Červenec 2013

Jak jsem si zařídila úsměv..

26. července 2013 v 21:00 | Arwen |  Andělé
Potichu sedím v osamělém pokoji ponořeném do šera. Z otevřeného okna proudí čerstvý, noční vánek a píseň cvrčků dozvučuje okolí. Do tmy se vpíjí magické tóny Lanina jemného zpěvu. Přemýšlím a dochází mi, že zatím tenhle jediný článek mi v poslední době stojí za to, aby byl napsán.


Temným tunelem projdeme skrze čas nazpátek a navštívíme mé staré já. Nebylo to jednoduché. Měla jsem své problémy. Své démony, kteří rádi vystrkovali drápy a těšili se, až někoho zlomí. Často jsem mívala dlouhé deprese, noční můry, strach, úzkost.. Potřebovala jsem zjistit kdo jsem, kam směřuji, co chci, jaký je můj smysl. Bylo to tápání a zmatenost. Postupem času, ani nevím jak, se z mého života začaly vytrácet ty "hnusy".

Jako první se začaly ztrácet noční můry. Je to taková neskutečně krásná úleva. Nebát se v noci usnout a nemít den zkažený neustávajícím, snovým terorem. Přesně tak. Když se vám zdají každou noc různé, děsuplné, často i logické noční můry, začně se vám to přenášet i do běžného života. Jste otrávení, špatně vyspaní a akorát myslíte na to, co se bude dít v noci. A pak to najednou zmizí. Je to pryč. Je po teroru.

Pozvolně mě opouštěla i úzkost, která mi dávala dost zabrat. O čemž jsem už psala.. zde odkaz :) . A to poslední je nejhorší. Deprese. Provázejí celý můj život a já si jen říkám: "Sakra, co je se mnou špatně?"
"Pokazilo se někde něco, nebo už jsem prostě taková? "
Ne každý ten pocit zná. Ten pocit prázdnoty, bezvýznamnosti všeho kolem, včetně vás. Nejčastější otázka- jaký to má vlastně význam? Jaký má vůbec všechno význam? A jedno jediné slovo před očima, vryté v mysli a znějíc všude kolem: "PROČ"

Ale svět není tak zlý, jak se nám někdy zdá. Ani lidé nejsou, ani naše životy. Jsem rozený pesimista, ale mí milí pesimističtí kolegové, musíme to umět zredukovat a vidět i to dobré. A to pomáhá hodně.. :) .. Někdo si řekne: "Snadno se řekne, hůře provede." Jenže ono je to přesně tak jednoduché, jak se řekne. Nechte aspoň tenké paprsky zlatavého slunce proniknout skrze mračna.

Zpět k příběhu.. :)
Začalo mi tedy docházet jak se to s těmi "depkami" má a opravdu to bylo s nimi nejtěžší. Nakonec se i ony vzdaly a postupně vymizely. To byla ta změna.. Můj život už najednou nebyl jen "přežívám" , ale stalo se z něj "užívám si ho". Nevím čemu vděčím za to obrovskou změnu. Velká část jistě závisela na změně mého myšlení a duševním vývoji. A zbytek? Zbytek zahrnuje mojí víru a mé malé společníky, kteří mě vedou a chrání. Nepíše se mi i tom lehko. Nerada někomu vnucuji víru v něco, nebo někoho. Ale zkrátka to tak je. Věřím v anděly, jistou vyšší moc a sílu Vesmíru. Avšak nenechte se splést. Do žádného náboženství se nezařazuji. To je zbytečné. :)

Proč že o tom mluvím? Je to totiž celý smysl článku. Dnes jsem po dlouhé době (opravdu dlouhé) dostala depresi. Nelíbil se mi ten pocit ztracenosti. A tak jsem požádala o novou, pozitivní energii a znovunavrácení na svou cestu. Zeptala jsem se, kde najdu štěstí. Vím, že štěstí není v majetku, penězích, nekončící zábavě a dokonce ani láskou si ho nepojistíte. Dostalo se mi odpovědi: "Štěstí musíš hledat uvnitř sebe".

A o tom to celé je. Je to tak neskutečně jednoduché a já si to nikdy neuvědomila. Sami rozhodujete o tom, jakým způsobem věci přijmete, o tom jestli k sobě štěstí pustíte. Moje nálada se otočila o 360 stupňů. Řeknu vám.. nikdy v životě se mi nepodařilo, dostat se z "depky" tak rychle! Zaplavily mne pocity radosti a vděčnosti. Cítím, že to pro mě znamená další krok kupředu.

Chci vás tedy vybídnout... Pokud jen trochu věříte... Pokud jen opravdu malinký kousek vás věří, že v tom nejste sami a že jsou tady oni, tak až budete ve slepé uličce, řekněte si o pomoc. Za zkoušku přeci nic nedáte. Oni vás se svojí láskou nikdy neodmítnou. Nikdy.



Seznam mých (bezdůvodných) strachů

25. července 2013 v 19:20 | Deine |  Odpočinkové čtení
Dobré odpoledne všem co zavítali na naši stránku!

Dneska nemám náladu na žádný vážný článek, takže vám dám něco k pobavení. Smějte se na mém životě.

Každý má z něčeho strach. Některé jsou hlubší, některé obyčejné, ale některé absolutně bezdůvodné a ... divné. Takové ty, při kterých se vás každý podívá a zaťuká si na hlavu jestli jste v pořádku. Yeah, přesně ty.

Pojďme se podívat na ty moje!

1. Pavouci

http://iconwallstickers.co.uk/media/catalog/product/2-Jpegs/cartoon-spider-wall-art-sticker-27.jpg

Začneme s tím obyčejným. Myslím, že strach z pavouků má hodně lidí, takže je to trochu nevýhodné, ale aspoň se v tomhle necítím sama. Myslím, že je to trochu vina mojí mamky, která má z nich fóbii takže od malička mi bylo řečeno, že jsou to osminohé zrůdy :D.


2. Žebříky


Říkáte cože? Ano, je to tak. Nemám je ráda v žádné formě, snesu je pokud jsou pevně přišroubované k zemi tisíci hřebíky, ale takové ty co postavíte ke střeše a LEZ jsou pro mě jak ztělesnění smrti. K tomu nemám ráda výšky, takže balancující nástroj smrti není něco co mi vyhovuje. Pokud to jde tak se jim vyhýbám.


3. Větráky a sušiče rukou

http://www.creativecrash.com/system/photos/000/085/666/85666/big/hand_dryer_white_01.jpg?1269187803

Tohle je asi ten nejusměvnější :D. Je to sice něco čeho se pomalu zbavuju - ale pořád z toho mám pořádný respekt. Není to ale dávno kdy jsem odcházela z místnosti a nebo si radši ruce utřela do kalhot než to dát před tu příšeru. Nevím proč ale odjakživa mi ten zvuk tak vadil, že jsem z toho prostě měla strach :D. Asi to pochází z toho co máme doma - takovou tu věc co máte nad pecí - nefunguje to a vydává to ďábelské zvuky. Takže i když už z místnosti neodcházím tak málokdy si ruce takhle suším (volím ubrousky) a teď je spíš nemám ráda než abych před nima zbaběle utíkala. Doteď ale mám problém s hotelovýma pokojema, kde když rožnete světlo tak zapnete i větrák (prokletí).

Více v C.Č


Příběh- probuďte se

12. července 2013 v 22:53 | Arwen |  Příroda
Objevila jsem jedno video, které zde zkrátka musím zveřejnit. Je nádherně zpracováné a hlavně se zabývá tématem, jenž nás všechny znepokuje, nebo by aspoň mělo. Bohužel je v angličtině, bez titulků. Ale základní znalost angličtiny by měla stačit..

Takže enjoy.. :)




Chemie vs Příroda

3. července 2013 v 13:04 | Arwen |  Příroda
Slunce svítilo, jemný větřík se proháněl kolem. Procházela jsem se po naší velké, krásné zahradě a přemýšlela, kde co "slupnu" . Moje první zastávka byla u lahodných lusků. Ale můj pohled upoutalo něco jiného.. Zářivě červené jahody, vykukující zpod zelených listů jahodníku. S chutí jsem se do nich pustila a hned mi hlavou probleskla jedna věc. Jak moc odlišná je chuť těchto jahod, od těch obrovských, vodnatých jahod steroiďáků z obchoďáku, které jsou napuštěny chemií a postrádají jakoukoliv příchuť.

A v tom je ten problém. Co si sami nevypěstujete, co není domácí, tak je na tom podobně. Nemáte zaručenou kvalitu a kdyby zákazníci zjistili, z čeho jejich oblíbená "mňamka" je, asi by šli zvracet. Netvrdím, že je to tak u všeho, ale co si budeme povídat... U většiny. Výrobci hledají způsoby, jak jídlo udělat dlouho trvanlivé, chutné, ale hlavně levné. A pomoc hledají u chemie. Éčka, chem. barviva, konzervanty, glutamáty... A tak papáme samé lepší věci. Chemikálie na hubení vší ve zmrzlině, technická sůl ( velmi známá aférka ) a další.. Někteří výrobci jsou však schopni posunout level ještě do větších extrémů.

Výživa pro miminka.. Potravinová inspekce zjistila, že je naředěná a není dostatečně výživná. A tak vzali melamin , který není dobře zjistitelný a zaručí požadovaný objem. Na to následovala série vážných zdravotních komplikací dětí. Povolená dávka melaminu ve výřivě byla stonásobně překročena. Stejná aféra se opakovala i s krmivem pro zvířata. Pokud by vás toto zděsilo a zároveň zaujalo, tak vám s radostí doporučím jednu knihu. Doba jedová. Má více dílu. Dozvíte se v ní co vše je v našem milovaném jídle, jestli je lepší margarin, nebo máslo, zda je lepší med, nebo cukr a spoustu dalších zajímavých i děsivých věcí. Můžete se zde dočkat i pasáže o škodlivosti očkování, především očkování děložního čípku aj. Autoři jsou mimochodem odborníci, takže předpokládám, že si ty informace jen "necucali z prstu".

A to je to o čem mluvím... Ale kde v dnešní uspěchané době, v uspěchaném západě najít čas a prostředky k pěstování vlastních plodin? Pro někoho nemožné. Máme sice biopotraviny, ale ne každý si může dovolit nakupovat vše bio s jejich několikanásobně vyšším cenovým rozdílem od průměrných potravin. A ani u bio nemůžeme bohužel zaručit jejich 100% kvalitu. Pořád to říkám- pokud skutečně existuje nějaká skupina lidí, co má tajnou nadvládu nad světem, tak mají docela dost prostředků na redukci obyvatelstva. Podle mě jedním z nejlepších jsou potraviny a voda. Ať už otráví vodu z kohoutku, nebo balenou. Mohli by cokoliv. Což už dost možná i zkoušeli, viz. aféra s fluoridem v pitné vodě.

Ale moje hlavní myšlenka celého článku je pozitivní. V přírodě máme skryté zlato, kterého si nevážíme. Příroda myslela na všechno, ale my to nevidíme. Chápala, že lidé mají taaaaaaakhle mlsné jazyky, a tak nám dala ovoce. Tisíce druhů, tisíce chutí, sladké potěšení, ráj. Ale my místo toho máme přeslazené čokolády, zákusky a nuttely. Jenže ono to chutná tak výborně že? To s klidem potvrdím.. :) Ale zkuste si dát vedle sebe malinu a kostičku čokolády. Pomalu jezte kostičku čokolády a zamýšlejte se nad tou chutí. Jak je zbytečně přeslazená a zaplácne celou pusu. A pak zkuste malinu. Perfektní, vyvážená, jemná chuť. Něco na tom bude. Ale když spapáme celou čokoládu, tak nám to ani nepřijde.

A další v pořadí je zelenina. Nesníte ani kus ovoce a zeleniny, který by byl zbytečný. V každém z nich je nějaká pro tělo prospěšná látka, nebo vitamín. Všechno je to geniálně promyšlené.

Léky moderní medicíny. Pomůžou nám s naší nemocí, ale vedlejší účinky nám v těle zkazí zase něco jiného. Většina léků má negativní dopad na některé orgány. Naopak byliny a přírodní léčiva to tak nemají. Bohužel západní civilizace je neumí využívat. Což je neobyčejná škoda.

A konečné poselství? Važme si přírody nejen proto, jak je krásná, ale i pro její dary a schopnosti.