Leden 2016

Ironie pro měsíc leden

27. ledna 2016 v 0:04 | Deine |  Odpočinkové čtení
Vítejte smrtelníci! Ano jsem to já, jsem naživu a v plné... dobře né v plné síle, ale síle. Co se dělo se mnou v tomto pekelném měsíci? Vlastně vůbec nic. Akorát zkouškové období. Což zahrnovalo ještě více prokrastinace a trávení času doma. Sepisovat nějaké myšlenky a názory se však ještě před pár dny zdálo téměř nemožné, protože má hlava i nyní je plná zbytečných věcí, které nahrazují ty zajímavé.

Nyní, po zhruba dobu dalších dvou týdnů oplývám znalostmi jako lingvistické pojmy, historií celé Británie a USA, nebo nádherné anglické fonetiky. Jak užitečné. Zítra mě čeká poslední bitva, takzvaná Bitva u Gettysburgu *wink wink* *vtipy o americké historii, které zapomenu* *wink wink*. Doufám, že draka zkolím a budu mít konečně zasloužený klid.

Ne že by to nebylo produktivní období. Dokoukala jsem celou 5. sérii Game of Thrones, celou první sérii Once Upon a Time, začala Limitless, dohnala většinu ostatních seriálů, začala číst knihu, šla pouštět lampióny před čajovnou... Chození spát v 1, vstávání v 10. Říkám. Produktivita.

Studentský život, tak naplňující a plný motivace. Kdo by nechtěl sny o amerických koloniích a transkriptech do fonetické abecedy. Kdo by si nepřál znát definující náležitosti jazyka (v jiném jazyce) (odborně) (nikoho to nezajímá). Akademičtí pohani, jen ti by si to neužívali! Zabte je, zbavte se jejich těl a zakopejte je za hranicemi! (to dělávali a pak dostali mor, ha!) (blbci)

Ale po tom (téměř) všem to dává smysl. Ten zápal, ta motivace, to učení... Ano, opravdu to má něco do sebe. Naučila jsem se o sobě tolik nových věcí. Jako že třeba se můžu naučit 70 stran a pak to zapomenout. Nebo, že Británie doopravdy byla svině k Američanům (rodinu si nevybírate, ale tak víš jak).

Stále mě však hlodá jedna jediná otázka. Otázka existence, bolesti a života nás všech. Proč doprdele bylo v historii tolik blbů co jmenovali Henry a Edward?!



Ohled za rokem 2015

7. ledna 2016 v 0:15 | Deine |  Odpočinkové čtení
Šťastný nový rok! Nechť Vás všechny doprovází světla, která pohltí stíny.

Ručička času je neúprosná a i nyní se zase otočila o jedno číslo kupředu. Další kapilola knihy, další příběhy k napsání.. Rok 2015 byl pro mě rokem revolučním, zajímavým, rozporuplným. Tolik věcí se změnilo, tolik věcí se dosáhlo. Dokončila jsem další část vzdělání, odešla se zvýšenou hlavou s papírem, který hlásal 'Maturitní vysvědčení'.

Oslavila jsem další narozeniny s lidmi na kterých mi nejvíc záleží, s lidmi, tkeré jsem měla tu čest poznat a o které přes všechny naše rozdíly nechci přijít. Jen čisté uvědomění, že jste obklopeni lidmi na kterým vám záleží a cítíte, že to vnímají stejně je něco co mi docházelo velmi, velmi dlouho. A pravda, občas mám chvíle, kdy na to zapomenu. Ale 2015 byl rokem změn, pozitivních změn. Štěstí.

Dalším krokem vpřed bylo přijetí na vysokou školu. Po letech opět jiné prostředí a s ním více zodpovědnosti, více samostatnosti. Pár nových přátel mi zkřížilo cestu, zatímco staří se jak vzdálili, tak i přiblížili. Mezi prsty se mi dostalo spousta alkoholu, vodních dýmek, káv, seriálů, koček a hudby. A pizza. Velká, velká spousta pizzy.

Byl to rok plný údálostí, voleb, lehkého našlapování na neznámá území a života. Cítila jsem se naživu. Oproti roku 2014, který se pro moji mentalitu nesl spíše v temnějším duchu, tento byl... lepší.

Takže připíjím na ten další, ten který nese číslo šest. Nechť je stejný, nebo lepší. Nechť nás doprovází světlo - nebo přátelské stíny.