Únor 2013

Může se člověk změnit?

27. února 2013 v 17:43 | Arwen |  Naše myšlenky

Zdravím vás všechny, kteří z nějakého důvodu zatoulali do našich končin.. :)

Nezodpovězená otázka. Může se člověk změnit? Z jedné strany, ano určitě může. Člověk si může uvědomit různé, důležité věci, prozřít a změnit se. Věci nás mění, události, čas, lidé nás mění. Ať už k lepšímu, či horšímu. Někoho zklame život a zanevře na celý svět. Někdo se naopak stále snaží vidět světlo a dobré věci. Příčin změn naší podstaty můžou být mnoho. A jak jsem již nastínila, jednou z nic je zklamání. Těžko se z něj vzpamatovává. A pokud to dovolíte, změní vás to. Můžete být naštvaní na celý svět, uzavření sami do sebe, bez důvěry, bez radosti. Najednou zjistíte, že kráčíte ulicemi s prázdným výrazem a myšlenkou, že každý do jednoho je bastard. A možná máte částečně pravdu. Někteří lidé jsou zlí. Jsou dokonce primitivní a hloupí, protože jen člověk s otevřenou myslí v konečné fázi pochopí že zlost a nenávist nikam nevede. Proč byste se měli stávat jedním z nich? Nenechte si kazit své štěstí. Zklamání bude ještě mnoho.. Ale život je jen jeden. Musíte jít dál. Pokračovat..

A co změna k lepšímu? Mohou se změnit lidé jako vrazi, kriminálníci, úspěcháři, zlomyslníci, materialisté, lidé co ubližují, lidé na špatné cestě apod. ? Dovoluji si tvrdit dle mého názoru, že ano. Musí je k tomu však něco navést. Může to být prozření z čista jasna, což je podle mě spíše vzácné. Mnohdy si uvědomí jací jsou, až když se jim přihodí něco špatného. Něco zlého, co je donutí se nad sebou zamyslet, nad tím jak se chovají k ostatím. Tak či onak.. Oni si musejí uvědomit kým a čím jsou a kým by být chtěli. Někoho může změnit i dobro. V zoufalství, nebo nouzi se dočkáte pomoci, nebo se vám přihodí něco dobrého.. Přijde záchrana. A v tom i to uvědomíte.. Že musíte dobro předávat a ne jen brát. Ne každému se to přihodí a ne každý kterému se to přihodí si z toho něco vezme. Někdo se prostě změnit nedokáže. Možná proto, že doopavdy nechce.

Poslední otázka, kterou chci položit je pro mě ta nejdůležitější. Můžeme změnit to kým jsme v hluboké podstatě? Tím myslím povahově. Psycholog by vám řekl, že se můžete ovládnout svůj temperamet max. na krátké období. Ale je to skutečně temperament, nebo je to něco co můžeme změnit? Dá se naučit přestat hloubat o věcech zbytečných, o věcech které si bereme k srdci i přestože většina lidí je zkrátka neřeší? Dá se naučit "mávnout rukou" nad věcmi které nás rmoutí, přesvědčit se, že jsou to nesmysly a být zkrátka šťastný? Přestože víme, že naše problémy nejsou v porovnání s problémy jiných tak hrozné a uvědomujeme si co vše máme a vážíme si toho, tak má někdo problém to "aplikovat" a nadnést se nad to. Věřím, že nejsem jediná, kdo to tak cítí... :)

Jednou řekla jedna moudrá osoba větu, co mi utkvěla v hlavě:
" Můžeš to změnit. Narodila jsi se přeci jako šťastné a veselé dítě"

A jaký z toho plyne závěr? Změnit se můžeme jak v čem a s určitým mantinelem. Ale vždy to musíme začít my a doopavdy to chtít. Ale v jedné otázce doteď nemám jasno.

Můžeme se změnit nějakým způsobem, tak, abychom byli šťastnější?







Krásná zakoutí světa

24. února 2013 v 20:35 | Deine |  Příroda
Ahoj! Víkend je u konce a tak přináším oddechový článek. No článek, spíš pastvu pro oči i duši. Takové to "Kéž bych se tam mohla podívat." Enjoy!

http://sphotos-e.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/318204_356761814438390_1564188602_n.jpg

http://sphotos-b.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-prn1/559936_354819624632609_1107917243_n.jpg


VÍCE V C.Č

Bouře

17. února 2013 v 19:33 | Arwen |  Naše tvorba

Ticho.. všudypřítomné ticho.
Tísnivější, než kdy jindy.
Zvláštní atmosféra proráží vzduch jako vůně očekávání.
Něco velkého se blíží.
Všechno rotuje a točí se dál jako vždy.
Nikdo nic nepozoruje, nikdo nevidí nic zvláštního.
Jeden pár očí pozoruje celé dění.
Jen jedna postava stojí uprostřed všeho toho shonu a
cítí tu zvláštnost okamžiku.

Nehýbe se, nespěchá jen pozoruje, pociťuje, přemýšlí.
Studený vítr sviští a jeho chladná, štiplavá náruč svírá vše ve smrtelném objetí.
Zdáti se to může jako všudypřítomné zlo, avšak není tomu tak.
Snad se může zdáti, že prošla zde smutná dáma rozhazujíc temnotu a zlověstné hrozby, avšak není tomu tak.

To pouze mocný stařec, znalejší než všichni lidé na Světě, znalejší než mrtví a živí dohromady.
Prošel kolem nehybné postavy a dovolil ji nechat procitnout.
Cítit všechen čas Světa- minulý i budoucí.
Dovolil pocítit stojící postavě obrovský a nezměrný proud energie času, kouzlo okamžiku.
Pronikajíc člověkem skrz naskrz.. Energie, poznání, síla.
Nikdo okolo nic netušíc.
A zlověstný vítr odvál i tento okamžik, aby zůstal navždy zapomenut...




Lobotomie - děsivá přípomínka lékařské historie

14. února 2013 v 20:10 | Deine |  Zdraví & Věda
Lobotomie je pro každého kdo o něm slyšel něco co připomíná temné začátky psychiatrie a lékařství v oboru psychických poruch. Jedná se o zákrok za účele přerušení určitých nervových vláken, nebo částí mozku.

Užívala se jako léčení duševních poruch, kdy lékaři byli přesvědčeni, že v mozku je nějaký spouštěč, který se za pomoci lobotomie dá odstranit.

http://th08.deviantart.net/fs9/PRE/i/2006/045/c/b/Lobotomy_by_Enjlycka.jpg
Historie

Jen maličko z historie. První "nápad" na lobotomií nejspíš patřil Friederichu Golzovi v roce 1890, který za pomocí odstranění spánkového laloku u psů chtěl zmírnit jejich agresivitu. Vzhledem k tomu, že psi se "zklidnili", nebo taky jinak řečeno upadli do částečné paralýzy, začalo se na tuto metodu pohlížet jako možnost.

Oficiální první dobyvatel lobotomie je Egas Moniz, neurochirurg, kterého tento způsob zaujal natolik, že ho začal praktikovat. Nápad, že by dali léčit duševní nemoci vznikl z toho, že výsledky při testech omezení agresivity opic se opice zklidnili a přinesli docela pozitivní výsledky.

Některé zákroky, které tito lékaaři dělali byli pozitivní, ale velká většina končila špatně. Některé smrtí, jiné zhoršením stavu, narušením emocí, narušením osobnosti, psychiky, způsobování dalších duševních nemocí. I tak pan Egas Moniz získal za objev lobotomie Nobelovu cenu. Takže tábory se zde rozcházejí.. pozitivní, nebo negativní? Já js touto metodou nesouhlasím.

Způsob, kterým se to provádělo byl nejčastější pomocí jehly, který se přes nos, nebo přes oko dostávala do mozku.

Způsobů a historie co se k lobotomii váže bylo spoustu, ale myslím, že jsem tu shrnula to nejdůležitější a i toho, kdo se o tyto věci nezajímá, to může zaujmout a dozvědět se aspoň stručný popis :).

http://1.bp.blogspot.com/-yEAQ5N4cyk4/TrBjR22m0ZI/AAAAAAAAA3M/Fw1Zgi17JX4/s1600/Prefrontal+Lobotomy+.jpg



Tisíce lidí, tisíce pohledů na realitu

7. února 2013 v 17:50 | Deine |  Naše myšlenky

Zdravím mí drazí neznámí!


Takže řekněte si. Co je to realita? Co si pod tím představujete? Někdo si představí prostě svět kolem sebe a všechno co ho obnáší. Jiní ale realitou vnímají jen povinnosti, věci které dělat nechceme, tou "krutou realitou" a věci, které jsou jen jejich a baví je považují jako takový vlastní svět.

Další rozdělení, které někdo může vnímat je realista x idealista. Idealisté vnímají realitu jinak, jako něco co není přesně dané, něco co se může vyjívet měnit, kde nás pořád může něco překvapovat a kde je tolik věcí, které ještě neznáme. Na druhou stranu realista vidí svět černobíle, tak jak je a nebo by podle něj měl být. Neuvažuje nad možnostmi, které nejsou dokázané a žije tím co má právě před sebou. Obě strany mají v určitých směrech výhodu, já se příkládním k idealistům (což vám asi mohlo dojít).

Takže co je vlastně realita? Z každého pohledu úplně jiná. Pro někoho krutý život, jiný v tom vidí možnosti a krásu světa. Úhly pohledu tvoří absolutně všechno, to je na lidech tak geniální. Dáme si do mysli určité postoje, myšlenky, názory a hned máme na realitu úplně jiný pohled.

Konpirátoři a filozofové by možná řekli "A jak víme, že tohle je realita a ne pouhé snění?" No, nevíme. Ale tak jako tak, musíme v ní žít. I kdyby jsme žili v nějakém Matrixu (čemuž nevěřím) tak musíme žít tak nejlépe jak umíme a aby jsme byli spokojení. Hledat záliby, překonávat překážky a jít dále. Neohlížet se a tvořit si vlastní realitu, vlastní život. Protože ač žijeme všichni pod stejným nebem, chodíme po stejné zemi, nikdo není stejný. Ničí realita není stejná. Realitu tvoří naděje, myšlenky... cokoliv. Pokud věříte, že můžete létat vaše realita je jiná než toho kdo tomu nevěří. A tak to je se vším.

Takže má odpověď na otázku? Realita není okolní svět. Není to každodenní život člověka. Je to pohled kterým se na svět díváme. Je to pohled, kterým ten každodenní život vidíme. Jistě, to závisí právě na tom okolním světě. Ale postavíte vedle sebe 2 lidi a jeden vám řekne, že vidí špínu, auta a prostě obyčejný den. A ten druhý, že vidí lidi, kteří nají naděje a sny a každý den je příležitost k něčemu novému.

Takže pokud se vás na to někdo zeptá, řekněte mu, že se na to nedá přímo odpovědět. Nemůžete popsat realitu. Jenom svůj úhel pohledu na ni.



Vězni života

5. února 2013 v 0:00 | Arwen |  Naše myšlenky

Dobře.. ptáte se proč sem dávám tohle lehce kontroverzní video?? Odpověď je snadná. Má myšlenku. A dokonce dokonalou myšlenku. Podrobněji popisovat ho myslím nemusím.

Mnoho, mnoho lidí svůj život nežije. Mnoho lidí svůj život přežívá. V tomto videu je jedna klíčová, důležitá věta.


- "Cítím se jako část něčího velkého plánu. Jít do školy, získat práci, získat hypotéku. Ale vše co doopravdy dělám je to, že umírám".

Načež se jí dostane odpovědi psycholožky, která pro mě představuje společnost....

- "Nechte mě předepsat vám více pilulek"



A skutečně.. Jaký je náš životní plán? Chodit do školy, získat práci, kariéra, děti, rodina, smrt. Máme předepsaný život? Smutně sedět v kanceláři, každý den dělat stejnou práci v továrně.. peníze, peníze... Jen vydělat co nejvíce peněz. Neměli bychom takto prožít svůj život.

To co máme je šance. Je to šance na život, na vytvoření svého vlastního příběhu. Můžeme tvořit, vytvářet, vymýšlet, být kreativní, dosáhnout svých snů. Můžeme být kdokoliv, být kýmkoliv. Každý jsme něco tak jedinečného a originálního. Můžeme dosáhnout svých snů. A kdo nemá sny? To je mrtvý člověk. Nežijte svůj život, tak jak to chce společnost. Žijte svůj život, tak abyste byli šťastní. Štěstí je ta nejvyšší priorita, cíl. To jediné co si zaslouží bojovat za to.

Jít si pro své sny.. Dosáhnout svého štěstí. Dotknout se hvězd. I kdyby to znamenalo být věčným snílkem. Koho to zajímá.. Lepší snílek, co sní o tom co chce a chce toho dosáhnout, než chudák omezený človíček, který předem řekne, že to nejde a nemá cenu se o to snažit... Takového člověka obklopuje šeď, vysoké šedé zdi, které brání všem snům a tedy i štěstí. Čím to je? Nejspíš má strach snít. A připravuje se o krásu.

Jak se radovat ze života? Nechci vám tady psát jak se máte přenést přes své problémy a naučit se být šťastný. Nenechat se brzdit maličkostmi. Sama to neumím a často mě něco trápí. Ale v hloubi duši pořád vím, že jsou tady věci, které mohu dokázat a také je dokážu. Vím, že jednou bude líp. Vím, že mohu dokázat cokoliv, protože já jsem ten spisovatel, ten věčný snílek.. Nevyužitá šance na život na 100% je neskutečná škoda. A škodíte jen sami sobě.

Všude kolem je tolik krásy. Jen ji vidět, vnímat, cítit. Hvězdy, slunce, rostliny, zvířata, naše planeta, úsvit, souznění.. Obklopují nás nadpozemské krásy.. Jen otevřít oči, zbořit ty šedé, smutné zdi. Nechat slunce vejít do našeho života. Ovládnout život a ne být ovládán životem. Zůstat silný a chtít změnu. Bojovat za štěstí. Můžeme se dotknout hvězd, vnést barvy do našich životů. Víte.. záleží na vás co uděláte se svým životem.

Někteří lidé jsou zlí. Nevím proč tomu tak je. Možná jsou jen ublížení. Budou chtít ublížit i vám. A až to udělají, tak to bude bolet. Což zná asi každý z nás. A i když rána na vašem srdci bude téměř hmatatelná a jizva nezmizí, tak nesmíte dovolit aby vás to změnilo. Pokud vám někdo ublížil, tak nenávistí proti ostatním, nebo tomu člověku budete šířit bolest dál. Zůstaňte dobří a nedovolte aby vás špatné zážitky změnili.

Chcete něco změnit? Udělejte to hned. Vpuste duhu do svého života, jděte za svým štěstím. V životě je nespočet cest. Vy musíte vybrat tu správnou a poté po ní kráčet a nevzdávat se. Ví to každý z nás. Víme všichni, že život není jednoduchý. Ale na světe jsou miliony, možná i více lidí, kteří nemají takové štěstí jako vy.

A víte co? ... Pojďte si pro změnu teď! Pojďte si vzít štěstí, které vám patří. A co se týče videa, stejně tak jako hlavní hrdinka... Nemusíte být štíhlí, pokud jste se sebou srovnaní. Nemusíte být úspěšní podnikatelé, pokud jste spokojení. Ale musíte jednu věc. Pokud chcete změnit svůj život, být šťastní, něco udělat... udělejte to teď. Dříve než vás přejede dodávka... >> video.. :)




Umrlci se vracejí

2. února 2013 v 21:26 | Arwen |  Záhady
Je temná noc, všude ticho. Malá světnička je osvětlena pouze díky plamínku petrolejové lampy. Do všudy přítomného ticha se ozývá šepot zoufalé modlitby. "Milého z ciziny mi vrať- aneb život můj náhle zkrať".

V tom se ozve klepání na okno. A hle kdo se vrátil. Přítel.. ale mrtvý. Nezní vám to povědomě? Ano.. je to jedna z básní od K.J. Erbena ze sbírky Kytice. Tento příběh však není nijak zvlášť ojedinělý. V podobném znění se objevuje i v mnoha jiných zemích. Srbsko, Slovensko, Rusko, Polsko, Litva, Německo, Skotsko, Francie.. Je podivuhodné jak je tato pověst rozšířená po různém území. Je tedy nejspíše velice stará.

Okolnosti jsou trochu rozdílné, ale základ je v podstatě stejný. Umírá muž, ale poté vstává z hrobu a vrací se mezi smrtelníky. A to kvůli ženě která pro něj mnoho znamenala a nechce ji tady nechat. Ať už je to milovaná žena, nebo sestra.
Konce však nejsou přímo pohádkové, ale naopak spíše tragické. A mnohdy ani nekončí zdánlivě "šťastně" a to přežitím hlavní postavy jako ve Svatební košili.

Velhartický hřbitov
Lokace: Velhartice, okres Klatovy, Plzeňský kraj
Právě zde se vypráví stejná pověst. Tento hřbitov vůbec nemá pozitivní pověst. Převažují zde silně negativní energie. Něco se zde mělo stát. Snad to možná nebyla jen pouhá pověst. Mohlo se zde skutečně stát něco takového co popisuje Erben ve své Svatební košili? Tento hřbitov leží na bývalém pohřebišti ještě z dob Velké Moravy, což by mohlo mít souvislost. Pokud bychom o pověsti hovořili jako o skutečné události, tak je přeci možné, že Erben vybral jiné časové zasazení. Tato pověst je totiž velice stará. Spekuluje se o provedení ohavného rituálu černé magie v dávných dobách. Mohlo snad tedy dojít k oživení mrtvoly? Nakolik je to reálné? Senzibilové by vám jistě potvrdili neobvyklé množství negativné energie v těchto místech. A důkazy onoho nekromantického rituálu?

Má to být stará třešeň zkroucená do podivného a neobvyklého tvaru připomínající smrtelnou křeč. Dalším znakem mají být skvrny na omítce, které nápadně připomínají dívčí tvář a odolávají nátěrům a opravám. Náhoda?


Ať už se stalo cokoliv, ať už to má souvislost s Erbenovo Svatební košilí, či ne. Je zde něco zvláštního. A abyste cítili tuto negativní energii, nemusíte být senzibil. Mnoho lidí zde přepadávají nepříjemné pocity, nevolnost a často až nemoc která se po čase projeví. Takže o čem tedy můžeme hovořit? Proběhl zde úspěšný nekromantický rituál?
Kde je pravda? Vypravte se do Velhartic a posuďte sami...