Únor 2014

Hypnagogický záškub

19. února 2014 v 22:48 | Deine |  Snění a jeho zvláštnosti
Dobrý večer drazí neznámí.

Jak jistě víte (nebo ne), jsem člověk kterého fascinuje lucidní snění, spánek a vše co se tohoto tématu týká. Proto přínáším další článek, který se opět až tak neřadí do lucidního snění, ale úzce souvisí s těmito stavy. Loni v červnu jsem napsala článek "Hypnagogické halucinace" a zmínila jsem se v něm o tzv. Hypnagogickém záškubu.

Pro připomenutí, hypnagogické stavy jsou stavy mezi bdělostí a spánkem, většinou doprovázené halucinacemi jako "mini sny" a nesmyslné zvuky. Je to takový přechod do jiných vlnových délek a stádií REM.

Konkrétně se ale budeme bavit o hypnagogickém záškubu, což je stav, který si myslím, že zažil každý z nás. Jedná se o ten moment, kdy už usínáte a najednou sebou hodně škubnete, nadskočíte, jakoby vás něco strašně vylekalo. Je to jeden z mých nejméně oblíbených spánkových jevů. Bylo zjištěno, že lidé s nepravidelných spánkovým režimem zažívají tyto záškuby více než normální lidé (to by vysvětlovalo). Lidé si je často nepamatují a když ano, stejně většinou krátkou chvíli po tom usnou.

Toto škubnutí často bývá doprovázeno pocitem padání, konkrétně vplouvání do spánku. A tam je právě celý problém. Vědci si sice nejsou naprosto jisti co tento záškub způsobuje, ale jedna z nejpopulárnějších teorií říká, že jak se svaly v těle pomalu uvolňují a tělo se uspává k spánku, mozek není schopen tento jev pochopit a usuzuje, že padáte. Protože když padáte ze stromu, nebo z budovy, všechny vaše svaly jsou najednou "volné" a svaly se proto stáhnou jako reflex blížícího se pádu.

Další populární názor je, že jak přichází na tělo spánková paralýza (která zajišťuje, že sebou ve spánku neházíme jen proto, že se nám to zdá), tak motorický systém ještě vydává jeden z posledních reflexů před usnutím aby získalo kontrolu nad tělem.

Těchto fenoménů týkajících se spánku a usnutí je poměrně mnoho na jeden článek (spánková paralýza, falešné probuzení, tetrisový efekt, denní snění, noční můry, noční děsy a tak dále) tak jsem se rozhodla, že založím tuto "minisérii" článků o snech, nevím jak často je budu dávat, ale budu se snažit "pokrýt terén", protože je docela málo českých článků na toto téma a většina mých zdrojů je anglických. A přece jenom nejsem žádný věděc, takže si myslím, že pro lidi jako jsem já - laiky, které toto téma fascinuje, je dobré mít nějaký jednoduchý pohled na věc. Je dost možné, že založím novou rubriku, protože čím dál více článků se až tak nevztahuje na lucidní snění, ale to je píseň budoucnosti.



Být flegmatikem je složité.

17. února 2014 v 19:31 | Deine |  Naše myšlenky
Zdravíčko. O tomhle článku jsem uvažovala docela dlouhou dobu, protože je docela osobní a zároveň jsem ho chtěla napsat v době kdy budu mít naprosto vyváženou náladu, aby nevyzněl subjektivně, nebo jinak než jsem původně zamýšlela.

Základní myšlenka celého flegmatismu je vlastně lhostejnost, určitá obezřetnost a chladnost k situacím i vztahům. Podle oficiální definice:

"Je obezřetný, rozvážný, spolehlivý, smířlivý, mírumilovný, vyrovnaný, klidný, lhostejný, umí se ovládat. Bývá dobrým nadřízeným. Prožívá povrchně a pomalu, což znamená, že nepříjemné věci ho příliš nezasáhnou a příjemné ho nijak zvlášť nepotěší. Přijímá, co je, tak jak to je a jeho reakce nejsou nijak hluboké, ale hned tak nezapomíná a ač ho věc nechala zcela (nebo převážně) chladným, umí se k ní vrátit v nejnečekanějších okamžicích. S většinou věcí se bez problémů vyrovná a situace řeší s chladnou hlavou. Zapojuje-li vůbec emoce, pak obvykle málo."





















Přidejte trochu sangvinika, což je člověk veselý a optimista, extrovertní přístup v určitých situacích a smysl pro humor a dostanete moji osobnost. Lidé mi často vyčítají moji chladnost a lhostejnost k situacím, ale jsem kdo jsem.

Ale jako člověk, který se rád pozoruje ve všech duševních stavech a vzhledem k tomu, že netrpím depresemi, tak občas mívám lehké výkyvy nálad, skoro pravidlem bývají večer nebo v noci, kdy můj mozek pracuje naplno. Protože i když jste flegamtik, tak to vše co vám vadí musí někam jít. Samozřejmě, člověk jako já to ignoruje, přejde to, protože ví, že s tím stejně nic nenadělá, nebo dělat nechce.

Ale prokletí této povahy je, že občas na vám padne takový nevyvážený pocit, jakoby se to vše co jste zadupali do sebe, všechny ty emoce a starosti snažily vyplnout na povrch. Ale povaha to nedovolí.

Flegmatismus je ... povaha, která zahrnuje určitý postoj, určitý zvyk vnímání světa a názorů. Ignoruje věci co vadí a zaměřuje se na to co je pohodlné. Víte, že vás něco štve, ale nenecháte to proplout na povrch, protože nevíte jak se s takovými problémy vlastně vypořádat.

Takže jediné co pak zbyde je ten znepokojený pocit. Pocit jakoby jste byli tak daleko od všeho a všech. Pocit, že vám vlastně něco chybí, ale nevíte co. Dlouho jsem hledala jak tento pocit, nazvat. Co vlastně cítím, protože prociťovat věci není má nejsilnější stránka. Po dlouhé, dlouhé době jsem to slovo našla. Prázdnota.

Máte pocit duševní prázdnoty. Jakoby lidé, všechno kolem vás... bylo tak jiné, tak surrealistické. Jako byste byli VY a pak zbytek světa. Chcete uchytit nějakou emoci, ale zjistíte, že tam prostě není. Jen neuchopitelné myšlenky a střípky všeho co se kolem vás děje.

Většinou to přejde, vždycky to přejde. A pak přijde zpět stará, flegmatická, sarkastická Deine. Je to jako když hodíte diamant na tenký led. Celá plocha se na chvíli ohrozí, popraská... a pak se stane znova pevným.

Co naděláte. Nezměníte kdo jste, musíte se vyrovnat s tím co to přináší. Mám svoji povahu ráda, ale je fakt, že občas bych si přála mít stejný pohled na věci jak ostatní, dokázat se tak emočně vázat jak ostatní, nebýt označována za chladného člověka... Ale jsem kdo jsem. To se nezmění. A nehodlám se přetvařovat.

Nejsem ale jen to, myslím si, že jsem přátelský člověk k lidem, kteří si to zaslouží. Myslím, že jsem loajální kamarád a diplomatický, většinou nekonfliktní člověk. Takže není všechno jen špatné. Ta vyrovnanost, objektivnost a klid flegmatika je něco co dělá můj život coby teenagera o tolik snažší.

Tím chci říct, nestažte se měnit kdo jste. Hlavní je pochopit kdo jste, všechny vaše části, klady i vady. A pak je ukázat světu a dát najevo, že o nich víte a ti, kteří váš opravdu znají tak zůstanou a přijmou vás. Vždy se obětujeme kvůli jiným, snažíme se být lepšími, ale na konci jsme stejně pořád tím kým jsme byli. Ale mít tu movitaci být lepším člověkem je důležité.

Jen nikdy nepopírejte to kým jste a nechte, aby vás lidé pochopili a přijali.



Numerologie

11. února 2014 v 17:38 | Deine |  Magie a kouzla
Aloha přátelé.

Numerologie je taková magie čísel. Jedná se o výklad čísel nejčastěji podle data narození, nebo jména, kdy podle správného výpočtu vám vyjde tvz. Vibrační číslo, které by vás mělo reprezentovat. Často bývá odsuzována skeptiky jako iracionální a nesmyslnou.

Další věc je ten fakt, že to občas docela sedí. Já osobně mám ráda různé charakteristiky a znám lidi, kterým nic nesedí, ale já často bývám obětí těchto rozborů a často se v tom docela nalézám. Nevěřím horoskopům, ale charakteristika znamení je něco co mi vždycky docela sedělo a nejsem jediná.

Existuje mnoho způsobů jak získat své vibrační číslo, od složitých ručních tvoření tabulek až po jednoduché zadávání data do webových stránek. Vzhledem k tomu, že jsem velice líný člověk, tak se nemůžu obtěžovat vám vysvětlovat ten ruční způsob - i když jsem ho jednou zvládla a jen díky tomu vlastně znám Arwen (díky za její nechápavou matematickou hlavičku, jinak bysme se neznaly), ale přijde mi to složité na to, že to můžete mít doslova za pár sekund :D.

Je tady hodně webových stránek, které mají dobré rozbory a pokud vás zajímají i jiné rozbory než numerologické velmi dobrá stránka je www.najdise.cz , což je vlastně seznamovací stránka, kde najdete lidi co se narodili ve stejný den jak vy, ale je tam zajímavá rubrika plná rozborů od znamení zvěrokruhu, čínské, keltské, různé numerologie a prostě zajímavé věci.

Pokud ale chcete pěkný rozbor právě vibračního čísla, tak vám doporučuji tuto stránku: ZDE
Je tam i snář a různé věci, nejsem si jistá rozborem jména (toho nejsem velký fanda), ale výpočet toho čísla je zajímavé.

Pro zajímavost, mé číslo je 9 (náhodou i mé celoživotní oblíbené číslo). Některá infa na mě nesedí, ale tak nemůžete čekat zázraky, spíš jde o ty klíčové informace, přece jenom je tu dalších deset věcí k vaší osobnosti (geny, inteligence, znamení, extroverze, introverze apod.




Paralelní vesmíry

8. února 2014 v 22:45 | Deine |  Záhady
Zdravíčko smrtelnící...

Četla jsem si zpětně nějaké články a uvědomila si, že jsem nikdy nenapsala článek ohledně tématu, které mě tak dlouho fascinuje. Paralelní vesmíry.

Paralelní vesmír je koncept, který říká, že známý vesmír je jeden z mnoha "verzí" a možností a že mezi nimi je možnost cestovat (červími dírami).

http://3.bp.blogspot.com/_sihi42tBsOo/TVACPvuqpDI/AAAAAAAAAPc/q5T7P4yfX7g/s1600/Parallel_universe.jpg

Nyní nebudu mluvit o vědecké stránce paralelních vesmírů, protože to by bylo na dlouho a osobně si myslím, že nejsem natolik informovaná, abych to vysvětlila. Ve zkratce, je tady 4 (nebo 5) stupňů těchto údajných paralelních vesmírů, většinou jediná možnost jejich dosažení je díky černých děr, které ale také nejsou prozkoumány na takový level aby se toto potvrdilo.

Chci se bavit o paralelním vesmírů 3. stupně, který se nejčastěji taky vyskytuje ve fikci. Jedná se o vesmír, který kopíruje podobu dnešního vesmíru a světa, s našimi kopiemi, který se liší jinými rozhodnutími a činy.

Jinak řečeno - určitě máte v životě chvíli, kdy jste se museli rozhodnout a zpětně víte, že kdybyste zvolili jinou možnost, váš život by vypadal trochu jinak. Jiná škola, práce, možná jste své přátele potkali zajímavých způsobem. A to mohlo vést s dalším a dalším řetězovým událostem o kterých ani nesníte. Každé malé rozhodnutí může odstartovavat dlouhou životní jízdu. To navazuje na tzv. efekt motýlích křídel.


"Něco tak malého, jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa."


Má fascinace tedy spočívá v myšlence, že někde v paralelním vesmíru může existovat moje verze, která žije úplně jiný život. Nebo aspoň trochu jiný. Muselo by být zvláštní vidět sama sebe a lidi, které znám (nebo neznám) v realitě, která je tak podobná a přece trochu jiná.

O tuto myšlenku se i opírají různé seriály jako například Doctor Who, nebo ještě lépe seriál Fringe (Hranice neznámého), která ukazuje přesný příklad toho co jsem vám tu teď popsala. Svět ve kterém pořád stojí dvojčata mrakodrapy, naopak Bílý dům byl zasažen, kde socha svobody je bronzová, kde domácí mazlíčci jsou jezevci... :D Ale teď vážně, je to tam hezky ukázano mimo jiné, doporučuji pokud jste fanoučci vědy a scifi.

http://fc01.deviantart.net/fs45/i/2009/065/a/f/FRINGE_Hand_Wallpaper_by_jsky7.jpg

(btw - ta ruka má 6 prstů. sledovala jsem ten seriál léta než mi to došlo a pak jsem málem vyletěla z kůže.)


Hvězdy nám nepřály - John Green

7. února 2014 v 22:40 | Deine |  Knihy co doporučujeme
Originálním názvem - The Fault In Our Stars. Kniha na kterou jsem přes půl roku zírala v knihkupecních, neschopna se rozhodnout zda ji koupit nebo ne. Na jednu stranu jsem slyšela skvělé recenze, zlomená srdce a hodně slz ohledně této knihy. Na druhé byl příběh na obálce, který mé duši neromantického cynika zněl jako kýč.

Recenze a zvědavost, co je to za knihu, že dokáže rozplakat dospělé muže však přemohla i můj přístup k romantickým knihám. Koupila jsem ji. A můžu vám říct, že jsem to přečetla nejrychleji v životě. Trvalo pouhé dva dny než jsem knihu dokončila a kdyby mezi tím časem nebyl spánek a škola, bylo by to méně. Nikdy jsem u knihy neuronila slzu, ale u tohoto přiznávám, jsem se neubránila.

O čem to je.

Příběh je vyprávěn očima 16ti leté Hazel, která trpí nevyléčitelnou rakovinou. Jediné co ji udržuje v chodu je vzduchová bomba, která ji pomáhá dýchat a léky, které bere. Jednoho dne potká chlapce v podpůrné skupině. Jeho jméno je Augustus Waters a má místo nohy ortézu, jako poznamenání s bojem s rakovinou, nad kterou zvítězil. Seznámí se a sdílí spolu speciální pohled na svět, který může popsat jenom někdo, kdo ví jakou hodnotu má život a viděl tikat vlastní hodiny.

Kniha vypráví příběh dvou mladých lidí, které spojuje tragický osud a kteří se zamilují. O tom, že svět není továrna na splněná přání a statečnost nemusí znamenat zachránění celého lidstva. O tom, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost. (citace z knihy)

"Bez bolesti by člověk nepoznal radost."

Doporučuji tu knihu VŠEM. A všemi myslím všem. I já, skeptik, který často prohlašuje, že láska, která vydrží je vzácnost a že většina vztahů skončí musím uznat že tato kniha mě přesvědčila, že pouto mezi dvěmi lidmi může existovat a i kdyby to nemělo vydržet navždy, v té chvíli to byla pravda. Že život je křehký a je výsada, nikoliv právo.

Je to kniha, která vás zlomí a přečtete ji na jeden zátah, ale nebudete litovat.

http://www.pittsburghmagazine.com/Best-of-the-Burgh-Blogs/The-412/October-2013/QA-The-Fault-in-Our-Stars-Author-John-Green/128.JPG


Nesmrtelní humři.

1. února 2014 v 19:18 | Deine |  Záhady
Zdravím všechny smrtelníky.

Co říkáte na nadpis? Podle mě to zní jako docela zajímavej námět na apokalyptický film. Ale není to výmysl, humři jsou tak nějak... nesmrtelní. Yep.

Jasně, dáváte si je v luxusních restauracích jak můžou být teda nesmrtelní? No, jinak řečeno, zabít je můžete, ale přirozenou smrtí prostě nezemřou. Jejich metabolismus produkuje enzym telomerázu, který stále opakovaně obnovuje buňky. Jejich hrubý věk bývá kolem 50 let, ale byl nalezen humr, který měl nejméně 140 let a vesele si žil dál. Jinak řečeno, pokud neonemocní, nebo je někdo nehodí na talíř tak jejich buňky se prostě obnovují dále a dále.

Lidé jsou bohužel ke stárnutí naprogramováni kdežto humři ne (to není moc fér, nic proti humrům). Lidé stárnou tím, že v jejich DNA jsou chromozomové vlákna, které jsou zakončeny uzávěry telomery. Ty se při dělení buněk krátí a nakonec umírají. U humrů se místo krácení dochází k procesu obnovování.

Mohl by tohle být klíč k elixíru mládí, nebo nesmrtelnosti? Kdoví. Pravděpodobně ne. Přece jenom nejsme humři.. sebevíc bysme chtěli být. Tak jim to prostě přejme. Humři jedni ušatí. (já vím, nemají uši)

http://lobsterhousesunrise.com/yahoo_site_admin/assets/images/812lobster.142182414_std.jpg