Březen 2016

Měli bychom soudit podle vzhledu?

28. března 2016 v 18:52 | Deine |  Naše myšlenky
"Nesuď knihu podle obalu." je fráze, která nám říká, že nemáme být povrchní a nenechat se odradit něčím, co se nám na první pohled nemusí líbit a slepě následovat stereotypy. Je to ale opravdu na místě?

Nikdy jsem se nesnažila tvářit jako ta romantická duše, která říká, že nezáleží na vzhledu "ale na tom co je uvnitř". Ano, pokud chcete mít krásné přátelství tak to co je "uvnitř" by mělo být to co se počítá. Ale pokud chcete mít něco komplexnější, tak ať co lidé chtějí slyšet, nebo ne, na vzhledu záleží.

I ten obal knihy je jen chytrý marketing, který má zaujmout oko čtenáře a i když kniha může být sebevíc úžasná, pokud sedí někde zaprášeně v šedém obalu, nemusí dostat tolik pozornosti. Je to zákon nabídky a poptávky. Něco nabídnete světu a nějaký ten kupec se už najde. Co doopravdy nabídnete už je jen vaše věc.

Těžší je už preference. Každý máme něco nám přijde nepředstavitelné udělat se svým zevnějškem a naopak věci, které jsou extrémně přitažlivé. Je ale pak na místě soudit jiné, protože se to specificky nám nelíbí? Může jít o základní věci jako tetování, nebo piercingy, které i v dnešní době často doprovází pohoršení stepfordských paniček, "vyšších tříd", nebo starších generací. Někdy to může být i ta nejobyčejnější věc jako líčení se. Vidět dvacetiletou holku, která je naprosto přírodní je občas trochu zarážející, asi protože to není norma. Já upřímně si to představit nedokážu a už jsem si párkrát pomyslela, že by se sebou daná osoba mohla "udělat více". Ale ono to asi vážně není naše věc.

Vyčnívat z jisté normy často zaujme, ale jak je zvykem společnosti, často spíše negativně. Potkávat potetované čtyřicetilé rockery s pivem a cigárem v puse někdy ve večerních hodinách znepokojí člověka více než muž v obleku pokuřující doutník se sklenkou vína. Proč? Protože je to méně konvenční a protože lidem v oblecích, se rozhodně dá věřit? (Ha!). Předsudky vždy přijdou na mysl, obzvlášť když se bojíme o naši bezpečnost. A když se nad tím zamyslíte tak zrovna ta uhlazeně vypadající slečna v brýličkách může být drogový dealer.

"Podle sebe soudím tebe." je asi fráze, které bychom se spíše měli vyhnout než již zmíněné knižní metafoře. Protože ano, i přes naše preference a to co považujeme za normu, ostatní mají svobodu si zvolit co chtějí aniž by za to byli souzeni. Máme nárok si volit partnery podle toho jak se nám líbí, co si oblékají a co nám vadí, ale všechno ostatní co nesouvisí s chemií by mělo být souzeno podle činů. A někdy je to těžší než se řekne. Extrémně dobře vypadající lidé mohou člověka zastrašit svojí dominancí, často člověk slyší "Co ta musí mít v hlavě." a někdy mají pravdu, ale nemusí. Ne každý knihomol musí mít brejličky a vytahané svetry, stejně jako pařmenka nemusí nutně chodit v minišatech a svítícími náramky.

Svět je o dost snažší chápat a vnímat když v něm hledáme stereotypy a určité vzrorce, ale v realitě všichni slepě tápeme ve tmě. Takže měli bychom soudit podle vzhledu? Lidi, které chceme dostat do postele, ano. Zbytek ne.