že to znáte všichni z těch amerických filmů, kdy hlavní hrdina zjistí, že má za měsíc zemřít a udělá si seznam všeho co chce stihnout a zažít. No, myslím, že nemusíme umírat na to, abychom si mohli vytvořit takový seznam a pomalu si plnit přání a cíle, na které jsme doposud jen mysleli. Nemusí to být hned něco velkého, jako navštívit Čínu, i když nápadům se meze nekladou. Mohou to být i drobnosti, nebo malé sny, které pořád odkládáme. Já bych třeba ráda šla darovat krev a moci odcházet s pocitem, že díky mě se někomu povede lépe. Každá z takových věcí může pomoct utišit tu prázdnotu a zmatek při syndromu vyhoření..a možná díky tomu odhalíme i co je náš smysl, nebo po čem toužíme, co bychom měli dělat. Život je opravdová vzácnost a člověk by ho neměl prožít ve starostech a smutnění.

Přeji tedy všem štěstí při hledání toho co nám někde uvnitř chybí.


Vaše