Temná mračna naší duše.

26. září 2016 v 23:03 | Deine |  Naše myšlenky
Být člověkem je tak únavné. Můžeme být perfektně šťastní v jeden moment, aby ho nahradily chvíle, které jsou zastřeny temnými mračny. Snad každý se s tímto setkává, někdo nárazově jako já - jiní jsou temnotou zahaleni delší dobu.

Nenávidím to. Je to pocit přetížení mysli, těla, duše.. Vědomí, že je to bullshit, že je to dočasné a že se z toho vyspíte nemění fakt, že to stojí za nic. Lidské emoce jsou tak těžce uchopitelné, obzvlášť ty křehké. Těžko popsat slovy co se děje, když cítíte, že se k vám blíží všechny obavy, špatné myšlenky a pesimistické scénaře života. Prokletí být flegmatickým cynikem, protože to nad čím tak dlouho máte nadhled a kontrolu se jednou prostě uvolní a chopí se vás jako kovové otěže.

Asi je lidskou přirozeností se nějakým způsobem filtrovat, nebýt věčně neutrální a diplomatičtí, prožívat i negativní věci, jen abychom se mohli cítit naživu. Není to právě to, co nás činí lidskými bytostmi? Cítit bezmoc, samotu a druhý den vstát z popela a jít dál?

Asi nejvýštižnějším popisem by bylo - pocit samoty v davu. Pocit toho, že jste tak daleko od všech a oni od vás, že stojíte naprosto sami uprostřed vesmíru i když jste obklopeni lidmi. Pocit pomíjivosti a zahlcení následovaný otupělou prázdnotou, protože flegmatická mysl spouští svůj obranný mechanismus.

A pak? Pak už je jen spánek. A nové ráno, s novými myšlenkami a slunečním svitem, který nahradil temná mračna, která jsou opět, pouhou vzpomínkou.

Fénix. Mýtický tvor, který zemře a opět z prachu povstane. Téměř jako člověk.

Dobrou noc.
Výsledek obrázku pro black on white gif

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama