Prosinec 2015

Narozeniny blogu - 6 let!

28. prosince 2015 v 11:43 | Deine |  Oznámení








Vítejte ve ztraceném koutě internetu!

Dnes je významný den - narozeniny blogu. Tentokrát již šesté výročí! Blog je již připraven vyrazit do první třídy základní školy. Letos je to první rok, kdy se podepisuji pod tento článek samostatně - bez žádných výčitek jsem pomyslně přebrala kormidlo i za Arwen, která je a navždy snad bude jednou z mých nejlepších přátel :).

Od roku 2009, kdy byl tento blog založel uplynulo spoustu času, překousala jsem se ze základní školy přes celou střední až teď na vysokou. Blog za celé ty roky zůstává anonymní jak ze strany čtenářů tak ze strany mé (až tedy na jednoho vetřelce) a tak mi to zatím vyhovuje. Pravda - článků ubylo a za tento rok je to pouhých 39, avšak když uvážím, že píšu sama a tento rok opravdu byl rok plný změn a životních zvratů - nestěžuju si. Radši pár kvalitních článků, než náhodné nesmysly! :)

Letos jsem vystřídala další design blogu, poprvé v historii blogu za něco minimalističnějšího, černobílého. Také jsem poupravila motto blogu a udělala další nepatrné změny. Prostě a jednoduše to přizpůsobila obrazu svému :D. Prvních pár měsíců 2015 bylo docela populárních, několik článků bylo na hlavní stránce celé domény Blog.cz a pár se objevilo ve výběru tématu týdne. Za to jsem velmi vděčná a i přes fakt, že články píšu hlavně pro svůj užitek a srovnání vlastních myšlenek - jakýkoli komentář, nebo pozitivní ohlas zvedne náladu :).

K číslům! Minulé narozeniny číslo stálo na 56 413 a nyní... 69 120. Třináct tisíc nahoru! Oproti minulému roku 'zisk' čísel o čtyři narostl :D. Za každého člověka jsem velice vděčná a i přes občasnou nepřítomnost mé maličkosti na blogu jsem ráda, že jsou stále lidé, kteří mé články ocení :).

Takže tímto článkem vzdávám hold sobě jako autorovi a i Vám jako návštěvníkům s poděkováním za vaši ať už nenápadnou číselnou, nebo komentářovou přítomnost! :)



Diágnóza: Dospělost

7. prosince 2015 v 22:57 | Deine |  Naše myšlenky
Existují jisté věkové hranice, milníky v očích zákona a lidí, které nás označují dospělými. Ať je to první občanka, kterou v 15 zamáváme před nosem rodičům a později v 18 barmanům, nebo řidičský průkaz, který nám dovoluje zabíjet lidi na silnici. Většinu času se nám zdá jakoby čas plynul rychle a plynule, zatímco my zůstáváme stejní. A najednou máte určitý věk, chodíte na vysokou školu, nebo do práce, vyřizujete věci na poště, objednáváte se k doktorovi a uvědomíte si tu děsivou pravdu - gratulace, stává se z vás dospělý člověk zodpovědný za své činy!

Až na to, že.. ne. V mé hlavě se často pořád nespínají ty správné drátky a i když obcházím tu poštu, mluvím s doktory a snažím se tvářit chytře ve škole, celé to působí divně. Kdykoli sedím ve škole a pozoruji ostatní jak se učí a dělají své studentské povinnosti, tak se posunu níže do židle, schovám se ještě více za pevnou vazbu své knihy a najednou nejsem student - jsem jen tajný agent, jehož cílem je se infiltrovat mezi tyto studující mimozemšťany. Mým úkolem je nenápadně je pronásledovat, přikyvovat ve správných momentech, dělat, že vím kam jdu a vmísit se do davu. Vždyť oni ví co dělají.

Jakmile vyřizuji cokoliv oficiálního nenápadně pozorozuji pracovníky na druhé straně - prokouknou mě? Jak jim podávám občanku a tvářím se znalecky, že sakra vím o čem mluvím tak sleduji každý jejich pohyb, čekám kdy zmáčnou to červené tlačítko a ze stropu se spustí muži v černém a namíří na mě zbraní se slovy "PUSŤTE VŠE NA ZEM, RUCE NAD HLAVU! JSTE ZATČENA PRO VYDÁVÁNÍ SE ZA FUNKČNÍHO DOSPĚLÁKA!" Zatím se to nestalo. Zatím.

To mě přivádí k myšlence jestli to tak není se vším. Předstíráme, že víme o co jde tak dlouho až tak nějak zapadneme a staneme se tím co jsme dříve pozorovali z povzdálí jako divokou zvěř. Staneme se nudnými, víno popíjejícími, sýry přikusujícími dospěláky. A nebude to nepřirozené. Jaká to strašidelná myšlenka!

Moudrý člověk na Tumblru jednou řekl "I'm not sure if I'm smart or I know enough random facts that I bullshited my way through life."

Takže právě teď, jsem tajným agentem ve svém vlastním životě, snažící se dělat správná (výhodná) rozhodnutí a přestírající, že sakra vím co dělám a o čem je řeč. Bullshit on, my friends!



Dr. Horrible's Sing-Along Blog

7. prosince 2015 v 22:17 | Deine |  Filmy co doporučujeme
Zdravíčko. Před chvíli jsem dokoukala muzikál na který jsem se doslova léta chystala a ani za boha se k tomu nemohla dostat. A teď mě škola (ano škola) donutila se na tento skvost podívat. V hlavní roli Neil Patrick Harris jakožto ďábelský věděc Dr. Horrible, jeho vysněná dívka Felicia Day a.k.a Penny a jeho nemesis Nathan Fillion a.k.a Captian Hammer.


Dr. Horrible se v rámci 40 minut, 3 aktů a muzikálových čísel snaží dostat do Zlého spolku Zla a zároveň samozřejmě - dostat dívku. Muzikál je z roku 2008 a i když jsem se na něj podívala z akademických účelů absolutně mě to nezklamalo. Tragikomická mini web-série, která svou jednoduchostí, dobrými hudebními čísly i absolutní absurdity některých scén zaujme člověka natolik, že 40 minut uteče jako voda :).

Zde je odkaz na youtube, CC pro české titulky, pro náročnější doporučuji stáhnout v lepší kvalitě.