Říjen 2013

Vnitřní dialog

25. října 2013 v 19:13 | Deine |  Naše myšlenky
Zdravím.

Nedávno mě napadlo napsat článek o nečem co mi přijde fascinující a tím je vnitřní dialog. Však víte, ten hlas ve vaší hlavě, který i teď čte tento článek, nebo říká názory, které byste nahlas neřekli. Myslím, že se za ním skrývá jak mnoho myšlenek, obav nebo taky nadávek :D.

Myslím, že je více druhů na jaké tento dialog můžeme dělit. Jeden, to jsou praktické myšlenkové pochody, vzpomínky, spíše obrazy, slova, než "dialog" jako takový. A pak tu je to co všichni nejspíše známé a to je ten vědomý hlas. Hlas, který je velice podobný našemu reálnému, možná více vyrovnaný v mém případě. Tento hlas můžeme měnit na základě vzpomínek na jiné hlasy a jejich typické "věty". Zajímavé jak náš mozek dokáže zachytit hlášku, nebo větu v hlase jiného člověka a poté "přehrát".

Obecně tento hlas je fascinující. Je to něco.. tak reálného a přece neuchopitelného. Slyšíte ho, ale přesto ho doopravdy neslyšíte. Vaše uši to nezaznamenávají, jsou to jen myšlenky převedené do něčemu tak známému jako zvukový vjem. Protože to je přece forma které rozumíme že ano?

Můj osobní vnitřní dialog bývá často velice sarkastický, více než má osobnost sama (divím se, že to jde), často doprovázaná vlastními vtipy, které asi chápe jen můj mozek. Od proplouvání davem s typickou hláškou ze songu "move bitch, get out the way" :D až po filozofické myšlenky, které nakonec často končí právě na těchto stránkách. Také mi připadá lépe urovnaný, myšlenky plují v řadě a když dojde na můj "reálný" hlas tak ze mě vypadne nějaká divná blbost :D.

Co je nejspíš na mém osobním dialogu zajímavé je fakt, že je tak v 80% v angličtině. Teď mluvím čistě o tom vědomém dialogu, ne neuvědomělých myšlenkových pochodech. Co se mě týče, tak většina myšlenek a vědomého přemýšlení probíhá v angličtině. Češtinu používám občas, nebo když například píšu tyto články, jejich originální původ většinou právě vznikl v angličtině. Nevím čím to, prostě ten jazyk mám natolik ráda a vídám ho tak často pomocí všech forem, že můj mozek tak začal pracovat. Myslím si, že je to výhoda, ale někdy nastanou i situace kdy bych to radši neměla. Například občas svoji myšlenku vyjádřím napůl v angličině, náhodně zakomponuju anglické slovo do české věty, nebo si naopak nemůžu vzpomenou na český ekvivalent. Dělám si vždycky legraci z toho, že jednou se probudím a češtinu úplně zapomenu :D. Pěkným příklad bylo když jsem své matičce chtěla sdělit, že maso je v troubě a řekla jsem "maso je v oven" nebo ať někdo posune židli "posuň chair", nebo že nemůžu popadnout dech "musím catch my breath" a další situace. Většinou to končí vtipně, ale někdy prostě působím jak blázen :D.

Jaké je váš vnitřní dialog, hlas, nebo jak to nazýváte? Něčím jiný, něčím zajímavý?