Srpen 2014

Jak být idiotem a poškodit veřejný majetek

26. srpna 2014 v 18:16 | Deine |  Odpočinkové čtení
Zdravím všechny smrtelníky! Dnes vám přináším příběh. Můj příběh. Nepovažuji blog za svůj deníček, ale některé věci.. stojí za zmínku. Aspoň se dozvíte jak můj krásný život občas probíhá a třeba se pobavíte! Tak, smějte se nad mým neštěstím :D.

Minulý týden jsem se rozhodla, že půjdu s maminkou do zoo po spoustě let, sblížíme se, zavzpomínáme a budeme se rozplývat nad roztomilými zvířaty. Den šel krásně, slunce svítílo.. dobře, slunce nesvítilo, ale ani nepršelo. Daly jsme si kávu, jídlo, udělali pár selfies s kozama, co by se mohlo pokazit?

Pak jsem cítila potřebu toalety, tak jsem matičku opustila na lavičce a šla za nějaké voliéry (byly tam toalety, nešla jsem jen tak za voliéry) a zašla si na záchod. Umyvadlo ale bylo venku, před vchodem do toalet. Nic divného, byly tam takové ty kohoutky, které když zmáčknete tak se pomaaalu zase vrací na původní místo a voda se sama vypne.
Jenže.. ten kohoutek nebyl nic moc kvalitní, protože voda tekla staletí a viděla jsem předtím mamku, jak elegantně kohoutek přitáhla k sobě a vodu tím zastavila rychleji! Možná už vidíte kam tohle směřuje.. Ano, pokusila jsem o to samé. S tím rozdílem, že voda se nezastavila elegantně, kohoutek mi namísto toho zůstal v ruce a proud vody směroval na mé kalhoty a chodník! Kolem byly skupinky lidí, kteří si toho asi zatím nevšimli, tak jsem rychle strčila ruku i s kohoutkem tam, kde proudila voda. Doufala jsem, že to nějak.. zašroubuju? Ale tlak vody byl tak silný, že když jsem si myslela, že jsem spravila, tak jsem v ruce nedržela jen kohoutek, ale také i nějakou pružinu! Yay.

Takže jsem tam stála, s rukou na kohoutku zabraňující proudu vody jako idiot a přemýšlela o dalším kroku. Zavolat nějaký personál? Nemám u sebe peníze, neměla bych to čím zaplatit. Zavolat mamce? Jak by to ona vyřešila? Takže jsem se uchýlila k činu, který není moc chvályhodný. Rozhlédla jsem se kolem se a když se viděla, že mě nikdo nepozoruje, tak jsem kohoutek položila na umyvadlo a rozběhla se pryč, voda stříkající ze zdi na chodník.

Pokud měli kamery, tak z toho asi měli docela zábavu. Každopádně jsem sbalila mamku s frází "Musíme jít" a odebraly jsme se směrem pryč. Nikdo mě nechytil, takže jsem připravena na pravou dráhu zločince. Ne, dělám si srandu, popravdě doufám a myslím si, že jsem to až tak nezničila, spíš jsem to z toho prostě nějak uvolnila? Takže kdyby vyply přívod vody tak věřím, že to tam zase přišroubovali. Doufám.

Takové krásné věci se mi dějí docela často, nepřešel by den bez nějakého krásného trapasu. Dveře, které nejdou otevřít? Nope, jenom je otvíráš špatným směrem. Trapné ticho mezi vámi a pracovnicí banky? Zeptejte se jí, kde pracuje! Vůbec to nebude trapné. Máte pocit, že se s vámi baví náhodný soused na ulici? Odpovídejte mu a pak si všimněte, že celou dobu mluví s někým na bluetooth! Yay!

Tak, pokud se cítite někdy trapně, tak si na mě vzpomeňte. Lidé jsou vskutnu komické bytosti. Okay, bye :D.

(selfie kozy)



Moudrost hvězd

19. srpna 2014 v 19:28 | Deine |  Naše tvorba
Někde v dáli, v dalekých galaxiích si povídají dvě hvězdy. Pozorují planety, temnotu a vidí dál než si jakýkoli člověk umí představit. Vidí ty tvory žijící na planetách, jak žijí své životy a snaží se najít odpovědi na všechno co zpochybňují.

"Jak zvláštní rasa. Lidé si říkají. Celý den strhaně pracují, trápí se pro zbytečnosti a snaží se najít štěstí tam, kde už tolik ostatních selhalo." Řekla jedna hvězda té druhé.

"Štěstí se těžko hledá. I když ho najdeš, máš ho na minutu ve své dlani a pak uletí. Jako motýl." Zamyslela se druhá hvězda, pozorující vesmír už miliony let.

"Hle, podívej se! Lidé, sedící ve tmě na trávě, pozorují nás!" Poznamenala nadšeně hvězda.

"Ano, dělají to už tisíce let. Někdy ve skupinách, někdy jen sami z oken. Vzhlíží k nám i když jsme tam daleko." Poučila ji starší hvězda.

"Proč to dělají? Pozorují i naše sestry, které jsou tisíce let mrtvé.. ze kterých už zbylo jen světlo, které jednou zmizí taky." Divila se první hvězda nad chováním těchto lidských bytostí.

"Pozorují nás, protože se nechtějí cítit sami. Protože i přesto, že všechno kolem nich mizí, my jsme tady, každý večer a i když zemřeme, pro jejich tělesné schránky, které se tak brzy rozpadají, se zdáme věčné." Řekla druhá hvězda moudře.

"Už to chápu. Jsme pro ně jako vzdálení přátelé, ti kteří nikdy neodchází. I když nás pro jejich oči zahalí mraky, vždy mají jistotu, že se zase vrátíme. Myslíš, že ví, že i my se díky nim necítíme samy?" Zeptala se mladší hvězda.

"Možná." Odpověděla druhá hvězda a pak pomalu a se ctí, začala vyhasínat.



Porovnání sociálních sítí! (Facebook, Twitter, Tumblr & Instagram)

16. srpna 2014 v 17:12 | Deine |  Odpočinkové čtení
Dobré odpoledne!

Ráda bych nastínila naše nejznámější sociální sítě, které momentálně ve světě shrnují úspěch. Jedná se o Facebook, Twitter, Tumblr a Instagram. Česká kultura pořád pevně drží vítěznou korunu na Facebooku, ale po celém se světě se rozšiřují ostatní na stejné úrovni, nebo i více. Každá má úplně jiný princip, účel a využití. Jak to bývá, každá má klady i zápory a to chci nastínit. Jsem hrdý využivatel všech těchto sociálních sítí a nemůžu říct, že bych některý více nebo méně zanedbávala.

Facebook

Založen v roce 2004 studentem Harvardu Markem Zuckerbergem zprvu pouze pro účel univerzity. Původní název byl TheFacebook.com Jedná se o sociální síť, která slouží k udržování osobního profilu, kde se dají přidávat fotky, označovat přátelé, přidávat se do oblíbených skupin, psát statusy, které uvidí vaši přátele, které si přidáte.

Výhody:

- skvělé pro domluvu s přáteli (možnost chatování)
- sdílení fotek a zážitků je velice zjednodušeno oproti minulosti
- možnost nastavení soukromí (ne každý vidí vše co přidáte)
- možnost neviditelnosti v chatu (když nechcete, aby vás lidé obtěžovali a zvali vás ven, když chcete být doma)
- přehledný design
- možnost vytváření událostí (opět, skvělé pro domluvu)
- možnost spojení se s lidi, které jste dlouho neviděli a ztratili kontakt

Nevýhody:

- pronásledování nevyžádanými přáteli (přihlásíte se a pět lidí vás bombarduje zprávami)
- narušování soukromí (to je víceméně chyba uživatele, ale někdy člověk sdílí až moc)
- ďábelké "Zobrazeno" ve chvíli kdy otevřete zprávu abyste vždy věděli, že vás někdo ignoruje
- hromada reklam a nabídek o které nikdo nestojí
- Facebook žádá vědět vše o vás včetně škol, zaměstnání a telefonního čísla
- komunita na Facebooku je velice slabá, kromě VIP přátel tam víceméně nenajdete společné místo na spojení s ostatními
- všechno je v dnešní době s Facebookem spojené, takže pokud si nedáte pozor tak budete mít automaticky na Facebooku věci o které nestojíte


Twitter

Založen v roce 2006 Jackem Dorseym. Tato síť má od Facebooku veliký rozdíl co se týče principu. Zatímco na FB můžete psát odstavce a odstavce dlouhého textu do statusu, tady máte na všechno pouhých 140 znaků (což je občas velice tragické). Není to tak soukromé, každý si můžte váš profil zobrazit a rozhodnout se, zda vás chce sledovat (follow), což je volba, která vás čeká také. Když se pak navzájem sledujete můžete si i zasílat soukromé zprávy (opět v rozsahu 140 znaků). Bývá hojně využíván populárními lidmi a jejich fanoušky.

Výhody:

- jednoduchý, snadlo pochopitelný design a princip stránky
- stručnost tweetů (lidé nemají potřebu vylívat své srdce)
- možnost tweet "retweetnout" (sdílet ho k sobě na profil) nebo oblíbit
- lepší komunita - snadný kontakt mezi slavnými lidmi a jejich fanoušky
- možnost sdílet fotky, ale není to prioritní
- nemožnost chatu (což se může zdát jako nevýhoda, ale anonymita je tady velmi příjemná)
- možnost stalkovat své oblíbené lidi aniž byste museli čekat na jejich potvrzení


Nevýhody:

- délka tweetů (zmíněných 140 znaků není často ideální)
- není to moc dobrá stránka na komunikaci s přáteli apod.
- nemá moc vnitřního využití, jde spíš o napiš tweet/ odpověz na tweet vztah
- každý si váš může vyhledat a koukat na to co píšete


Více v C.Č!


Update Deine 1.0

16. srpna 2014 v 15:56 | Deine |  Oznámení
Zdravíčko lidi!

Takže - mám v plánu napsat reálný, normální článek, tohle je vlastně absolutně irelevantní. Jenom mám nějakou zvláštní potřebu se trochu vykecat z toho co se děje, prakticky to co často blogeři píšou v tom "prvním irelevatním odstavci". Ale pak mi to přijde, že to nikoho nezajímá, že první věty jsou to co by mělo čtenáře zaujmout a blablabla, nenapíšu pak nic :D.

První věc - proč jsem teď nepsala. Byla jsem u moře! Wohoo, podruhé v životě. Byla to Kréta. A byli tam až příliš přátelští Řeci. Ale bylo to super. Proto jsem zase vyjela v mých blogovacích kolejí (vždy jak se zrovna do nich dostanu!). Takže léto zatím fajn, nebezpečně se blíží konec, nad tím radši ani nepřemýšlím jinak nastane existenční krize. Protože teď co bude - to bude peklo mých studentských let, tolik rozhodování, tolik výzev! A já jsem člověk co by si nejradši zalezl do nory s kafíčkem a nědělal nic a nerozhodoval o životech, už vůbec ne o mém vlastním :D.


























Rada pro všechny lidi co jsou na střední - sakra lidi, máte jen 20 knih povinné četby, fakt to začnětě číst. Jako já po třech letech neměla nic a to jsem čtenář. Shame on me. Takže teď jsem za jeden den přečetla i jednu nebo dvě knihy (ty krátké) no a ten zbytek.. zbytek bude asi ve hvězdách a v obsazích (god bless the internet).

Taky hraju online MMO hru se svojí kamarádkou, což je nádherně a produktivně trávený čas. Co víc si přát. Společenský život? Pff. Kdo ho potřebuje.

Fajn, kdo se dočetl tady má můj obdiv. Ale občas se člověk musí profiltrovat, k tomu ten blog je! Na tajemné, zahloubané filozofie bude vždy času dost. Ono je to fakt se mnou problém napsat něco "irelevantního" na začátek mých článků. Obzvlášť poslední dobou, kdy mě docela baví psát do Téma týdne. Tam první věty jsou doslova to, co lidi zaujme když to vidí na hlavní stránce Blog.cz. Je to prostě hořký, hořký život :D.

Žijte blaze, neberte drogy!

S láskou, trochu méně vážnější a méně zahloubaná


Jedna píseň, tisíc význámů

15. srpna 2014 v 15:40 | Deine |  Naše myšlenky
Hudba je směs myšlenek, příběhů a názorů shrnutých do několika minut v doprovdu melodií, které mají ladit našemu uchu. Hudba je jedna z nejméně násilných a nejpříjemnějších stimulantů, které kdy existovaly.

"That's one of the great things about music. You can sing a song to 85,000 people and they'll sing it back for 85,000 different reasons."
-Dave Grohl

"To je jedna ze skvělých věcí na hudbě. Můžete zpívát píseň 85ti tisícícům lidí a oni ji zpívají nazpátek pro 85 tisíc různých důvodů."
- Dave Grohl

http://31.media.tumblr.com/tumblr_m89uov4mxu1rbczpoo1_500.jpg

Hudba je tak komplexní zážitek, něco tak jednoduchého, ale zároveň složitého... dostává nás z nejtěžších chvílí, vyjadřuje naše emoce, smutek, hněv, štěstí i lásku. Některé slouží pro rozhýbání našeho těla, jiné pro uklidnění naší duše a pocit ztotožnění se slovy umělce.

Jsou písně, které nás učarují. Někdy hudbou, jindy textem a v nejlepších případě pro oba důvody. Jsou písně, které si zamilujeme na týden a jiné s námi zůstanou navždy. Je těžké určit oblíbenou píseň - každá má pro mě jiný význam, některá se mě osobně dotýká, jiná prostě zní naprosto kouzelně. Myslím, že každý si najdeme tu jednu, kterou považujeme za oblíbenou v tuto chvíli - kterou posloucháme každý den dokud se nám neomrzí.

Ale najít tu jednu, jedinou nejoblíbenější? To je asi něco co nemůžu s určitostí říct. Momentálně jsem se zamilovala do písní popové zpěvačky Marina and the Diamonds, minulý týden to byla rap rocková skupina Hollywood Undead.

Každý posloucháme podle nálady a někdy písně samotné vyjadřují naše pocity a názory mnohem jasněji než bychom my někdy dokázali vyslovit.

"Music expresses that which can't be said and what is impossible to keep silent."

"Hudba vyjadřuje to co nemůže být vyřčeno a o čem je nemožné mlčet."




Thousand Foot Krutch - Fly on the Wall

8. srpna 2014 v 16:21 | Deine |  Písničky s duší
Zdravím!

Chci vám představit song, který vlastně už znám docela dlouho a ráda ho poslouchám v tramvaji, při uklízení.. znám ho téměř nazpaměť. A i když jsem dost zaměřená na texty, u této písně jsem se nikdy nad ním moc nepozastavila. Až nedávno jsem se zaposlouchala a uvědomila si tu hloubku a metaforu, která zahaluje celý song. Je to metafora o lidech, světu a dnešní společnosti.. Tuto skupinu mám nadevše ráda, tak doufám, že vás minimálně textem zaujme ;).


Jednu noc
Jsem měl sen
Byl v něm svět plný králů a královen
Přestože byla zima
a temno jako v noci
Byli jsme ohněm na měsíční obloze

Nebyli jsme rozdílní
Byli jsme stejní
A byli jsme volní,
i když jsme byli spoutaní řetězy
Neviděli jsme to
Ale vytvořili jsme si
Místo mezi pravdou a přeháněním

Kdybych se dokázal rozhlédnout
Tak jako moucha na zdi
Dokázal bych akceptovat to co nedokážu ovládat?
A zvádl bych sdílet to co jsem viděl?
Nebo bych seděl v koutě a vše ignoroval
Jako kdyby se nikdy nic nestalo,
Nikdy jsem tě neviděl?

Utíkám před zlodějem
kterého jsem pustil do své hlavy
Vím,že držím klíče tak nebuď vystrašený
Když se otočím a zařvu:

Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si svá slova a své lži a překonej to!
Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si ty rány a bolest. Nepotřebuji to!

Já chci žít, chci být změnou
Všichni můžeme býti králi a královnami
Pouze pokud se naučíme věřit
Pouze pokud se naučíme věřit

Měli jsme plán, vybudovat zeď
Obrovský rozdělění které nikdy nepadne
Aby nás oddělilo
Od té vší bolesti
A udrželo od nás naše kostlivce pevně zamčené

Cihlu po cihle
Postavili jsme ji tak silnou
Že zastínila oblohu a všechno světlo

Jeden po jednom
jsme se stali prázdnými
Dělali jsme náboje do zničené zbraně

Kdybych se dokázal rozhlédnout
Tak jako moucha na zdi
Dokázal bych akceptovat to co nedokážu ovládat?
A zvádl bych sdílet to co jsem viděl?
Nebo bych seděl v koutě a vše ignoroval
Jako kdyby se nikdy nic nestalo,
Nikdy jsem tě neviděl?

Utíkám před zlodějem
kterého jsem pustil do své hlavy
Vím,že držím klíče tak nebuď vystrašený
Když se otočím a zařvu:

Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si svá slova a své lži a překonej to!
Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si ty rány a bolest. Nepotřebuji to!

Já chci žít, chci být změnou
Všichni můžeme býti králi a královnami
Pouze pokud se naučíme věřit
Pouze pokud se naučíme věřit

Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si svá slova a své lži a překonej to!
Nemyslím si že, bych tě ještě někdy potřeboval
Vezmi si ty rány a bolest. Nepotřebuji to!

Já chci žít, chci být změnou
Všichni můžeme býti králi a královnami
Pouze pokud se naučíme věřit
Pouze pokud se naučíme věřit...