Únor 2015

Banksy: pouliční umělec s názorem

25. února 2015 v 19:59 | Deine |  Odpočinkové čtení
Za posledních pár let co brouzdám po internetu stále narážím na jedno jméno: Banksy. Jedná se o pouličního, graffiti umělce, jehož identita je neznámá a pouze se dohaduje. I přes nelegální činnost a skrytou tvář má Banksy ve světě umělců vysoce považované jméno. Jedná se o angličana, který většinu svých děl dělá v Bristolu (Bristol's underground scene).

Co je na umělci zcela unikátní je význam. Většina jeho děl je satirické, politické poselství, často doprovázeno černým humorem. První díla vznikala už počátkem devadesátých let a jak jeho popularita stoupala Banksy dostal i své vlastní výstavy a zakázky. Banksyho díla se prodávala i v aukcích, někdy za desítky až statisíce dolarů. Samotný tvůrčí proces spočívá v používání sprejů a šablon. Další jeho specialitou bývá domalování/přemalování určitých nápisů, obrazů a využívání jich ke změně kontextu.

Mě osobně přijde jeho práce fascinující, hlavně kontrasty společnosti, politiky a jakéhosi zvráceného humoru.

Oficiální stránka/porfolio umělce: http://banksy.co.uk/













Lidé jako zrcadla, křehcí a odrážející

17. února 2015 v 16:48 | Deine |  Naše myšlenky
Ale všimla jsem si, že například moje drahá matička má diametrálně rozdílný humor od mého drahého tatíčka a vím přesně, které vtipy a historky budou považovat za vtipné a které ne. Dokážu se zasmát s oběma, ale úplně v jiných sférách humoru. Stejné je to i s názory, když vidíte, že někdo je doslova arogantní a myslí si, že má ve všem pravdu tak vytasíte plný arzenál těch nejlepších argumentů a snažíte se dostat v konverzaci na jeho level, což je dost rozdílné od pohodové výměny názorů s přáteli.

Mám jisté internetové přátele, jedním z nich i Arwen a je zajímavé jak rozdílně si s různými lidmi píšu i když jsem to v závěru pořád já. Když totiž vím a vidím, že někdo je víc citlivý, urážlivý, tak si dávám pozor na to co říkám (i když to ne vždy vyjde) a naopak když vidím, že je někdo "tvrďák" tak svůj lehce krutější a cynický humor rozjíždím na plné pecky (což taky ne vždy vyjde). Musím přiznat, že je pro mě hodně těžké rozpoznat proč jsou lidé na mě naštvaní a která přesně poznámka je přiměla si myslet, že jsem necitelný 'asshole', vždy si velice cením když je mi to řečeno, ať se za to alespoň můžu omluvit. Naopak ať jsou ti lidé citliví, nebo ne, tak i oni ví přesně co si mohou dovolit. Kolikrát jsem se jim samotným psala 'Tohle by mě mohlo urazit, ale víš, že neurazí a proto to píšeš." Možná, že jsme všichni v hloubi duše lidé s hlavou plnou krutých poznámek a názorů a číháme na ty správně neurážlivé lidi :D.

Objevila jsem i zábavnou stranu tohoto 'příspůsobování a zrcadlení'. Toto se týká mé rodiny a toho, když začínají mít blbé poznámky o mé povaze, osobnosti a názorech. Ve chvíli, kdy slyším "To snad nemyslíš vážně." nebo "Po kom ty jsi fakt nevím" tak začnu své názory a postoje ještě vytahovat do extrému, jen z čistého pobavení nad jejich zděšenými výrazy. Ach, není to nádhera být nekonzervativní dítě v konzervativní rodině.

Kdoví, asi se všichni trochu přispůsobujeme, otvíráme různá dvířka naší osobnosti různým lidem, smějeme se každý nad jinými věcmi s jinými lidmi, sdílíme názory jinými způsoby podle toho, jak to ten druhý přijímá a obecně trochu zrcadlíme společnost ve které jsme. Ne vždy to samozřejmě vychází, jsou lidé se kterými ať se snažíme sebevíc nenajdeme společného slova a doslova na ně působíme opačnými póly. A pak jsou tu lidé, kteří se naší osobnosti přibližují nejvíc a respektují to kým jsme, z takových lidí pak vznikají přátelé.

A přes to vše a miliardu vrstev, které dáváme světu na odiv jsme to v závěru pořád my.

Adios.



Jak dobře vidíte barvy? - test

11. února 2015 v 20:16 | Deine |  Ostatní
Zdravíčko. Nedávno jsem se opět setkala se zajímavým testem, který zjišťuje jak dobře vidíte barvy a dokážete rozlišit barevné spektrum. Test spočívá v 85 barevných políčkách, které musíte seřadit tak, aby dávaly barevnou poslopnout podle odstínů. Test je založen na Farnsworth Munsell 100 Hue Test.


Vyhodnocení spočívá ve stupnici od 0 - 100. Čím vyšší číslo, tím horší "barevná citlivost". Já si test dělala před lety a měla jsem výsledek okolo 18, teď jsem si ho dělala znovu a mám 0. KLAŇTE SE PŘED VAŠÍM BOHEM BAREV. Ehm. Každopádně si můžete dát načas kolik chtete, mě to trvalo asi 15 minut, trochu mě z toho bolela hlava, ale zvědavost byla silnější.

TEST



Předsudky jako vláda. Zde a přesto k ničemu.

6. února 2015 v 21:23 | Deine |  Naše myšlenky
Lidé jsou zboží na trhu. Máme nálepku, máme cenu, máme kategorii do které zapadáme a vlastnosti, které jsou od nás očekávány. Jak jinak soudit zboží než podle jeho charakteru, vzhledu a předpokladů. Předsudky a stereotypy jsou v závěru něco, čemu se nemůžeme vyhnout. Zahalují nás do stínu těchto očekávaných kvalit, této sítě předpokladů, kdy vidíme tmu a proto usuzujeme, že je noc.

To bych do tebe neřekl, v tvém věku jsem se choval jinak, tohle je správné, tohle špatné.. Ať na základě vzhledu, prvního dojmu, věku, nebo pohlaví, jsou na nás kladeny určité standarty. Pokud se učíte špatně jste hlupák, pokud dobře, jste šprt. Jste kluk, musíte milovat auta a nebrečet, jste holka, musíte zbožňovat vaření a být citlivými.

Je to jakoby jste si nemohli ani vybrat. Jakmile máte jednu výraznou vlastnost, kterou svět vidí tak jste buď na straně andělů, dobra a morálky, nebo na straně zla a zvrácené mysli. Je to zábavné, protože si nemyslím, že lidé někdy můžou obstát kdekoliv, nebo dostát kterémukoli z těchto předsudků a stereotypů. I kdyby jste se snažili být těmi nejlepšími a nejspravedlivějšími lidmi, nebo padouchy, kteří chtějí zničit co se dá... nepovede se to. Lidé takoví nejsou. Jsme chybující, rozhodující se na základě impulzů, pokusů a omylů a jen čekáme, jaký bude další level této ďábelsky perfektní hry.

Nemyslím si, že lidé jsou předvídaví. Společnost nás často učí svým trikům a říká nám jací být a co dělat.. v závěru dne nejsme ani dobří, ani špatní a nikdy nebudeme tím, co od nás lidé očekávají. Někdy trvá léta než poodhalíte střípky vlastností a osobnosti u někoho, u kterého by jste to nikdy nečekali. A dělá to život děsivým? Ano. A dělá to život geniálně zábavným svojí nedokonalostí? Hell yeah.