Leden 2017

Šachovnice

19. ledna 2017 v 16:53 | Deine |  Naše myšlenky
"Pohltím vše co příliš blízko si sedne, však zemře i ten, kdo se mne zřekne."

Náš svět je tvořen z osob, míst a věcí na kterých nám záleží. Na některých méně, na jiných více. Z obyčejné cetky se stává sentimentální vzpomínka, co jiný vyhodí se pro někoho stává pokladem. Vážeme se na ně a lidi způsobem, který umí pouze lidé. Obklopujeme se tím, co k nám promlouvá, co nám připomíná teplo domova a bezpečí. Bez ohledu na zámky, bez ohledu na riziko.

Dáváme tím našemu životu váhu. Pouštíme k sobě rodinu, přátele, mazlíčky, partnery. Každý z nich jako by byl postavičkou na velké šachovnici, někteří jsou více vzadu a jiní mají hodnotu krále. Posunou se a my to víme. Cítíme když se vzdalují, vnímáme, když se přibližují. To vše založené na interakcích, na emocích. A to vše z nás dělá terč. Obklopujeme se lidmi, kteří hřejí a my jdeme blíže. A čím blíže jsme, tím těžší je jít zpět, do většího chladu. Žár a teplo těchto duší nás nutí se k nim vracet, znovu a znovu.

Ale existuje i další pohled. Tato šachovnice, kde střed našich malých životů jsme my, je také minovým polem. Lidé nejsou víc než malé žhnoucí miny, které neví, kdy vybouchnou. A jestli vůbec. Většina z nich se pouze vzdálí. Jiné vyhasnou a stanou se minou a lákavým ohněm pro někoho jiného. Jiní narazí tvrdě a nechají za sebou praskliny, které budou pod naší kůži velice dlouho. A jiné dokonce mohou vybuchnout. A čím blíže k nim jsme, tím silnější bude zásah.

Stojí to tedy za to? Tyto emoce, tyto výstřední pocity, které máme tak neuvěřitělně komplexní pouze my, lidská rasa. Není jednodušší vyplavat na povrh a nadechnout se čistého, bodavého vzduchu a vypustit všechny emoce pryč? Zůstat jako pouhé schránky, které nedělají omyly na základě citů a vazeb? Někdy nás zahalí mračna pocitů a věcí, které nechceme cítit a hladina nad kterou je vše logické a dává smysl se zdá jako ideální východisko. A ten pocit je opravdu ohromující. Stává se celkem vzácně. Je to pocit kontroly. Nad vlastní myslí, nad důsledky. Pocit, že existuje jistý štít, který nás ochrání od všech výbuchů, když se jen naučíme ho nepustit z ruky. Doprovází ho však mrazivý pocit prázdnoty. A chladu.

Takže stojí to za to? Jsme schopni přežít na tomto minovém poli, které nazýváme životem? S těmito lidmi, cizinci, kteří se na naší šachovnici začali objevovat. Přece jen i jako minové figurky na cizí šachovnici, naše tahy jsou omezeny. A vítr pořád fouká. Naše figurka se neustále houpe. A jednou může spadnout. Nebo explodovat.

Výsledek obrázku pro caring is not an advantage


Fascinující síla přírody aneb ničivá tornáda

14. ledna 2017 v 16:19 | Arwen |  Příroda
Již od dětství mě fascinovala obrovská a zlověstná síla přírody a všechny katastrofy s ní spojené, jako tornáda, orkány, tsunami, bouře a zemětřesení. Samozřejmě je to fenomén, který s sebou přináší spoustu neštěstí, smutku, zranění a v hoších přípaech i smrt. Je to děsivé, ale zároveň tak zajímavé. Tornádo je větrný vír s obrovkou sílou, který může vznikat na pevnivě, ale i na vodní hladině. Na vznik tornáda má vliv srážka teplého a studeného vzduchu, podobně jako u bouřek, avšak ani sami meteorologové neznají přesnou příčinu vzniku tornáda. Wikipedie o tom říká: "Z dosud nedostatečně známých příčin se někdy uvnitř objeví vír, který se stává viditelným, jestliže je vzduch dostatečně vlhký, aby mohlo dojít ke kondenzaci. Poté se spustí dolů, až dosáhne země - čímž se vytvoří tornádo v pravém slova smyslu"

Nedají se ani předem předpovídat, a proto ochrana proti nim je nedostatečná. V našich oblastech se moc nevyskyují,
ale v končinách Spojených států to není nic výjimečného. Pro posouzení jejich síly se používá Fujitova stupnice se škálou od nejslabšího F0 až po F5, které je jen velmi vzácné. Možná vás to překvapí, ale tyto větné víry se vyskytují i u nás, avšak jeich intenzita a doba trvání je většinou zanedbatelná. Myslím, že v mnoha případech se jim ani nedá říkát tornáda, ale tromby.

Zde je ukázka jedné takové z území ČR, okres Jičín
Klik celý článek

Mantry na dobrou noc

10. ledna 2017 v 23:12 | Arwen |  Snění a jeho zvláštnosti
Všechny zdravím v Novém roce!

Tento čas s sebou přináší nové začátky, příaběhy, radosti, ale i starosti. Myslím si, že každý z nás zná ty noci, kdy ulehnete s hlavou plnou starostí, myšlenek, nápadů.. Já to znám bohužel taky. Vysokoškoláci mají zkouškové, středoškoláci myslí na maturitu a ples a o pracujících ani nemluvě- daně, složenky, otravný kolega, děti..

Přitom víte, že když nezaberete tak do hodinky, ráno budete nepoužitelní. Tik ťak, další hodinka za vámi, čas je drahocenný a je to k uzoufání.. A já to znám moc dobře, a tak jsem přemýšlela co s tím. Přírodní léky nebo bylinky nejsou zas tak účinné a léky na předpis bych nechtěla. Zkusila jsem tedy něco úplně jiného- mantry. Ty se hojně využívají v buddhismu při meditaci. Jedná se o určité slabiky, které mají svůj vlastní a specifický význam. Mohou být vyslovovány nahlas, nebo si je meditující může přeříkávat ve své mysli.

Nejznámější mantrou je óm a ta má "odstraňovat pýchu a tendenci znovuzrozovat se mezi bohy". Jejich význam však pro naše "spánkové účely" nemá zas takovou váhu, a proto si vymýšlím vlastní mantry.
Může to být cokoliv co se vám bude dobře říkat v duchu- např. om-sá, on-tó atd. Někomu to může přijít bizarní, ale ten princip je opravdu jednouchý a funkční. Důležité je také pravidelné dýchání. Při první slabice (které "říkáme" v duchu) se nadechujeme a při druhé vydechujeme. Kouzlo celého našeho počínání je v tom, že se soustředíme pouze na ty jednotlivé slabiky a nedovolíme mozku zaplétat se do nových a nových myšlenek. Stačí chvilka odříkávání a začnou se vám zjevovat obrazy. Určitě znáte ony polospánkové sny a to už je téměř výhra.

Avšak pokud je někdo z vás vášnivým milovníkem kávy, stejně jako já a dá si víc šálků než by měl a nejlépe před spaním, tak mu zřejmě ani mantry nepomohou..

Tak tedy sladké sny, nespavci..



News: 2017

10. ledna 2017 v 16:28 | Deine |  Odpočinkové čtení
Zdravíčko ve spolek. Můžu upřímně říct, že jsem zklamala sama sebe i tento blog, že jsem nenapsala vánoční článek a ještě hůře - narozeniny blogu! Vánoce a začátek zkouškového období zavinil, že má mysl byla úplně jinde. Takže kolik je to let? Již 7.

7 let co tento blog stojí při mě na mé cestě životem. Od odrostlého dítěte, přes obyčejného puberťáka až na tuhle parodii dospělého člověka :D. Statistiky snad ani nechci říkat, byl to velice líný rok z mé strany, pouhých 14 článků. Ale lepší něco než nic ne? Vždy je fajn vědět, že když se člověk chce vypovídat lidem, které nezná na stránce, která je jeho - najde své místo.

Takže přpíjím na 7. výročí blogu a šťastný nový rok 2017! 2016 byl rozhodně zajímavý rok. Z pohledu pouhého lidského červa kolem něhož se točí celý svět, byl vskutku plný dobrodružství. Vysoká škola, brigáda, dovolené, přátelé, smích i slzy. Byly chvíle při kterých jsem si přála aby nikdy neskončily a momenty, které bych nejradši zapomněla. Mysl mi zahlcovaly myšlenky, hudba, někdy i alkohol. Můžu upřímně říct, že to byl jeden z nejvypjatějších roků v mém životě, kdy má psychika věčně balancovala na hranici naprostého štěstí a neskutečného smutku. Objevila jsem o sobě spoustu nových věcí, pustila se do neprozkoumaných částí a snažila se neohlédnout zpět.

Přes to vše 2016 byl jen další rok, který jsme přežili. Neměli bychom litovat ničeho dobrého, nebo špatného, protože na konci dne jsou to všechno zkušenosti a vzpomínky. Hrdě kráčejme vstříc novému roku, neprozkoumané budoucnosti plné smíchu a slz! Riskovat znamená žít. Nebo se aspoň o to snažit.

Happy New Year, fuckers.

Výsledek obrázku pro leo dicaprio toast gif