Listopad 2013

Štěstí za cenu.......

12. listopadu 2013 v 0:06 | Arwen |  Naše myšlenky
Není žádnou záhadou, že to co si lidé přejí v životě nečastěji, je štěstí. Štěstí zahrnuje vše- zdraví, vyrovnanost, možná lásku, peníze, pro každého znamená štěstí něco jiného. Náš život nám občas připadá nezajímavý, zbytečný a přitom si zapomínáme uvědomit všechny ty dobré věci které máme, nebo, krásné vzpomínky. Místo toho chodíme po louce a hledáme čtyřlístky, podáváme si sportku, nebo svéhlavě šplháme po žebříčku pracovních úspěchů. A to všechno ve víře, že nám to přinese štěstí.

Ale tohle není štěstí. Štěstí je vnitří vyrovnanost, schopnost nahlížet na věci i z dobré stánky, schopnost uvědomit si co máme, a že to není samzřejmostí. Vše může být jedoho dne jinak. Během jednoho dne můžete přijít o rodinu, práci a zdraví. A to není žádné sci-fi, ani dramatický film s nominací na Oskara. Je to tvrdá realita, která může jednou potkat kohokoliv z nás. Vážit si každého dne a být za něj vděčný, vážit si maličkostí a nepodléhat depresím. Najít si v temnotě plápolající plamínek naděje a nové energie. To je pro mě štěstí.

Nebylo to tak vždy, samozřejmě. Trpěla jsem vleklými depresemi a byla jsem celkově vyhaslá. Chyběla mi chuť do všeho a pozitivní přístup k čemukoliv. Nevím proč tomu tak bylo. Neměla jsem žádný hlavní, hmatatelný důkaz. A tak jsem hledala, všudemožně, co by mi mohlo přinést štěstí. V majetku to neskvělo, to mi bylo jasné hned. Zkoušet to přes lásku mi přišlo také zbytečné, protože láska přichází a odchází. A ani nic jiného mi nepřineslo to, co jsem tak zoufale potřebovala.

Představte si tu ztracenost, nevědomí, potřebu něco cítit. Poté přišla naprostá jistota o tom, že přát si lásku, majetek, úspěchy a budovat vzhled nikam nevede. Takhle přeci nikdy nenaleznu co hledám. A tak se mé přání změnilo a soustředilo se na jedinou věc- být šťastná. A jelikož jsem věřící ( svým vlastním způsobem- nepředstavujte si bibli, kostely a nebo snahu se otrocky zařadit do nějakého náboženství ) , začala jsem se o to modlit.

Aniž bych si toho nějakým výrazným způsobem všimla, změny se začaly skutečně konat. Dostalo se mi úplně nového pohledu na svět, na můj život a další události. Samozřejmě se občas nevyhnu špatné náladě, ale kdo ano? A tak, když se teď zamyslím, cítím takový krásný pocit vyrovnanosti a toho, že je vše tak, jak má být.
A tím se dostávám k mé pointě. Po tomto "duševním převratu", moje zainteresovanost k nadpřirozenu, úvahám a celkově této oblasti začala postupně ochabovat. Jakoby mě tenkrát má "temnota" nutila přemýšlet a upínat se k onomu, velkolepému, jemněhmotnému.

Chybí mi to. Opravdu a upřímně mi to chybí, avšak jakoby mě něco drželo zpátky.
A já se ptám.. Získala jsem toto štěstí a vyrovnanost za cenu oběti mého nadpřirozena? A pokud ano, kdo ví, zda bych se nerozhodla jinak. Vlastně jsem o tom přesvědčená.
A nebo je to má chyba? Orientovala jsem se moc na materiální svět?
Musím si najít cestu zpět sama? A je to vůbec ještě možné?