Květen 2013

Existenční krize

31. května 2013 v 22:28 | Deine |  Naše myšlenky
Hello everyone!

Existenční krize je určitý stav, kdy z ničeho nic máte pocit, že nevíte co děláte se životem, zpochybňujete svá rozhodnutí, věci co děláte.. Někdo by mohl říct, že je to stav podobný depresi, ale já si myslím, že není. Já nemám deprese nikdy, ale existenční krizi mám tak jednou za půl roku.

Rozdíl mezi depresí a existenční krizí? Podle mého názoru deprese je stav smutku, úzkosti pocity bezcennosti nebo viny, zapříčinělé nějakou událostí, nebo lidmi. Existenční krize podle mě není až tak záležitost smutku jako takové.. prázdnoty, pochybností, občas možná naštvanosti a pocitu "Co to sakra dělám s životem"

http://24.media.tumblr.com/tumblr_mbu604Rb4V1qh67ebo1_500.gif

Popíšu moje zkušenosti. Za poslední půl rok jsem prodělala 2, jednu v lednu, kterou jsem ve svém mobilním deníku/diáři/cotosakraje pojmenovala jako "Pancake existencional crisis", kdy jsem ve škole prakticky dělala palačinky (yep) a učitelka mi vyčetla jak jsem neschopná a jak mi to nejde. Pak jsem jedla a zírala do prázdna přemýšlejíc nad tím zda jsem neudělala chybu s tou školou, jestli vůbec mě něco baví, proč nemám žádný talent, že jsem jen byla líná jít na jiné školy a tak jsem si vybrala tuhle... což je pravda, byla jsem líná, kromě jiných důvodů. Nikdy jsem neviděla školu, která by mě zaujala, tak jsem brala tu, která nevypadala tak náročně a neodpuzovala mě.

Druhá zkušenost je z tohohle úterý, kdy jsem byla povolána na školní akci a dělala věci, které naprosto nesnáším, které by udělal každý idiot. Naštvala jsem se a zároveň zase začala zpochybňovat moje rozhodnutí, byla jsem naštvaná, protože plýtvám svoji energii a i inteligenci na takových stupidních věcech. Začala jsem přemýšlet jak moc tohle rozhodnutí ovlivní můj budoucí život a jak to stojí za prd.

Výhoda je, že jak rychle to přijde, tak rychle to odejde. Bývá to otázka hodin maximálně. Já osobně volím styl - možná jsem udělala špatné rozhodnutí, ale litování ho to udělá ještě horší. Takže to ignoruju a jdu dál, protože opravdu se mám rozčilovat nad tím, že jsem v 15 letech nevěděla jakou chci budoucnost? Bullshit. Ne že bych toho litovala.. vlastně nevím. Nemůžu říct, že toho lituju, protože stejně nevím kam jinam bych šla.

Jak se s tím vyrovnat? S potencionálními špatnými rozhodnutími, nulovým talentem a náladou ala "nic nedělám a k ničemu to není"? Prostě to ignorovat a nechat ať to přejde, neubíjet se tím a nechat to za sebou. Tak to dělám já. A docela to funguje. Říká se, že čím je člověk starší tím se to s těmihle krizemi zhorší, protože pak nebude škola na kterou myslet a ta "budoucnost" se stane přítomností a tepre pak začnete pořádně zpochybňovat každý svůj krok. Čekají nás hezký časy to vám řeknu.

Ale musíme z toho vytřískat co nejvíc, ať nám život dá do cesty jakýkoli věci.

Cheers.



Strach

23. května 2013 v 16:00 | Arwen |  Naše myšlenky
Temno se rozprostírá všude kolem. Vypadá to na klidnou noc. Pohodlně se zavrtává do peřiny v posteli, klidně oddechuje a připravuje se na spánek. Kapičky deště dopadající na parapet vytvářejí rytmický, uklidňující tón. Jenže spánek nepřichází a na řadu se tedy dostávají myšlenky.
" Co když se ozve nějaký zvuk? "
" Zblázním se strachy, jestli něco zaslechnu. "
" Co by se vlastně mohlo stát? "
" Jsou dveře opravdu zamčené? "

Zvyšuje se tepová frekvence, rozšiřují se zorničky, zrychluje se dýchání a tělo se vlivem stresu připravuje na útěk, či boj. Zní vám to povědomě? Mě ano. Dříve jsem s tím měla problémy. Nejzajímavější na tom je, že jediným podnětem byly všechny ty mé myšlenky typu: " Co by se mohlo stát" a " Jestli zaslechnu nějaký zvuk, vím, že budu v obrovském stresu " . Žádný zvuk, žádný nebobvyklý jev, ani nic podobného, jen mé myšlenky. Psychika jednotlivce tady zřejmě hraje velkou roli. Ti lidé, kteří ulehnou, okamžitě spí a nic neřeší, těm vážně závidím. Ale co je spouštěč? Mohou to být horory, některé televizní pořady, znepokojivé články, cokoliv co příliš nevnímáme, ale přesto je to uloženo v mozku. Tipuji si, o co mohlo jít v mém případě.

Jsem velký milovník záhad, hororů a díky zaměření našeho blogu se často soustřeďujeme na různé nevysvětlené případy, podivná stvoření a "věci" vyskytující se na astrální úrovni. Nemusí vám to přijít děsivé, ani na to nemusíte myslet, ale ve vašem mozku to je. A záleží už jen na okolnostech, zda to váš mozek "vytáhne" proti vám, nebo ne. Víte, Deine mi jednou řekla, že nekouká na horory, protože nechce zbytečně zahlcovat mozek. Tenkrát mi to nepřišlo, ale dnes je mi jasné, že je to nejlepší postoj.

Tyhle skryté podněty mohou vyvolat více- dokonce i náměsíčnost. A přes to vše se řada z nás bojí ráda. Vyprávění děsivých historek, hororové filmy, hororové knihy.. Nesmíme však strachu upřít jeho pozitiva. Do přijatelné míry může být vzrušující a poutavý. Kdybychom se nebáli, budeme se nejspíše vrhat do všech možných nebezpečí a to beze strachu. Tím pádem nás i svým způsobem chrání.

Každý z nás se bojí jiných věcí, jiných kostlivců ve skříni. Jak už jsme mnohokrát zmiňovali, se strachem lze bojovat i v LD (lucid dream) , kde je to bezpečné a do jisté míry i dost realistické. Nepříjemným faktem je, že to čeho se bojíme, k sobě akorát přitahujeme a jsme zranitelnější. Naopak, pokud se nebojíme a věříme si, máme větší šanci na výhru.
Co se týče mě, mohla bych vám sepsat celý seznam mých kostlivců, kteří mne děsí. A kdo vám tvrdí, že se ničeho nebojí? Lže.. :)

A jak to nakonec dopadlo se mnou? Někdy to bylo lepší, někdy horší. Těžko se takové silné emoce popisují. Pocit jako kdybyste měli každou chvílí dostat infarkt, panika. Ještě si představte že spíte v opravdu malé místnůstce, kam se vejde jen postel, se skosenou střechou, žádná okna, skoro žádné světlo a při větrném počasí, jakési železo, skřípající o střechu. Něco málo světla pronikalo z mého velkého pokoje, ale žádná sláva. Jediné co mi pomáhalo, bylo spaní někde u okna, kde bylo možné pozorovat hvězdnou oblohu, z níž sálalo bezpečí... :)
No a nakonec to prostě přestalo.. Stejně jako jednoho krásného dne zmizely mé šílené noční můry, tak přestalo i tohle.. Jen tak.. I když já na to mám svůj názor.. Možná to jen tak nebude.. :)) Kdo ví..

A co váš strach?




Cestování časem

20. května 2013 v 19:18 | Deine |  Záhady
Zdravíčko!

Long time no see - jak by řekli drazí angličané, tedy dlouho jsme se neviděli v normálním článku :D. Projížděla jsem si co máme a nemáme na blogu a docela mě překvapilo, že nikdo neudělal zatím článek o cestování v čase, přitom je to téma, které mě (i Arwen) dost fascinuje. Takže bych ho ráda přiblížila, dala pár pohledů vědy i sebe. Upozorňuji, že tohle je čistě z toho co jsem se ZATÍM dočetla, nevyvracím a nepotvrzuji nic, jedná se čistě o spekulace.

--------------------------------------------------------------------------------------------


Cestování časem je téma o kterém sní nejen obyčejní lidé, sci-fi spisovatelé, ale také sami vědci a významné osobnosti. Je to pro mnohu lidí včetně mě velice přitažlivá myšlenka - možnost cestovat do budoucnosti, nebo minulosti. Je to ale možné?

1) Einstein říká, že je možné pouze cestování do budoucnosti.
Na základě teorie relativity říká, že kdyby se podařilo dosáhnout rychlosti světla, vše ostatní by se zpomalilo tudíž my bysme se dostali do budoucnosti. Popírá však, že by to bylo možné do minulosti. Protože v cestování do minulosti je jeden velký háček na kterém se zakládá celá (ne)možnost cestování do minulosti. A tou je PARADOX. Jedná se o událost, která by jednala proti logice a všemu chápání, která by se stala i kdyby se stát nemohla. "Reakce zruší akci". Například, kdyby jste cestovali do minulosti a zabili svého dědečka - nemohli byste se nikdy narodit a tím pádem byste ho nemohli zabít.

2) Teorie červích děr.
Červí díra podle výzkumů je prostor, který zakřivuje časoprostor a umožňuje "zkratku" mezi vesmíry, časy a prostory. Pro jednodušší představení něco jako hvězdná brána. Nikdo si však není jistý kam by v případě, že by daný člověk přežil cestu dostal (což není pravděpodobné) - rozložil by se na částice a na druhé straně opět složil a nikdo by nevěděl kam by nás to vlastně přeneslo. Červí díry zatím není možné uměle vytvořit na takové úrovni aby se dalo její tvrzení v této teorii potvrdit.

http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2010/04/30/article-1269288-095FBC16000005DC-551_634x447_popup.jpg

3) Stroje času.
Nejpopulárnější možnost cestování v čase ve sci-fi literatuře a filmech. V realitě to znamená, že by to musel být stroj naplněn energií, která by byla schopna přenonat rychlost světla, nebo částice červích děr. Navíc je většinou k sestrojení takového stroje času třeba manipulace s množstvím hmoty alespoň srovnatelným s hmotou Slunce. Takže zatím se v naší době možnost stroje času vylučuje.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Tím jsem shrnula 3 nejčastější a nejpopulárnější verze cestování časem. Jistě jich existuje více (teorie strun), ale v těch se zaprvné ani já tak neorientuji a myslím, že pro začátek to stačí. Také existuje možnost, že by cestování časem šlo na nefyzické rovině (astrální cestování) - což je docela kontroverzní téma, ale o tom jindy. Můj názor na cestování časem je takový, že si myslím, že za určitých podmínek je to možné a ráda bych doufala, že to jde i do minulosti. To by ale člověk musel připustit, že existují i paralelní vesmíry, tedy vesmíry, kde jsou lehce odlišné verze nás samých žijící jiný život založený na jiných rozhodnutích (ale o tom jindy). O tom si například myslím, že by to mohlo být možné.

Pokud ale připustíme fakt, že by bylo možné cestování do minulosti, nebo budoucnosti museli byste také přijmout myšlenku, že čas jako takový neexistuje jako rovná linie - co se stalo stalo se a existuje jen teď. Museli bysme připustit možnost, že všechny časy se dějí v jeden stejný moment - minulost, přítomnost, budoucnost a odehrávájí se pořád - tudíž je možné je měnit a cestovat do nich (teoreticky)... No kdoví, nejspíš zatím zůstaneme bez odpovědi.



Imagine Dragons- Radioactive

14. května 2013 v 1:00 | Arwen |  Písničky s duší
Zdravím vás.. je pondělí, právě 22:23 a Deine právě před šesti minutami cca zveřejnila článek s písničkou, kterou vám chtěla ukázat a tím mi naprosto překazila plány. To celé naprosto nezávisle na sobě.. zajímavé že? .. Také mam chuť a novou energii na tvoření článků, avšak přímo teď čas není. A i já se s vámi chtěla aspoň podělit o píseň, která má dost do sebe. Kvůli loajalitě článek vyjde až v úterý.. No nevadí.. :)

Každý si tento text může vyložit jinak, ale shodneme se, že je o naší zkažené době. Chemikálie, které nás všude obklopují- ve vzduchu, potravinách, půdě, vodě apod. Systémy a lidé, kterým více záleží na výši zisku, než na lidském zdraví.

Touha po změně..


Doporučuji i shlédnutí videoklipu, který je emotivní a celkem roztomilý.. Samozřejmě je myšlený jako metafora.

Probouzím se do popela a prachu
Utřu si čelo a vypotím rez
Dýchám chemikáliíe

Vkrádám se a rýsuju se
Pak zkontroluju vězeňský autobus
Tohle je ono, apokalypsa

ohohoh

Probouzím se
Cítím to v kostech
dost na to, abych nechal systémy vybouchnout

Vítej do nové doby
Do nové doby
Vítej do nové doby
Do nové doby

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní

Vyzvednu svou vlajku a vezmu si oblečení
Je to revoluce, předpokládám
Jsme zbarveni rudě, abychom dobře zapadli

whoe-oh

Vkrádám se a formuju se
Pak zkontroluju vězeňský autobus
Tohle je ono, apokalypsa

whoa-oh

Probouzím se
Cítím to v kostech
dost na to, abych nechal systémy vybouchnout

Vítej do nové doby
Do nové doby
Vítej do nové doby
Do nové doby

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní

Všechny systémy fungují
Slunce nezemřelo
Hluboko v kostech
Přímo zevnitř

Probouzím se
Cítím to v kostech
dost na to, abych nechal systémy vybouchnout

Vítej do nové doby
Do nové doby
Vítej do nové doby
Do nové doby

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní

ohohohohohohoh

Jsem radioaktivní
Radioaktivní


Shinedown - What a Shame

13. května 2013 v 22:12 | Deine |  Písničky s duší
Zdravíčko. Tak na začátek bych chtěla říct, že to "teď je hodně času, budu psát víc článků" nějak nevyšlo, jak můžete vidět :D. Jsem lenivý tvor, co k tomu říct.. ale jsem už odhodlaná vážně něco psát, takže se těšte! Snad to tentokrát vyjde :D.

Chci vám ukázat písničku, kterou mi ukázala kamarádka, že má skvělý text a nemýlila se. Je to docela smutný text, ale velice k zamyšlení. O společnosti, o tom jak soudíme lidi aniž bychom je znali, pomohli jim.. Mám z něho smíšené pocity, není úplně smutný, ani veselý. Takový výkřik do tmy, do společnosti. Enjoy :).


ČESKÝ PŘEKLAD:

Dva balíčky cigaret denně,
Ta nejsilnější whisky,
Kterou Kentucky může vyrobit.
Tohle je recept, který srazí tuláka
Na jeho ruce a kolena.
Koukal jsem na to všechno zblízka.
Znal jsem ho víc než dost.
Viděl jsem tu jeho stránku, kterou nikdy neukázal.
Plný sympatie pro svět,
Který ho nenechal být.

To je člověk, kterým byl,
Už jste slyšeli dost?

Styďte se, styďte se
Soudit život, který nemůžete změnit.
Chór zpívá, kostelní zvony zvoní.
Nedáte tomuhle muži jeho křídla?
Styďte se, že vás musím prosit,
Abyste viděli, že nejsme všichni stejní
Styďte se!

Těžký je život pro každou stříbrnou lžíci.
Trochu šedi je v každém stínu
Modré.
To je způsob, jak já vidím život.
Jestli tu není nic špatného,
Potom tu nemůže být nic dobrého.
A tomuhle pracujícímu muži, řekli,
Že ho sotva mohou vystát.
Musí tu být lepší místo na přistání,
Nějaký druh nápravy pro svět, který
By ho nechal být.

To je ten člověk, kterým byl,
Už jste slyšeli dost?

Styďte se, styďte se
Soudit život, který nemůžete změnit.
Chór zpívá, kostelní zvony zvoní.
Nedáte tomuhle muži jeho křídla?
Styďte se, že vás musím prosit,
abyste viděli, že nejsme všichni stejní.
Styďte se!

Bůh odpustí těm rukám, které tě položily.
Nikdy nevěděli jak, ale tvoje zlomené
Srdce může přerušit zvuk.
A změnit roční období.
Teď padají listy rychleji,
Šťastně až navěky.
Skrz tvou snahu dals mi naději,
A teď budeš žít navždy

Styďte se, styďte se
Soudit život, který nemůžete změnit.
Chór zpívá, kostelní zvony zvoní.
Nedáte tomuhle muži jeho křídla?
Styďte se, že vás musím prosit,
Abyste viděli, že všichni nejsme stejní
Styďte se, styďte se,
Protože všichni nejsme stejní.
Styďte se, styďte se,
Protože všichni nejsme stejní.

Tiché varování v myšlenkách

3. května 2013 v 15:35 | Deine |  Naše myšlenky
Zdravíčko! Květen a jaro je tu a s ním i snad více článků :D. Jinak jsme zase změnili trochu kožíšek blogu, respektive jeho záhlaví. Doufám, že se líbí tak jako nám :).

Chtěla bych s vámi dneska "probrat" jednu věc, které jsem si všimla z vlastní zkušenosti. Občas, většinou při primitivních událostech mi hlavou proběhne myšlenka jako "co když se to stane, co když to začne hořet, měla bys to zklidit" - samozřejmě to neberu vážně, protože myšlenek je hodně. Ale co mě vyšokuje je to, když se to pak stane a já si vzpomenu, že mě to napadlo, že mě to varovalo.

Stává se mi to velice často, není to nějaký cizí hlas, ani přímo ten "vědomý" hlas v hlavě, spíš takový pocit, rychlá myšlenka, jako když vidíte jet auto kolem vás a vzápětí to zapomenete. Většinou tomu ale nevěnuju pozornost, ingnoruju to. Ale asi je to chyba.

Řeknu vám pár svých zkušeností. Jednou jsem si chytře doma dávala s kamarádkou dýmku, pak jsem ještě chytřeji uhlík vyhodila do koše a v té chvíli mě napadlo "co když to začne hořet", ale vykašlala jsem se na to a šla ven. Vrátila jsem se a rodina na mě spustila, že jsem málem podpálila byt, protože ten koš začal hořet. No jo, člověk by si řekl, že prostě zdravý rozum mi řekl, že jsem idiot co dává hořící věc do koše. To jo. Ale jsou tu další.

Jela jsem s dvěmi lidmi autem, seděla jsem vzadu a přemýšlela si zase o svých věcech a začla jen tak morbidně přemýšlet nad tím co by se stalo kdybysme nabourali, jak bych pak udělala ty věci do školy co musím splnit a takové. Ani ne minutu po mých "úvahách" jsme nabourali do autobusu. Nekecám, fakt se to stalo. Naštěstí nízkou rychlostí, takže kromě lehce poškozeného auto se nic nestalo. Ale to, že jsem o tom předtím přemýšlela mě dost vyděsilo, měla jsem takový pocit jak kdybych za to snad mohla já.

A takových je více. Některé vážnější situace, které tu nechci psát, některé malichernosti jako schování něčeho aby se to nerozbilo - vykašlala jsem se na to (proč to schovávat, když se to nerozbilo nikdy) a o 5 minut později se to překvapivě - rozbilo. Zákony schválnosti, nebo ne každopádně mě to napadlo a jsou to situace jiné než logické vyvození nějakého výsledku, ale nečekané věci.

Má otázka zní - jaký má původ ten hlas? Je to naše podvědomí co má nějaký neznámý přístup k zábleskům budoucnosti, je to anděl, který nás varuje, duchovní průvodce, nějaký 6. smysl? Nebo prostě náhody? Netuším, opravdu netuším. Myslím, že ať zvolíme jakoukoli možnost výsledek bude stejný. Nevím jaký je původ, ale nevěřím že je to náhoda. Ne po tolika zkušenostech.

Jaký máte názor Vy? Ráda si přečtu názory ostatních, protože sama nevím ;).



A UFO znovu

2. května 2013 v 0:39 | Arwen |  Mimozemské civilizace
A ano jsem zde opět s mimozemským článkem. Můj původní záměr byla tvorba úplně jiných článků, ale nevadí. A proč tak najednou? Poklidně si spím ve "svém" pokoji spolu se spolubydlícími ( i když ty sny zas tak poklidné nebyly ). Ráno se vzbudím a během dne si čtu svojí květnovou enigmu - článek o pozorování UFO nad ČR. V tu chvíli se nadšeně rozkřiknu:

"Už si vzpomínám, co se mi zdálo!" Jenže moje nadšení nikdo nesdílel, protože spolubydlící se zrovna oddávala odpolednímu šlofíčku. Byl to další z děsivých snů, který se týká pozorování UFO. Upřímně musím říct, že mi toto nahání husí kůži. Stejně jako u dalších záhad přidává celé věci na děsivosti nespočet otazníků, které se kolem tohoto tématu vznášejí. Za celý svůj život jsem měla pouze dva neuvěřitelně živé sny. Ten první- jeden z nejkásnějších vůbec a ten druhý? Právě ten zřejmě přispěl velkou částí k mému strachu. Všechny detaily, místnost ve které jsem spala byla i ve snu úplně stejná, i postavení velkých oken. Tento můj sen tu byl zveřejněn již v r. 2010, ale protože to souvisí, tak ještě jednou:

Zvedám se ze své postele, naproti mne je velké okno. Je noc a já pozoruji hvězdnou oblohu. Najednou spatřuji UFO. Zachvacuje mne panika a strach. Sedím naprosto nehnutě a doufám, že proletí a nevšimnou si mě. Boužel si všímají a zastavují. Z létající lodi vyskakuje vesmírná bytost a přistává na parapetu okna (vím, že to zní lehce komicky, ale věřte, že v tom snu to komické nebylo) ale z druhé strany, takže nás od sebe dělí jen několikacentimetrové sklo. Díváme se navzájem do očí, skoro bez mrknutí. Pohled té bytosti je upřený, zvláštní a děsivý.. Ty oči jsou velké a pronikavé. Poté se ve vteřině s hrůzou probouzím.

Nevím, zda z této doby pramení můj strach, ale shrňme si to. Existuje nespočet teorií vysvětlujících původ neidentifikovatelných létajících objektů. Proč nezačít od těch nejbláznivějších?

1) Jelikož jsem se rozhodla rozšířit počet teorií o UFO, tak když už, ať je to aspoň dostatečně záživné. Proč to nevzít z úplně jiné strany? Je to silně kontroverzní nápad a skeptici by mě jistě ukamenovali, ALE... dnes víme, že cestování časem není zatím možné, ale zároveň víme, že jisté náznaky existují. Ve Švýcarsku existuje urychlovač částic, který zkoumá elemenární částice bosony. Což má z části souvislost s cestováním v čase. Vše je však v naprostých počátcích. Ale nemůžeme tvrdit, že to bude i později stále nemožné.

A tak si říkám, co kdyby lidé z budoucna ve svých strojích, které využívají vyspělých technologii přilétli zkoumat nás- "historické opičky" ? Samozřejmě vyvstávají na světlo trhliny. Proč by si komplikovali život a nezkoumali nás ze země? Tak hlavně z důvodu, aby nenarušili náš přirozený vývoj. Nebo také z důvodů evoluce můžou mít již lehce odlišné znaky a poutali by pozornost vědců. Mohly by to být i nepatrné odchylky a skandál je na světě.

2) Teorie říkajíc že posádku UFO tvoří návštevníci z Vesmíru je asi nejznámější. A pokud ano, co chtějí? Pokud nás pozorují a nekontaktují, může to mít své důvody. Hlavně pokud mají tak vyspělou techniku, tak jsou zřejmě na naprosto odlišné škále IQ a vyspělosti. Mohou nás vnímat jako šváby. Vy byste se pokoušeli kontaktovat švába? Já ne.. Také to celé může být úplně jinak. Ale právě ta nevědomost mě děsí nejvíce.

Pokud by tato teorie byla pravdivá, tak bych si přála, aby nás naučili svým vědomostem, aby pomohli našemu sjednocení a vroucně nás přijali. Utopistické? Kdo ví.. Hlavně ať se nám z toho nestane sci-fi v podobě nebezpečných, zelených mužíčků, kteří vyhlazují svět a podmaňují si Zem.

3) A zřejmě nejracionálnější teorie? Tajné testování nových, armádních technologií. Jenže jak si vysvětlit, že UFO lidé pozorují téměř odnepaměti? Proč se v dávném umění objevuje tolik podezřelých objektů, jako soška připomínající astronauta, prapodivné malby disků, které se jasně nehodí do okolí a není jasné co mají zobrazovat, či malby podezřelých, neidentef. objektů ? Náhody?

A teď udělám radost všem skeptikům. Co když všechno pozorování UFO jsou omyly? Člověk si zkrátka spletl letadlo, družici, nebo lampion s UFO? .. Dále můžeme uvažovat o davové histerii, výmyslům kvůli publicitě, či zkrátka bujné fantazii. Jenže faktem je, že je tolik hlášených pozorování a všechny za patologické lháře prohlásit nemůžeme. Menší procento pozorování totiž zůstává nevysvětleno žádným vědeckým, ani racionálním způsobem.



Tímto se s vámi loučím...