Březen 2013

Nezapomenutelní

30. března 2013 v 15:52 | Arwen |  Historie

Zdravím vás, mí milí..

Taky se vám zdá to období bez slunce tak strašně dlouhé? Nejchladnější březen za posledních 200 let. Jindy bych na něco jiného hrdě řekla " a já to zažila!" .. Ale v tomto případě bych to i s radostí vynechala. Měsíce se hrnou dopředu a chladno přesto nepovoluje. Doba bez slunce už byla příliš dlouhá. Lidé jsou unavení, bez energie, bez nálady, motivace.. Nenaděláme nic. Slunce zkrátka potřebujeme.. :)

Nemůžu se dočkat opravdového a teplého jara.
Nemám ráda takové období a ač to bude znít jako výmluva, působí to na mě také a to především - nedostatkem inspirace, nedostatkem energie, podivnou nálada, leností a nechutí ke všemu.. Z části tím tedy omlouvám mojí nečinnost na blogu. Ve spojení se školou a stresem, z toho nečinnost trochu vychází. Ale už zbytečně dlouho mi tu v rozepsaných článcích "visí" tento jeden. Je to něco pozitivního, přesně stvořeného pro toto podivné období.

Usaďte se s teplým čajíčkem, nebo kávou a počtěte si... :)

Jsou nezapomenutelní. Jsou to osobnosti historie, které ji ovlivnili pozitivím směrem. Měli otevřenou mysl a kus z ní nám darovali. Byli výjmeční a zaslouží si obdiv i v dnešní době..

Každý z nich udělal něco jiného, výjmečného.. Ať už nadčasového, statečného, nebo jinak geniálního.
Vymaňmě se na moment z kolotoče katastrof, starostí, smutných věcí a podívejme se na lidi, kteří nás mohou inspirovat.
Nemůžu zde vypsat všechny, kteří udělali něco úžasného, proto uvádím výčet pouze těch, kteří napadli mě a ostatní, kterých jsem se ptala na jejich názor... :)


Jméno: Siddhártha Gautama

Místo narození: Kapilavastu, nebo Lumbiní (jižní Nepál)

Datum narození: 564/3 př. n. l.

Datum narození a místo nejsou jednoznačně známé, údaje jsou přibližné, nebo pouze založené na domněnkách. Vzhledem k tomu, jak je to dávno se ani není čemu divit.
Ale co jméno? Myslím, že tento chlapík vám bude známější pod jménem- Buddha. Jak ví asi každý, je to zakladatel buddhismu.
A proč, že si vlastně zaslouží nebýt zapomenut a naší úctu?

Na tehdejší poměry se narodil do bohaté rodiny a žil si tedy v luxusu. Z počátku mu nic nechybělo, avšak začal pociťovat nepříjemnou pomíjivost všeho. Legenda říká, že spatřil tři znamení - starého, vrásčitého a nemohoucího starce, který se sotva potácel o berlích, nemocného, který ležel potřísněn močí a zvratky a nakonec mrtvolu.
Učinil odvážné rozhodnutí a to odchod z bohatství, od rodiny do bezdomoví. V té době mu bylo asi 29 let. Byl však i inspirací pro ostatní lidi, kteří odešli do bezdomoví, hledat odpovědi na své otázky.

Jeho putování a hledání odpovědí bylo přinejmenším kruté a těžké. Zkoušel mnoho technik, jak se odprostit od věčného řetězce znovuzrození. Cesta trvala 6 let. Potkal mnoho lidí a vyzkoušel moho způsobů, které měly údajně vést k vytouženému stavu.

Podíváme se na sošku Buddhy... spatříme vyrovnaného, meditujícího muže, který nalezl svůj klid. Ale cesta k tomuto cíli byla pěkně drsná.
Jedna z technik spočívala v napodobování zvířat a měla vést ke zrození mezi bohy. Sám Buddha řekl: "Chodil jsem k dobytčím stájím, když byli pastevci pryč, živil jsem se výkaly mladých, sajících telat. Jedl jsem také nestrávené zbytky v mých lejnech".

Následoval další extrém. Buddha se rozhodl pro přísnou askezi. Učil se na dlouhou dobu zadržovat dech a téměř nejedl. Po nějaké době byl již značně zbídačený, že by snad brzy nastala smrt. Jeho kosti byly po celém těle vystouplé, vypadávaly mu chlupy a měl zdravotní problémy.

Objevila se i myšlenka, že svého vytouženého stavu dosáhne pohrdáním svým pozemským tělem. Rozhodl se nemýt a chodit nahý. Vytvořila se mu na těle nechutná a silná vrstva špíny.
"Z mnohaleté špíny na mém těle se stala vrstva jako na pahýlu stromu. Nemyslel jsem na to, abych se očistil nebo nechal očistit od špíny. Šel jsem na pohřebiště a udělal jsem si lože z kostí. Tu přišli pastevci a plivali na mě, močili na mě, házeli po mě lejny a strkali mi stébla trávy do uší."

Více v celém článku


Extroverze vs. Introverze

27. března 2013 v 18:44 | Deine |  Naše myšlenky













Hello! Tak zase píšu článek, i přes moj lenost / spisovatelskou krizi. Momentálně jsem jakási nachcípaná (o prázdnínách yay!) a mám docela hodně času a skoro všechen trávím hudbou a youtube. Tak mě napadlo něco taky napsat a ne prokrastinovat na vás.

Dneska bych ráda porovnala introverzi a extroverzi a sdílela moje zkušenosti a moje projevování na základě této věci. Co je vlastně extroverze a introverze?


Extroverze - Lidé, kteří získávají energii z pobytu kolem lidí, s lidmi, přáteli, ve společnosti. Bývají energičtí, otevření, impulzivní. (typově - sangvinici, cholerici)

Introverze - Lidé, kteří získávají energii, dobíjejí energii jenom díky tomu, že mohou být sami se sebou, o samotě. Neznamená to, že nemají rádi lidi, jenom potřebují čas pro sebe a mají většinou blízké přátele než spoustu známých. (typově -flegmatici, melancholici)


Takže jaký typ vlastně jsem já? No typově jsem flegmatik a sangvinik, takže bych měla být tak napůl ne? No jo, jsem. Kdykoli si dělám testy tak buď vyjde 50% na 50%, nebo podle otázek o jeden bod jedna strana převažuje. Což by vlastně měl být perfektní střed a nejspíš je, rovnováha a tak. Ale má to i svoje podivné projevy. Nechte mě vysvětlit.

Co se týče mojí introvertní stránky projevuje se způsobem, že mi nevadí trávit dny doma, nevadí mi být sama. Mám nejlepší kamarádku, která je silný extrovert a vyžaduje být skoro pořád s někým venku a něco dělat, není schopna se zabavit. Já se koukám na filmy, poslouchám hudbu, píšu si s lidmi, spoustu věcí.

Což mě přivádí k části s lidma. Nejsem typ člověka co se umí tak dobře seznamovat, i když zase nejsem úplný stydlivý člověk co by neřekl ani slovo. Prostě spíš nevyhledávám nové lidi, ale pokud se nějak dostatnou do cesty, neodmítám je. Což mi připomíná, že nebýt té mojí kamarádky, tak mám možná tak 4 přátele v celku :D. Nejsem prostě na spoustu známých, více bližších lidí je to co mi více vyhovuje. Shrnu to - mám ráda společnost, mám ráda povídaní si s lidmi, své přátele. Ale také ráda trávím čas sama, dělám věci jen pro sebe.

Další věc je, že jsem přemýšlivý člověk. Extroverti často jednají bez úvážení, impulzivně. Já ráda nad věcma přemýšlím, nejsem zrovna člověk na "hurá" akce. A když na nějakou akci dojde, chovám se více než podivně :D. Například, jdeme na menší koncert, s pár přáteli, nic velkého. Ač se na tu akci těším, čím víc se blíží tím více říkám "Mě se tam nechce." Prostě nové, neznámé, spousta lidí - čím blíže to je, tím více se z toho snažím vycouvat. Většinou se tam ale dokopu a když tam jsem tak jsem za to neskutečně ráda, většinou se uvolním na nejvyšší úroveň a užívám si toho. Tančím, bavím se, prostě super. Takže tady je to zase tak napůl - moc se mi do velkých akcí nechce, mám ráda když vím jak vše bude probíhat, děsí mě nepředvítelné, ale když už jsem tam, umím si to užít a nesedím v rohu. Aspoň se správnými lidmi.

Nerada chodím ven s převahou neznámých lidí. Když nás jde 7 a z toho 2 lidi neznám, je to fajn. Ale jakmile jsem to jenom já, kamarádka a miliarda cizích lidí, tak mě to děsí a dokud mě ti lidé nepřesvědčí, nebo nedokopají ke konverzaci tak prostě mlčím. Když je společnost příjemná, proč ne. Většinou se najde mezi těma cizíma jeden, nebo dva se kterýma si povídám dlouho a na zbytek kašlu, ale prostě se nejlíp cítím kolem lidí co už znám.

V dobrodružství je to podobné. Mám sny, mám plány, které vyžadují odhodlání, odvahu, nechci je dělat sama. Nejsem v tomhle moc individuál, mám ráda oporu aspoň někoho vedle mě. Ale i když jak jsem zmínila, nemám ráda nepředvídatelné věci, šla bych do toho.

Jsou to situace, jsou to lidé. Jak vidíte, mám to opravdu tak půl na půl. Je to často matoucí i pro mě, že nejsem introvert, nebo extrovert. Někdy si říkám proč nejsem víc společenská u cizích lidí, nebo více spontální, ale jinak jsem se svou povahou spokojená. Mám přátele, kteří mě právě k té spontálnosti "dokopají" a tím udržují můj život zajímavý. Jsem obzvláště ráda za svoji přemýšlicí stránku, za to, že se umím zabavit sama. Nebýt toho, tak asi ani tenhle blog není :).

Takže co z toho plyne? Každý je nějaký, každý má určité povahové rysy, které sdílí s více lidmi. Určité typy osobnosti, nejsem nakonec tak rozdílní. Je paráda najít spřízněné duše, ale je ještě lepší najít i lidi, kteří jsou jiní než vy. Protože pak uvidíte svět jejich očima, dostanete se do situací do kterých byste se bez nich nedostali a jak jsem řekla, udržuje to váš život zajímavý.

Jaký typ jste Vy? Anyway, see ya next time! ;)



Hodina Země 2013

23. března 2013 v 17:14 | Deine |  Oznámení
Zdravíčko! Věděli jste, že je dnes Hodina Země? Já na to osobně zapomněla, ale týká se to až večera, takže to půjde :D.

http://www.veronica.cz/foto/hodina_zeme_2011.jpg

Co to vlastně je?


Hodina Země je celosvětový happening propojující obce, firmy a jedince, kteří berou vážně své závazky vůči životnímu prostředí, zejména chápou závažnost probíhajících změn klimatu.

Happening probíhá symbolickým hodinovým zhasnutím světel, ať již veřejného osvětlení, nasvícení památky, štítu firmy, nebo vlastního obýváku. Tento jednoduchý, ale přitom viditelný čin - zhasnutí světla - je signálem pro veřejné činitele, že je třeba věnovat více pozornosti ochraně životního prostředí, zejména ochraně klimatu.

Kdy?

23.3. 2013 od 20:30 do 21:30 místního času

Jak to všechno začalo...

Hodina Země začala oficiálně v roce 2007, kdy světla zhasla víc jak 2,2 milionu domácností a firem Sydney a s postupem let se začalo zapojovat více a více měst... dnes už je to několik stovek zemí, které v tuto hodinu vypínají světla například na Eiffelovce, nebo Golden Gate most, Times Square v New Yorku, sfinga v Gíze a spousta dalších.

Je to úžasná událost a myslím, že aspoň sami za sebe by ji měl každý podpořit :). I kdyby to znamenalo být na notebooku, který je nabitý a při svíčkách ;D.

Moje nejblíbenější upoutávka na Hodinu Země z roku 2012:


A letošní 2013:


Více informací: http://www.veronica.cz/hodinazeme/


5 věcí, které mě uklidňují

19. března 2013 v 20:27 | Deine |  Odpočinkové čtení
Ahoj! Poslední dobou to tu "lehce" zanedbáváme. Proč? Nevím, člověk by mohl říct škola.. Ale asi je to lenost, znáte to, spisovatelský blok. Ale když tu tak sedím tak mě napadlo s vámi sdílet věci, které mě v životě uklidňují.

1. Hudba



Hudba je pro mě něco uklidňujícího, něco co dokáže vyjádřit všechny mé emoce. Vztek, radost, odlehčení i životní názory. Hodí se při učení, v tramvaji, ve škole kdy se vám nechtějí poslouchat lidé, jako únik před realitou. Dodávají mi sílu a energii, nabádají mě k různým myšlenkám a přinášejí mi radost... Ať je to klasická hudba, nebo rocková, nebo i pop, každá má toho spoustu co nabídnout... Bez hudby bych se zkrátka neobešla.

2. Čaj, nebo kafe


Není to tak, že bych je pila každý den. Většinou párkrát za týden. Dám si je do nějakýho pěknýho hrnku, čaj s mlékem, káva taktéž.. osladíme a najednou se cítím tak nějak v bezpečí, tak nějak v klídečku. Taková chvilka pro mě samotnou kdy se cítím naprosto fajn a nic jiného mě nezajímá..

3. Seriály


Upřímně se považuju na seriálového manika, koukám na tolik... Ale je to něco co mě nejen uklidňuje, ale kolikrát i inspiruje. Je to pro mě zapomenutí na starosti, přemýšlení nad různými osudy a příběhy, které by člověk nikdy nezažil. Je to pro mě jedna z těch chvílí, kdy nemusím s nikým být venku a přesto se cítím fajn při svém oblíbeném seriálu. Doporučuji to jako terapii proti stresu.

4. Vodní dýmka


Tohle patří mezi ty méně zdravější věci, ale stále to není nic tak extrémně škodlivého. Nejsem žádný hulič, to si nemyslete :D Ale tak dvakrát do měsíce zajdu s přáteli do čajovny a dáme si čaj a dýmku.. Je to tak uvolňující, ještě k tomu ta atmosféra vás nechá zapomenout na vše. Opravdu to má fascinující kouzlo, dokážeme tam být hodiny a hodiny a člověk se cítí svobodně a popovídá si o všem v klidu a pohodě. Nemá to žádné účinky (psychické), není to droga, takže je to opravdu o té atmosféře a lidech.

5. Youtube (ři)


Ať si to chci přiznat nebo ne, youtube a konkrétně lidi co vlogují a dělají videa sleduju hodně. Je jich kolem 10, strávila jsem a prokrastinovala u nich dlouhou dobu :D. Není to asi nic produktivního, ale inspirují mě, uklidňují a nejdůležitější - dokážou člověku udělat radost. Není to nakonec nejdůležitější? :)


Člověk musí být schopný najít věci, které mu budou dělat radost, věci, které budou jenom jeho, ke kterým nebude potřebovat jiné lidi. Protože lidé, partneři, kamarádi - nejsou s námi každou chvíli. Proto musíme sami vědět co nám dělá radost abysme nečekali jak opuštěné štěňátka až přijdou páníčkové a udělají nám radost. Je to NÁŠ život. Naše zájmy. Ať je to sport, nebo vysoce neproduktivní věci jak ty moje, pořád je to něco co dělá můj život o něco barevnější :)



Nemám deprese. Proč?

4. března 2013 v 21:34 | Deine |  Naše myšlenky
Nikdy nemám deprese. Jde to?

Já si pamatuju za celý svůj život jen jediné období, kdy jsem měla deprese a od té doby to může být tak 6 let, možná více bez nich. Možná se ptáte jak je to možné, protože většina lidí co znám ji prostě čas od času mají. Já nevím, myslím si, že jsem psychicky vyrovnaný člověk natolik, že k nim prostě nemám důvod. Ale ono ani nejde o důvod, kolikrát se ti lidé nemají hůře než já sama, jde o určitý pohled na věci a přístup k situacím. Pokud přijde do cesty překážka a první věc, kterou uděláme je začneme přemýšlet nad nejhoršími scénáři a obecně tím, jak jsme hloupí, k ničemu a vlastně všechno pokazíme - přichází deprese.

Já když se mi něco stane, nějaká chyba, něco na co nejsem pyšná, nebo mě negativně ovlivní nikdy neupadnu do deprese už prostě proto, že jsem z části flegmatik a optimista. Dívám se na věci jak jsou, ale pokud je reálná šance, že se věci zlepší, nebo nabízejí lepší scénář beru to pozitivně. Pokud nenabízejí? No co, stane se, každý čas od času klopýtne a tyto chyby jsou právě to co tvoří naši osobnost.

Jaký má smysl se trápit nad věcma, které staly? Omývat je pořád a pořád dokola i když je už nezměníme? Žijeme teď, nepřemýšlejme nad nějakými chybami, nebo lidmi co nám ublížili. Co se stalo, stalo se a jediné co můžeme udělat je jít dál se vztyčenou hlavou a snažit se nad tím nepřemýšlet a dělat lepší, pozitivnější věci v životě, věci, které nám dělají radost. Deprese nám radost neudělá nikdy a nikdy nemá žádnou pointu.

Lehce se to řekne, hůře dělá. Vlastně... ani ne. Pokud je člověk přesvědčený, že tomu nerozumím, není mu pomoci v ničem. Věci nejsou lehké a těžké, jde o to za jaké je považujete. Stačí se dívat a hledat radost v maličkostech a každodenních věcech. Jsi zdravý? Máš rodinu? Máš přátele, věci, které ti dělají radost? Jsi šťastný člověk. Nemáš některou z těchle věcí? Hledej další věci, které by to místo zaplnily. Jen jarní slunce je něco co vede k úsměvu, stejně jako filmy, přátelé, písničky.

Nezhoršujte svoji náladu depresivníma písničkama a vzpomínkama na věci, které jsou dávno pryč. Nedělejte konspirační teorie o věcích, které se ještě nestaly. Dávejte prostor i pozitivním věcem a nehledejte jen to špatné. To je asi jediná rada, kterou můžu poskytnout? Mám někdy deprese? Ne. Občas mě chytne lehce melancholická nálada, která ale vede k uvažováním nad různými věcmi a často mě inspiruje k dělání více pozitivních činností. Musíte všechno obrátit ve svůj prospěch. Ať máte sebevíce špatnou náladu nezhoršujte ji a snažte se ji zlepšit. That's all.

Hodně štěstí.