Květen 2015

Článek s nadpisem a bez pointy

23. května 2015 v 23:59 | Deine |  Oznámení
Jsem. venku. Poslušně hlásím, že jsem unikla. Čemu se ptáte? Škole. Část mého vzdělání byla úspěšně dokončena a já mohu s hrdostí říct, že ano, dva týdny opravdu stačí k tomu aby se maturita s přehledem zvládla. Takže tolik asi k důvodu proč jsem nepsala. Jednou v životě jsem upřednostila produktivní věci! Ne že by tohle nebylo produktivní. Určitě produktivnější než sledování seriálových marátónů. Ehm.

Tento článek není informativní, ani zajímavý, tudíž nečekám, že by byl čitatelný. Ale fuck that, je to můj blog a jako správný rebel si budu psát vše co chci i kdyby to nebylo zajímavé.

Abych naplnila informativní strukturu článku.. okay.

Pokud zavřete oči, nic neuvidíte.
Nejčastější příčina rozvodu je svatba.
Džus je krev ovoce.
Vědci říkají, že 100% vrahů někoho v minulosti zabilo.
Zebry jsou koně co utekli z vězení.

Tak.

Co je dále na dnešním programu. Zítra mě pleskne kalendář o hlavu s tím, že jsem zase o rok starší, takže musím vypustit trochu moudrých vět dokud ještě jsem na nižší číslici. Level up! Co kdyby lidi rok po roce dostávali nové skilly k narozeninám? To by pak aspoň mělo nějaký význam. Co vyznamného se dosáhlo za poslední rok? Pořídila jsem si nový počítač. Novou postel. Nový batoh. Koupila jsem si první sluneční brýle. Yep, a dokončila jsem školu. Not bad. 7/10.

O čem dál píšou lidé. Filmové recenze. To dělávám i já. Dneska jsem viděla 50 shades of Gray. Já vím. Bylo to online. A stálo to za prd. Čekala jsem na zápletku a pak byly titulky. Dobrý soundtrack. 2/10.

Asi by nemělo smysl psát nějaký srozumitelnější článek. Mám docela sarkastickou náladu, takže bych pravděpodobně házela svůj cynický a ironický stín na všechno co se hýbe.

To byl nezajímavý článek. Příště snad něco víc smysluplnějšího. Blogy víceméně jsou forma samomluvy, ať už si to připouštíme nebo ne. Blábolíme do světa naše názory a myšlenky a rádoby to schováváme za 'tvorbu pro veřejnost' a přitom egoisticky píšeme sami sobě abychom se nezbláznili.

Tak se uvidíme u něčeho kvalitnějšího.








Odpuštění nás ovlivňuje

7. května 2015 v 23:30 | Arwen |  Naše myšlenky
Říká se, že život je děvka, že? Ale spíše než-li onen život jsou ostatní lidé to co nás trápí. Můžeme tvrdit co chceme, ale většina osob kolem nás dokáže měnit náš svět a ovlivňovat ho. Sedím tady a ptám se sama, kdo jsem. A odpověď si uvědomuji velice jasně. Stal se ze mě člověk plný vzteku, smutku, nenávisti a beznaděje. Při prvním pohledu to vypadá jako vina všech, co mi kdy ublížili, ale v podstatě nás k takovým lidem a událostem vedou naše vlastní rozhodnutí, která ovlivňují vše kolem nás.

Nejspíš se spoustě věcem dalo předejít a vyhnout se tím bolesti. Ale litovat nemá smysl. Dle mého se vše co se stalo, stát mělo, protože nám to zkrátka dává spoustu pochopení a zkušeností. Ale pouze pokud z toho umíme správně vstřebat a využít pouze to dobré. A to každý nemusí dokázat, obzvlášť pokud je toho už prostě moc. Ti, kteří vás zklamali jsou s vámi, drží vás v okovech a nedovolí vám zářit, dokud je vy sami neopustíte. Ti co to znají na vlastní kůži však ví, jak je těžké zapomenout na zradu někoho, na kom vám velice záleželo.

Avšak účelem celé této dlouhé cesty není vymyslet geniální pomstu a někde za rohem všechny ty zlé zabít. Na druhou stránku, nemusíme docílit ani toho, že budeme působit jako láskyplný guru, který bezmezně miluje všechny kolem. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale naším cílem je povznést se na ty, jenž nám zkazili naše radosti a postupně se dostat ke stavu, kdy nám budou "ukradení".

Od tohoto bodu již není daleko k odpuštění. A to je přesně to, co nám může konečně přinést klid na duši, volnou mysl a prostor pro nové, lepší pocity. Věřím, že tento proces očisty je nutný k získání harmonie, kterou většina z nás postrádá. Věřte mi, jestli ve svém životě už roky po něčem toužím, tak po harmonii ve své mysli a duši. Nemůžu zde vypsat recept na spokojenost, ani návod na lektvar zapomnění na všechno zlé. Každý by se mě lvypořádat s tím určitým člověkem zvlášť, ať už pouze ve svých myšlenkách, či osobně. Nic totiž není cennější, než naše krásná duše a příběh, který s ní píšeme. Nikdo nestojí za to, aby naše nitro bylo zakryto záští, touhou po pomstě a zoufalostí.

"Slunce se nám ztrácí, proč je tak těžké ho vidět?
Světlo je tak krásné, proč jen je tak těžké ho vnímat?
Srdce prorůstá ostny a trním, slyším ho skrze tep říkat všem ne.
Oči se zastřely zlobou a nenávistí.
Jak jen zklamaná a potrhaná duše může znovu vzkvést?
Srdce se otevřelo pro celý svět.
Chtělo dávat lásku, a to všem.
Místo toho, rulíkem otráveno bylo.
Co zbylo mi jen teď?
Podezřívání a hněv.
Světlo se ztrácí z očí a víra padá do propasti.
A až znovu slunce vyjde nad obzor, uzřím tu krásu všech."