Září 2016

Síla osobnosti

29. září 2016 v 18:00 | Arwen |  Naše myšlenky
Každý z nás se v životě ocitne v situaci, která není příjemná. Může jít o těžké životní období, nebo o člověka, či lidi, kteří se vás budou snažit zranit, zlomit, nebo vám ublížit. Nemusíme si nic nalhávat, s takovými lidmi se setkáváme běžně. Ať už vás chce někdo shodit, zesměšnit vaše sny, nebo vás urazit, platí to stejné, nesmíte to dopustit. Pro takové případy se hodí vzpomenout si na několik bodů, které vám pomohou při tomto úsilí..

- Pokud se vám bude snažit někdo ublížit tím co říká, zřejmě ve vás budou překypovat veškeré různé emoce, jako velká bublající polévka, co se chystá přetéct. Buďte klidní. Jestliže se vám to nedaří, aspoň to předstírejte. Nesmíte dát najevo, že vás to vykolejilo.

- Přemýšlejte logicky a s ledovým klidem, nenechte se ovládnout emocemi, nebo se stáhnout na úroveň toho s kým jednáte.

- Odpovídejte klidně, pomalu a bez zvýšeného hlasu.

- Stůjte, nebo seďte narovnaní. Připomene vám to, že se nenecháte jen tak zlomit a máte svoji hrdost.

- Vzpomeňte si, jak jste úžasní. Pokud si to nemyslíte, tak si to začněte myslet. Může vám pomoci krátká rekapitulace vašich životních okamžiků, na které jste hrdí.

- Zvažte, zda ten určitý člověk stojí za to, abyste s ním byli v kontaktu, pokud se chová takto opakovaně. Samozřejmě, pokud se jedná o vašeho šéfa, kolegy, spolužáky, nebo rodinu, nemáte zase tolik na výběr. Ale vždy se s tím dá něco dělat.

- Pokud je to možné, zeptejte se slušně, proč ta osoba říká věci, které vám ubližují. Určitě jsou situace, kdy se vám druzí snaží např. vytknout chyby, abyste se jim mohli vyhnout. Upřímnost také není vždy příjemná. Je to v pořádku do té doby, pokud to druhá osoba vytýká slušně a na úrovni.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že nikdo nemá právo brát vám vaši důstojnost, zesměšňovat vás ( myslím opravdu zle, ne takové to nevinné pošťuchování), nebo se vysmívat vašim snům a ambicím. Každý z nás je náchylnější jinak. Melancholika se dotkne skoro vše, cholerika to vytočí tak, že se možná tak akorát ztrapní a flegmatikovi to bude nejspíš fuk. Přesto u všech existuje něco co se nás může dotknout, ať už je to cokoliv. Ale pamatujte- nemůže vám nic ublížit, dokud to sami nedovolíte. Takže hlavu vzhůru a jak už jsem psala, vzpomeňte si jak jste úžasní. Není to zas tak egoistické.


Temná mračna naší duše.

26. září 2016 v 23:03 | Deine |  Naše myšlenky
Být člověkem je tak únavné. Můžeme být perfektně šťastní v jeden moment, aby ho nahradily chvíle, které jsou zastřeny temnými mračny. Snad každý se s tímto setkává, někdo nárazově jako já - jiní jsou temnotou zahaleni delší dobu.

Nenávidím to. Je to pocit přetížení mysli, těla, duše.. Vědomí, že je to bullshit, že je to dočasné a že se z toho vyspíte nemění fakt, že to stojí za nic. Lidské emoce jsou tak těžce uchopitelné, obzvlášť ty křehké. Těžko popsat slovy co se děje, když cítíte, že se k vám blíží všechny obavy, špatné myšlenky a pesimistické scénaře života. Prokletí být flegmatickým cynikem, protože to nad čím tak dlouho máte nadhled a kontrolu se jednou prostě uvolní a chopí se vás jako kovové otěže.

Asi je lidskou přirozeností se nějakým způsobem filtrovat, nebýt věčně neutrální a diplomatičtí, prožívat i negativní věci, jen abychom se mohli cítit naživu. Není to právě to, co nás činí lidskými bytostmi? Cítit bezmoc, samotu a druhý den vstát z popela a jít dál?

Asi nejvýštižnějším popisem by bylo - pocit samoty v davu. Pocit toho, že jste tak daleko od všech a oni od vás, že stojíte naprosto sami uprostřed vesmíru i když jste obklopeni lidmi. Pocit pomíjivosti a zahlcení následovaný otupělou prázdnotou, protože flegmatická mysl spouští svůj obranný mechanismus.

A pak? Pak už je jen spánek. A nové ráno, s novými myšlenkami a slunečním svitem, který nahradil temná mračna, která jsou opět, pouhou vzpomínkou.

Fénix. Mýtický tvor, který zemře a opět z prachu povstane. Téměř jako člověk.

Dobrou noc.
Výsledek obrázku pro black on white gif


Kdo jsem 2.0

25. září 2016 v 17:08 | Deine |  Odpočinkové čtení
Před čtyřmi lety jsem napsala odfláknutou verzi tohoto články ZDE a když jsem viděla toto téma týdne tak jsem si řekla - proč ne.

I po tolika letech pořád platí fakt, že má osoba je na tomto blogu anonymní. I přes moji rozsáhlou virutální existenci mi vždy více vyhovovalo, že tento blog píše jen člověk z davu bez obličeje a je čten lidmi, kteří ke mě nemají žádné vazby. Udržuji si tím jistou balanci upřímnosti.

Co tedy o sobě mohu říci? Oproti staré verzi tohoto článku už nejsem středoškolačka, nýbž pyšný držitel toho mastného kusu papíru - maturity, který je nyní pyšně pohřben v nějaké složce pod hromadou krámů. Jsem teď na výšce, učitelé si mažou tabule sami a dokonce máme wifi. Řekla bych, že od střední je to značný upgrade. Vybrala jsem si středně těžký obor, protože je to můj styl - cesta nejmenšího odporu.

Jsem značný flegmatik, kterého moc věcí nerozhodí (pokud se nejedná o hmyz), relativně logicky založená osobnost (což prý působí chladně) a prokrastinátor (ále, to vysvětlím třeba jindy..).Starý článek nelhal v tom, že jsem sarkatický člověk a stále nejsem romatnik, ani vlastenec. Milovník koček, krabího salátu (nejsou tam krabi) a hudby. Prostě sex, drogy a rock'n'roll! Hm, možná spíš sex, pivo a indie? Spánek, seriály... a pizza? Sounds pretty good.

Výsledek obrázku pro black on white gif

Oblíbené seriály se víceméně nezměnily, srdcovkami pořád zůstává Doctor Who, Supernatural a Dexter. Ráda i čtu knihy, ale jsem dost líná je číst přes den a postel mě láká ke spánku, takže je čtu pomaleji, než se mi líbí.

Z hudby snad miluji každý žánr, mám ráda koncept tančení v klubu na hudbu, která je hlasitější než mé vlastní myšlenky. Dělá mi radost, vyjadřuje spoustu mých pocitů a názorů, vyjadřuje všechny druhy emocí a i když sama na hudbu žádný talent nemám, nemohla bych se bez ní obejít.

V závěru, kdo vlastně jsem? Ani nevím, samotná se často překvapuju. Někteří mě vidí jako špatnou osobu, jiní jako dobrou, v závěru se ani nikdo nemýlí, jen někteří mají více informací než jiní. Nedělám nejlepší rozhodnutí, a i po dvou desetiletích života si nejsem jistá co od něho chci, takže fuck it, prostě řeším jednu věc po druhá a doufám, že to v závěru dopadne dobře. Jsem prostě člověk.