Červen 2013

Úvaha z pohledu flegamtika

26. června 2013 v 20:07 | Deine |  Naše myšlenky
Dobrý večer!

Co je tohle za nadpis článku? Možná nevíte, nebo jste si nevšimli, ale speciálně já si potrpím na to, aby název článku čtenáře informoval o tom co v článku najde. Nemám ráda "tajemné" názvy, které zpětně nic neřeknou, ale tentokrát je to jiné z prostého důvody - ani nevím co budu psát. Což je prakticky postup při každém mém psaní, ale většïnou mám námět.

To mi přijde zajímavé - každý autor má určitý přístup k psaní. Třeba já vím, že Arwen - spoluautorka tohoto blogu má naprosto jiný tůvrčí postup než já. Ona nad tím co bude psát většinou dopředu přemýšlí, hledá inspiraci, článek píše po částech a nechává je rozepsané a tak. Což je dobré, promýšlí věci dopředu. Já naopak NIKDY za historii blogu nedala nic do rozepsaných a prakticky píšu z fleku - pokud to není přímo něco o čem musím vyhledávat spoustu infa, tak prostě si dám nějakou myšlenku a nechám ji ať se napíše sama :D. Což mě osobně vyhovuje, plánované věci nejsou můj šálek kávy. A hey - přesto tenhle blog funguje a to každý máme jiný styl psaní! To je na lidech super - rozdíly.

A teď položím otázku sama sobě - proč tady poslední dobou není víc článků? V tomhle teď budu mluvit za sebe, Arwen teď byla na dovolené a pořád ještě bojuje ve škole, takže docela pochopitelné, ale já? Mě škola skončila asi před 2 týdny, učení možná víc než před měsícem a přiznejme si to - kdy mi učení zabránilo psát seriously.

Pro víc mých keců v tomhle netradičním článku klik C.Č


Hypnagogické halucinace

19. června 2013 v 23:54 | Deine |  Snění a jeho zvláštnosti
Zdravím! Arwen se někde vyhřívá na dovolené, takže jsem tu zbyla já. Hypnagogické halucinace jsou něco co až tak nepatří do lucidního snění jako obecně faktech o spánku - popravdě - vhodnější rubrika mě nenapadla (možná časem). Ale má i návaznost.

Existuje hodně návodů na LD, které říká, že před spánkem si máte vizualizovat chodbu a vejít do dveří, nebo myslet na to, že chcete mít LD do té doby než usnete, nebo rovnou do této fáze přejít. Ono se to snadno říká, ale hůře dělá.

Znáte ten stav, kdy usínáte, nebo se probouzíte a máme takové ... mini sny? Takové nesmyslné obrazy, zvuky a výjevy. Většinou si je nepamatujeme, jenom když se z nich vzbudíme a uvědomíme si je. No, tohle nejsou sny. Jsou to tzv. Hypnagogické halucinace. Jsou to iluze, výjevy, které snový automatismus vylovává když usínáme. Jedná se o takový přechod, brána mezi spánkem a bděním. Tyto stavy doprovází spánková obrna, nebo hypnagogický záškub (o tom jindy).

Zajímavé je, že včera v noci jsem si uvědomila, že se to jedná i myšlenek. Uvědomila jsem si, že jak si před spaním přemýšlím nad různými věcmi, tak ve chvíli kdy začnu usínat, tak jakoby se celé pomotaly. Nedávají už takový smysl, přemýšlím o něčem co ani nedává smysl. Občas se z toho proberu a pak si řeknu "Wtf, proč jsem o tom přemýšlela?" Je to svým způsobem fascinující. Mozek, který má své určité systémy, které fungují a matou nás. Nikdy mě lidský mozek a podvědomí nepřestane udivovat. Jsme tak komplexní bytosti plné myšlenek, perfektně fungujících systémech, které každý den fungují aniž bysme je o to museli žádat. A přesto to většinou člověku ke štěstí nestačí.

P.S : Původně jsem chtěla psát báseň/úvahu, ale bála jsem se, že by to bylo hrozně depresivní (depresivní - já - divné), ale teď mám určité období, kdy mě velice irituje jedna věc v mém životě, takže proto radši píšu něco z vědeckého soudku :D.

Have a nice day.




Osud a historie jednoho domu

10. června 2013 v 16:53 | Arwen |  Historie


Domy mají živou paměť.. a někdy mají toho opravdu dost co si zapamatovat. Zní to zvláštně? Kolem nás je rozsáhlá síť energií a každé místo si uchovává vzpomínky a různě působí na své okolí. A já tohle píši, protože vám chci ukázat, že ne každá budova, je jen budova. Starší budovy mají své kouzlo a není to náhodou. Tolik let, tolik vzpomínek, tak mnoho lidí a událostí.

Píši tenhle článek, protože se chci s vámi podělit o příběh o mých předcích a smutný konec tohoto domu...

Tak tedy... Datum ukazuje číslice kolem roku 1920 a můj prapradědeček vlastnoručně staví tento dům, vyskytující se v česko-německém pohraničí. Bydlí zde se svojí manželkou Annou- mojí praprababičkou. Avšak dům je velký a náklady příliš vysoké. Proč prostory tedy nevyužít? A tak je zde založena první česká, malá školka v našem okolí. Jak to bylo dále s prapradědečkem si nejsem jista. Ale vím, že tomuto páru bylo velice požehnáno. Opět si nejsem jista přesným počtem, ale splodili asi tak 7-9 dětí. Opravdu si nevzpomenu. Zajímavé je, že všechny děti byly děvčátka, až na jednoho chlapce. Mohla bych je teoreticky titulovat jako mé prapratety a praprastrýce. Jedna z nich se ovšem stane mojí prababičkou, ale o tom později. Bylo jich hodně a byli chudí. Z vyprávění vím o jejich tvrdé práci, starání se o domácí zvířata, rozsáhlý sběr lesních plodin. Ale hloupí nebyli. Moje prababička milovala matematiku, která jí náramně šla. Což se o mě a mé matematice říci nedá. Zde holt geny trochu odbočily.

Nicméně ani našim předkům se nevyhnulo zlo v podobě 2. světové války. Byli to sice Němci, ale nechtěli mít s válkou a ostatním nic společného. Tak jako tak se k nim nahrnuli vojáci s tím, že ten jediný hoch ze všech děvčat- Willy, musí jít bojovat. Jedna z mých prapratet prý odvážně zařvala, ať je radši zastřelí, než to. Ale to se nestalo. Nikdy nezapomenu na vyprávění mé prababičky, která svého bratra popisovala jako nejhodnějšího člověka, kterého kdy potkala. Byl to jen mladý hoch, který měl největší strach z výšek. A paradoxně byl přidělen k letectvu. Je mi jasné, že pro všechny, včetně mě, by bylo sympatičtější vyprávění o hrdinském bojovníku proti nacismu. Ale co mohli dělat? Svůj původ, rozhodnutí, ani názor si vybrat nemohli.

Bylo to zlo pro všechny. Opět od mé prababičky vím, jak šli ven, když nedaleko od nich dopadla bomba. A oni viděli v příkopech utržené, lidské končetiny. I onen prababiččin bratr, který byl donucen bojovat, zahynul. Jeho letalo bylo sestřeleno. Dodnes na něj vzpomíná se slzami v očích.

Po válce musely všechny sestry opustit naše území ( odsun Němců z pohraničí ) , kromě těch, které si již vzaly české muže. A tak v domě zůstala jen moje prababička Irma se svojí sestrou Barborou a jejím manželem. Barbora porodila otěhotněla a porodila syna. Stejně tak otěhotněla Irma, ale s manželem se neshodla a tak s nimi nežil. Nikdy už se nevdala. V tomto domě spatřila světlo našeho krásného světa i má babička- Hilda. Čas plynul dále a dále.. Děti rostly, Hilda si našla také českého manžela a koupili si dům ve stejné ulici a přestěhovali se. Nevím o jaké spory se jednalo, ale Barbora se nechovala hezky ke své sestře Irmě, která se kvůli tomu přestěhovala ke své dceři Hildě. Rodinné vztahy s nimi se ocitly na bodu mrazu. A čas opět plynul a Hilda porodila tři děti. Dvě holčičky a jednoho chlapečka.. Nechci vám tady popisovat složité rodinné vztahy, protože je mi jasné jak nudné to musí být. Jen se chci dostat k tomu, že ta holčička měla další holčičku a tou jsem byla já.. :D :))

Barboře nejdříve zemřel její manžel... a poté.. Poté i její syn. Málo z nás si dovede představit jaká to musí být bolest, pohřbívat své vlastní dítě. Odpočívejte v pokoji.... Troufám si říci, že od té chvíle nebyla úplně psychicky v pořádku. Její psychiku následovalo i chatrné zdraví. Zhoršovalo se to s ní. Babička i prababička odhodily rodinné spory a snažily se o ní starat. Pamatuji si, jak jsem šla do toho domu odnést oběd, ale bylo zamčeno. Prateta ležela na zemi a nehýbala se. Dorazila sanitka, hasiči i policie. Nedalo se to takto dále zvládat a tak byla přijata do léčebny pro dlouhodobě nemocné. Nejsmutnější částí na tom je její vlastí vnučka. Když na tom Barbora nebyla ještě tak špatně, její vlastní vnučka ji donutila přepsat dům na ní. Objevila i její skrýš peněz a všechny je vzala. Snažili jsme se o svolení vzít si pratetu na Vánoce domů, ale její vlastní vnučka to výslovně zakázala.

Nikdy bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli smrt někoho blízkého, ale hádam, že v případě té její vnučky zapracovala sama karma. Zemřelo jí hned několik členů rodiny po sobě. Odpočívejte v pokoji...

Nakonec zemřela i Barbora...

A co se stalo s domem? Má se z něj stát vietnamská ubytovna.. To zkrátka vžene slzy do očí. Tolik vzpomínek.. Pamatuji jak jsem tam chodila.. Vždy to pro mě bylo magické místo...


film: The Perks of Being a Wallflower (Ten, kdo stojí v koutě)

9. června 2013 v 17:19 | Deine |  Filmy co doporučujeme
Zdravím všechny! Včera jsem měla náladu na film a po dlouhé době jsem prostě narazila na trailer a rozhodla se ho stáhnout bez toho aniž bych moc uvažovala o čem to je, nebo jestli je to dobré. Dala jsem si tu námahu abych si to sehnala v originálu (všude dabing) až jsem nakonec našla a myslím, že jsem neudělala chybu, protože hlavní postava má dost specifický hlas i všechno jak popisuje.

Film můžete najít jak pod originálním názvem - The Perks of Being a Wallflower. Také pod dvěmi českými - Ten, kdo stojí v koutě a Charlieho malá tajemství.

O čem to je?

Jedná se o romantické drama - počkejte, to neznamená, že je to o ničem. Já se na to začala dívat a říkala jsem si - teen problémy a romance, to zas bude o ničem. Ale pletla jsem se.

Film vypráví kluk, který si prošel v životě špatnými věcmi a díky tomu trpí depresemi. Vždy byl introvert a outsider. Má ale zálibu v psaní a tam pořád píše dopis neznámému kamarádovi, anonymně a vypráví svůj příběh. Ten začíná v den, kdy se poprvé ocitne na střední škole. Po pár špatných zkušenostech s místními, kteří si z něho akorát dělali legraci konečně našel skupinku kamarádů, kteří ho přijmuli mezi sebe. Objevuje jiný pohled na svět, život a s tím samozřejmě i problémy, které to představuje.

Chci tento film opravdu velice doporučit, protože mě ohromil jak neuvěřitelně lidský a psychologicky zajímavý je. I když se příběh může zdát jednoduchý je to skvěle zahrané a jde to do psychologie jednotlivých postav. Skvělé obsazení (Emma Watson, Logan Leman) - hlavní postava má skvělé charizma a velice zajímavý vypravěčský hlas. Proto bych film doporučila v originále, ale volba zůstává na vás.

"Vím, že jsou tady lidé, kteří říkají, že se takové věci nestávají a že tohle všechno jednou budou nakonec jen příběhy. Ale právě teď - jsme naživu. V tuhle chvíli... jsme nekoneční."

Trailer (v AJ):


Trailer v ČJ: http://www.csfd.cz/film/290618-charlieho-mala-tajemstvi/videa/