Leden 2014

Emocionální pád, co teď?

11. ledna 2014 v 16:00 | Arwen |  Naše myšlenky


Lidé se rozdělují na tři základní skupiny. Ti co nic neřeší, ti co řeší úplně všechno a zlatý střed. Já se bohužel zařazuji do skupiny č. 2 . Hodně nad věcmi přemýšlím. I nad maličkostmi, kterých by si jiný ani nevšiml. Do toho všeho mi připadá, že jsem mnohem emocionálnější, než ostatní, i když to nedávám vždy najevo. Veřím, že se v těchto řádcích několik lidí také pozná. Napadlo už vás někdy, jak má tento "náš druh" těžší život? Neustále si pokládáme otázky..
Co kdyby? A co když? Bylo to myšleno takhle? Co znamená že se choval/a takhle? Co budu dělat?


A pokud jste ještě nenapravitelný pesimista, vlastníte vražednou-povahovou kombinaci. Vysvětlím na příkladu. Takže např. si s někým píšete smsky. Napadne vás se třeba zeptat na něco důležitého, co vás už dlouho zajímá. Odhodláte se k tomu a uděláte to. A ona daná osoba neodepisuje.. 5 minut, 10 minut, půl hodiny..
1) První věc co napadne lidi "našeho druhu" bude: "Panebože já jsem se neměl/a ptát. Akorát jsem se ztrapnila/a a on/a mi neodepíše.
2) Druhá věc. Začnete okamžitě panikařit a myslet si, že tohle je opravdu konec světa.
3) Třetí věc. Budete se tím šíleně užírat
4) Čtvrtá věc. A když to uvedu ještě do extrémů, tak nejlépe půjdete udělat nějaké radikální rozhodnutí. "Musím si ho/jí jít smazat z Facebooku a nadosmrti se jí/jemu vyhýbat."
5) Pátá věc. A krátce na to přichází nehezké deprese.

Přestože se takové situace často vyřeší a vysvětlí něčím primitivním, co se týče mého příkladu, tak třeba: " Promiň byl/a jsem nakupovat a zapomněl/a jsem si mobil doma" , tak lidé s naší povahou si musí projít všemi, nebo skoro všemi stádii. A vážně to není nic příjemného.
Zatímco jiní by hodili mobil do kouta a řekli si: "Hm nepíše.. ok jdu si dělat svoje věci", tak my to máme takhle komplikované. Má tedy naše povaha vůbec nějaký kladný bod? Nebo je to pouze "prokletí" ? Pokud se zamyslíme, zjistíme že flegmatici mají o tolik veselejší a šťastnější život. Tyhle věci je netrápí. Neřeší je. Máloco si berou k srdci a udržují si dobrou náladu. Naprosto upřímně se přiznávám, že jim zavidím.

Co teda vlastně máme dělat když se cítíme mizerně? Tím teď myslím naprosto všechny, protože nehledě na povahu, každý má občas špatný den. Zatím se to teprve učím a zjišťuji, jak si pomoci od takových nálad, které mam bohužel trochu častěji než ostatní. Mám několik tipů pro špatné dny...
- Soustřeďte se na všechno to ostatní dobré co máme, nepovažujte vše za samozřejmost, ne každý má rodinu, zdraví, nebo střechu nad hlavou
- Pamatujte, i když se to nezdá, vždy může být hůř, buďte tedy rádi, že hůř není
- Hledejte klid u své víry, pokud nějakou máte
- Dělejte věci, které máte rádi, které vás uklidňují
- Buďte s lidmi které máte rádi, pokud nechcete být sami
- Soustřeďte se na něco jiného, zabavte se něčím, nepřemýšlejte pořád dokola a dokola o tom co vás trápí
- Kreslete, pište, zpívejte, vyrábějte.. Dělejte cokoliv kreativního co máte rádi. Ačkoliv se to nezdá, často se vám díky tomu dostane odpovědí na otázky a myšlenky se uspořádají.

Závěrem vám tedy přeji co nejméně špatné nálady a ponurých dnů a abyste vykročili do Nového Roku trochu lépe než já. Mějte se krásně a nikdy se nevzdávejte, vždy je potřeba se po pádu zvednout a stát se silnějším.