Leden 2013

Smrtka

26. ledna 2013 v 23:09 | Deine |  Záhadné bytosti
Smrtka, někdy Smrťák je už od dávných dob ztělesněním smrti. Vyskytuje se v pohádkách, hororech i děsivých příbězích. Odkud se vůbec její existence vzala? Myslím, že už od dávných dob lidé vždy chtěli za každou věcí mít určité fyzické ztělesnění. Něco, nebo někdo o kom by mohli vyprávět a koho by se mohli bát, nebo se k němu modlit. Ať to byla pravda, nebo ne, lidé tomu věřili.

Často bývá zobrazena jako stařec, nebo stařena zahalena v černé kápi, obličej nebývá vidět. Klasika je také kosa, která by měla pomyslně useknout jejich končící život a list na kterém má sepsané jména. V každé kultuře to byla trochu jiná představa, například u Slovanů to měla být Morana, Mařena a jiné názvy. Byla to bohyně smrti a měla být velmi krásná.

Víra ve smrtku většinou doprovázela také víra o posmrtném životě. Někteří považují smrtku jako zosobnění pouhé smrti, které ukončí život a jde dál. Jiní zase mají za to, že smrtka je určitý průvodce mezi životem a smrtí.

Existuje opravdu někdo, nebo něco kdo nás po smrti bude čekat jako průvodce? Já věřím na posmrtný život a pokud někdo takový je, tak si nemyslím, že to bude nestvůra s kosou...

Smrt byla zobrazena jak v knihách, tak ve filmech. Často v moderním pojetí jako pouhý "člověk" čekající na druhé straně.

´http://1.bp.blogspot.com/_YC7zCGZBq3E/TIuNTiZp-TI/AAAAAAAAC6E/yXs8GXwF7pA/s1600/GrimReaper.jpg

http://3.bp.blogspot.com/-ss33uhAQQfQ/T_FycY1zpOI/AAAAAAAABHU/eBL8aAO-iMg/s1600/reaper.jpeg


Přetíženo inspirací

22. ledna 2013 v 18:14 | Deine |  Naše myšlenky
Dobrý před-večer. Název článku se měl původně jmenovat Inspiration Overload, ale nechtěla jsem diskriminovat ty anglicky méně znalé tak jsem to napsala tím neohrabaným českým překladem :D.

Jak už jsem psala v článku o novorčních předsevzetích a v článku o prokrastinaci nerada si dávám úkoly na delší dobu, protože mám ve zvyku je pak odkládat a nedělat je. A všimla jsem si, že čím více mám nepříjemných úkolů tím více mám nápadů na projekty, které bych ráda dělala ve volném čase. Prostě mám prokletou povahu.

A pak se stane má nevypočitatelná vlastnost. Mám v hlavě TOLIK věcí co bych mohla dělat a co by bylo fajn až se mi nechce dělat nic a den strávím tím, že se točím na židli a koukám do stropu. A to se snažím změnit. Momentálně to tak mám. Je zázrak, že vůbec píšu tenhle článek, protože i to je část mé "práce", nebo jak to nazvat.

Takže jsem zaujmula strategii. Nic náročného, ale prostě ZAČÍT. S každým projektem, který by mi byl milý chci aspoň udělat první krok. Protože mám názor, že nejtěžší je udělat první krok a pak už to jde (a nebo nejde - ale budeme se držet té pozitivní možnosti). Nemusíte se do toho pustit hned, ale už víte, že jste něco začali a tak se nebudete tak vyhýbat v tom pokračovat. Momentálně jsem to udělala asi v 3 věcech a uvidíme jak to dopadne :D.

Protože mám kvůli školy asi ... 3-4 projekty, nebo prostě věcí, které musím za určitý časový úsek zařídit, splnit. To je oříšek, protože to mě naprosto nebaví, ale pozor! Po dvou letech jsem si do čtečky knih stáhla PRVNÍ knihu a přečetla z ní už 12 stránek :D. Aspoň něco. A do projektu udělala první stránku tak z 40. Boží. No...

Co se týče mých osobních zájmů co bych ráda dělala ve volném čase když nepočítám blog tak to máme ... další 3 projekty, z toho všechny kromě jednoho jsou nějak rozpracované, na ten jeden sbírám materiály :D. Jeden z nich je třeba učení se angličtiny mimo školu, protože "bleskurychlost", kterou se to učíme ve škole mi naprosto nevyhovuje.

Pointa?

Budu se snažit začít dělat toho víc ve všech oblastech a budu zaujímat strategii prvního kroku. Pokud jste něco jako já, možná byste to měli zkusit. Ono to není tak těžké, prostě udělat NĚCO. Začátek, konec, něco k čemu se budete moci vrátit a né už to strašidelné "Začít".

Stojí to za pokus. Mějte se, bye.





Obyčejný dotazníček aneb tudy z nudy

19. ledna 2013 v 22:41 | Deine |  Ostatní
Ahoj, tohle neberte jako nějaký vážný článek, udělala jsem to před pár lety a zase mám tu náladu odpovídat na otázky z jakýchsi dotazníků... takže to ani číst nemusíte :D. Doufám, že mě Arwen neukřižuje, nemá ráda nesmyslný články (chodí na mě se sekyrou v noci) :D.

1. Umíte vařit? - Pokud se vajíčka a čaj počítá, tak jistě, že... ne :D (bohužel, ale chci se to naučit)
2. Jaký byl váš sen, když jste byli malí? - Chtěla jsem být čaroděj a chvíli i vrah (moc počítačových her :D)
3. Jaký talent byste rádi měli? - Chtěla bych umět kreslit, nebo hrát na piáno
4. Oblíbené místo? - Postel a lednice
5. Oblíbená zelenina? - Hmm... okurka.
6. Jakou knihu jste četli naposled? - Finále aneb finální díl čtyřlogie Zavržený!

Pokud máte zájem více v c.č

Minulé životy

19. ledna 2013 v 0:21 | Arwen |  Záhady
Věříte na minulé životy? Já ano. Neměli jste někdy pocit, že část ze sebe neznáte? Že vám kus života chybí a vy jste neúplní? Nepřišlo vám na malý okamžik vše cizí? Blízké osoby, místo i vaše tělo? Je to zajímavé.. někdy nám naše minulé životy zřetelně prosakují do současnosti.
A čím se to může vyznačovat?


- Nápadným zájmem o určitou zem

Zájem o tuto zem, nebo oblast je intenzivní. Většinou se vám líbí kultura této země, příroda, jazyk, a často věci spojené s historií. Tzn. např. pyramidy v Egyptě, antické období Řecka a Říma, nebo klidně viktoriánská Anglie. Je to různé. Váš zájem může být směřován dokonce k netypickým zemím jako je dnešní Holandsko, Indie, nebo klidně Austrálie. Na tom nezáleží.

- Moment "ztracenosti"

Tyto zážitky nejčasteji prožívají malé děti. Malé děti, tim myslím ve věku tak přibližně od 3 do 5 let. Je to logické. Od narození do 2 let se jim vše intenzivně vyvíjí a rozvíjí- mozek, řeč.. a vše ostatní. Samozřejmě že i později, ale ve 3 letech jsou schopní si věci určitým způsobem srovnat a pořádně se vyjádřit. A vzpomínky na předchozí život jsou stále dost čerstvé.

Dítě je zmatené, může se ptát např. kde je jeho skutečná matka, mluví o cizích lidech, event. o cizí rodině. Věrně popisuje místa, na kterých nikdy nemohlo být. Někdy může popisovat svůj život a dokonce i svou smrt. Když je však rodiče uklidní a přesvědčí, že je vše v pořádku, díte se uklidní a později na to všichni zapomenou.

Takové případy nejsou nic neobvyklého a pokud by vědci hledali "racionální" vysvětlení, ne vždy ho najdou. Racionální v úvozovkách proto, že na tom vše racionální a věděcké je. jen a pouze omezenost zájmu vědců brání serióznímu výzkumu. Vše je totiž velice logické. A tyto případy nelze podle dnešních vědeckých stanovisk vysvětlit. V některých případech děti popisovaly místa kde nikdy být nemohly, které nemohly znát, jména lidí které nikdy v životě neviděly, kteří skutečně existují, nebo existovali.

Popisují až děsivé detaily a podvod se někdy opravdu nedaří odhalit a teorie o min. životech tím pádem vyvrátit.
V mnohem menší míře se to může stávat i starším dětem, nebo dospělým. Jsou to okamžiky kdy vám na moment připadá vše cizí. Divíte se co to máte za tělo, blízcí lidé vám připadají jako cizinci. A vy si říkáte co je tohle za život. Zásadní rozdíl je v tom, že si vše plně uvědomujete.

Chápete, že se jmenujete "Lana Pompelo", je vám tolik a tolik let a ta malá osůbka stojící na zahradě je vaše máma. Tohle vše si jasně uvědomujete, jen vám to na ten krátký moment přijde vše cizí. Chvilka zmatení.


-Vzpomínky na místa

Tohle je jasné. Kráčíte si na nějakém místě kde jste poprvé v životě a máte pocit, že to tady poznáváte. "Jsem snad blázen? Nemůžu to tady přeci znát". No.. očividně můžete. Není to úžasné? Ale zároveň také trochu děsivé?


- Zajímavosti

Věřím své teorii, že mezi minulým a současným životem existuje určitá konekce, která se neomezuje na jedno časové období. Především jde o lidi. Pokud vám byl v minulém životě někdo velmi blízký, tak je dost možné, že je tu s vámi i v současném životě. Nemusí být moc daleko. Ale může žít i na druhém konci republiky. Stejně si však dříve, či později k sobě najdete cestu.

Další teorie hovoří o vybírání místa, času a rodiny. VAše duše si může vybrat. Tak jasný.. řeknete si, že by se asi každý rodil jako dítko milionářů. Ale tak to není. Jak to říct.. Duše bez těla není "zkažená" a dívá se na vše s velkým nadhledem. Říká se přeci, že peníze kazí charakter a naopak lidé co se musí někam tvrdě propracovat jsou většinou uvědomělí, vědí co chtějí a mají silný charakter.


A co vám řeknu na konec? Někdy příště bych ráda psala o metodách zjišťování minulých životů a mých zkušeností s nimi. Poté bych se ještě ráda rozepsala o smyslu našeho života současného a souvislostmi s minulým. :))

Vaše





Chemtrails

16. ledna 2013 v 18:46 | Deine |  Konspirační teorie
Kdo se někdy o konspirační teorie aspoň okrajově zajímal, ví že chemtrails patří mezi největší "ryby". Jedná se o teorie, která říká, že jsou na nás z letadel účelově vypouštěny zdraví škodlivé chemikálie. Jedná se o kondenzační stopu, kterou mají letadla vypouštět - s vědomím vlády a všech mocných, kteří to ale popírají.

Chemtrails se podle teorií dějí po celém světě, včetně České republiky. Jedním z důvodem proč by to mohli dělat jsou experimenty na lidech, na ovzduší aneb co vydržíme a jaký to bude mít dopad, nebo redukce nepohodlné populace. Poprvé se o chemtrails začalo spekulovat už v 90. letech, kdy lidé hovořili o úmysleném zanechání chemikálií ve vzduchu.

Úplný původ chemtrails se datuje až někdy do let druhé světové války, kdy se našly záznamy o testování chemikálií pomocí letadel na jednu vesnici. Když se ale tohle vládě podsunulo, popřela, že by se mohlo dít znovu.

Možná se ptáte, jaký na to konspirátoři mají důkaz? Domnívají se, že obyčejná stopa paliva na obloze vydrží zhruba pár minut, ale stopy ("čáry") chemtrails i několik hodin. V okolí kdy se mělo stát už mnoho lidí pomocí přístrojí měřilo ovzduší a u určitých případů se opravdu ověřilo, že ve vzduchu jsou chemikálie, které by se normálně neměly vyskytovat ani v palivech a už vůbec ne v ovzduší.

Druhá strana mince? Vědci říkají, že stopy mohou vydržet tak dlouho kvůli reakci na počasí a ovzduší v danou chvíli a proto mohou vydržet tak dlouho. A že chemikálie prostě a jednoduše způsobují paliva letadel. To by i dávalo smysl, kdyby v určitou dobu neletělo "normální" letadlo a jeho stopa zmizela rychle a pak naše konspirační letadýlko, které tam stopy zanechalo o mnoho déle.

Další spekulace se vedou o tom jak by to letadla udělaly. Vojenské letadla by byla docela nápadná a pořád tu máme zasahování do vzdušeného prostoru. Takže se lidé domnívají, že je to přidávano do paliv letadel za účelem škodit.

Jaký je na to můj názor? Osobně, ani bych se tomu nedivila. Lidé (obzvláště mocní) si neumí vážit toho co mají a tak vymýšlejí jak nás zredukovat, udělat z nás zbraně. Nebylo to tu poprvé a určitě nebude naposled. To kde pravda leží nikdo neví, ale u této teorie bych se i možná přikláněla k potencionálnímu souhlasu... tím neříkám, že to nemůže být jinak.

Dokonce v roce 2009 Prima odvysílala reportáž, která se chemtrails zabývá:


http://spellsandmagic.com/Chem3.jpg

http://goddessontheloose.com/wp-content/uploads/2012/02/Chem-Trails2.jpg


Prokrastinace a odkládání věcí

9. ledna 2013 v 22:45 | Deine |  Naše myšlenky
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu.

Přesně tak. Ahoj! Jmenuju se Deine a mám problém. *Ahoj Deine* Odkládám, prokrastinuji, prokrastinuji, odkládám! Co to znamená ve skutečném světě? To že jakýkoli úkol, který se na dělší dobu nechám na ÚPLNĚ poslední chvíli i když vím, že bych to měla dřív. Když mám něco dělat začnu místo toho dělat 10 jiných věcí abych zapomněla, že to dělat vlastně mám a co mi přijde složité nebo nepříjemné odložím na dobu neurčitou což může být nikdyanizamiliontoužneudělám.

A tak to je pořád. Díky bohu za to, že mám krátkodobou paměť, takže jsem jedna z těch osob co si věci párkrát přečte a na těch 20 minut na test to má v hlavě. Nebýt toho tak asi skončím zametat ulice.

Proč to člověk dělá? Protože člověk v jedné části mozku ví, že když ty věci udělá teď tak to bude v budoucnu fajn a nebude se s tím už muset trápit. Ale pak je tu část mozku, která chce okamžité uspokojení (klídek, klídek myslím něco jinýho!). Takový to "Hm, měla bych uklidit!" "Dej si kiwi! Koukni na televizi! Co to máš pod tím stolem? Na mobilu to hlásí aktualizace! Napiš článek! Vyšel nový díl toho seriálu?" Takže člověk co má tolik vůle jako natahovací hračka (jako já) odhodí smeták s tím, že to "udělám potom" a jde na tyhle všechny super věci.

Jak už jsem naznačila, tenhle blog a psaní článků často využívám jako prokrastinační metodu. Ale jsou chvíle kdy se to otočí. Například když plánujete velký článek, super téma. Jasně, napíšu ho... pak. Už bych ho mohla napsat...ále, to počká. A najednou se snažíte prokrastinovat i na blog -_-. Arwen by mohla říct jak už asi rok plánujeme určitý článek a jak to s ním zatím vypadá? No... nijak. Je v plánu. Ehm..

Moje klasické prokrastinační metody jsou koukání hodiny na youtubery, seriály, dělání vlastně čehokoliv co není produktivní... Lidi ve škole mi vzhledem k docela dobrým známkám furt říkají jak se musím doma pořád učit a já jim pořčád vysvětluju, že to je docela jinak... Nechte mě to ukázat.

14:30 - Tududum, jsem doma ze školy, dám si něco k jídlu, odpočinu hodinku a pak se budu učit.
15:30 - Vyvenčit pejsky... co je nového na facebooku...?
16:30 - Vytáhnu si aspoň tu učebnici. Jé tohle video jsem ještě neviděla...! Kouknu jen na jedno.
17:30 - Vyčerpaná sledováním asi 100 videí otevřu učebnici... Tak teď je ta chvíle...
17:50 - Hele moucha... zkusím ji zabít..
18:00 - Jsem vlastně docela unavená.. jdu si lehnout
19:00 - To už je tolik? Dám si něco k jídlu...
20:00 - Bodnul by nějaký film..
21:00 - Ále je moc pozdě se učit, kašlu na to!
00:00 - ZzZzZz..
*Druhý den* - SAKRA. Tahák, tahák, TAHÁK!

Takhle vypadá můj klasický učící den, kdy zruším všechny kamarády abych měla prostor se učit... Achjo. Tak to tohle je pravda. Ale vážně, VÁŽNĚ se teď budu snažit dodělat aspoň věci co mě baví jakožto psychologie, pak jeden projekt, pár dobrých nápadů na články, které by mohly být složitější... a tak dále. Nic neslibuju, ale snaha bude. Mějte semnou soucit. Jsem jenom nevinný, liný člověk!

Jak vy prokrastinujete? Zajímá mě názor lidí, kteří jsou na tom možná stejně špatně :D. Musíme držet při sobě!



Popis blogu, statistiky

9. ledna 2013 v 17:16 | Arwen |  Oznámení
Rating for dewrri.blog.cz



This is our blog about mystery, supernatural, our ideas, nature, animals, places, history, films, ufo and conspiracy theories etc.. This blog has two authors Deine and Arwen.

Toto je náš blog o tajemstvích, nadpřirozenu, našich nápadech a myšlenkách, zvířatech, místech, historii, filmech, ufo a konspiračních teoriích atd.. Tento blog má dva autory Deine a Arwen.


Pokud se budete divit jaký má tento článek význam.. Je to taková velice krátká vizitka pro všechny čtenáře, kteří na nás náhodou narazí na různých stránkách se statistikami. :)

film: The Words

8. ledna 2013 v 19:57 | Deine |  Filmy co doporučujeme
Dobrý večer! Chci vám doporučit jeden ze skvělých filmů, který jsem nedávno viděla a velice mě zaujal. Je pravdou, že jsem se na něj chtěla podívat hlavně kvůli herci Bradley Cooperovi (:D), ale překvapil mě.

http://3.bp.blogspot.com/--hPkuwic_wI/T8qCAfe61qI/AAAAAAAAAR4/-vQHPo-ugTU/s1600/The+Words+plakat.jpg

Film je zajímavý na tom, že vypráví o příběhu v příběhu. Je to těžké to vypsat slovy, takže vás tím nebudu zatěžovat a představím vám hlavní dějovou linii. Příběh pojednává o Rorym, který se snaží uchytit jako spisovatel, ale nedaří se mu to. Pak jednoho dne ve staré kožené tašce najde složku zhruba z 50. let a v něm příběh napsaný na stroji. Styl neznámého autora a příběh představuje pro něj vše čím vždy jako spisovatel chtěl být. Proto se rozhodne to vydat za své, ale za nějaký čas ho navštíví starý muž, který o příběhu ví takové věci, jaké by mohl vědět jen samotný autor...

Je to film o odpuštění, o bolesti, lásce a dramatu lidského života. Není to obyčejný film, ani obyčejné drama, velice zajímavě napsaný příběh a zpracovaný, kdy se střídají scény z 50. let s těmi ze součastnosti... Mohu jen a jen doporučit! :)

Trailer: (titulky CC on a pokud nevidíte, dejte na celou obrazovku)



Velikonoční ostrovy a sochy Moai

5. ledna 2013 v 23:51 | Deine |  Záhady
Velikonoční ostrovy v Tichém oceánu jsou proslulé hlavně podivnými sochami, které se nazývají sochy Moai. Jsou to sochy s obrovským placatým obličejem, jejichž doba vzniku se předpokládá kolem roku 1250 - 1500.

Většina soch je zhruba 3,5 metru vysoká, některé ale dosahují až 12 m a váhy 90 tun. Některé nalezené sochy byly opět vztyčeny na začátku 20. století. Vzhledem k tomu, že u soch Moai je časté, že vyčnívá jenom hlava, byli lidé přesvědčení, že to je opravdu ze soch vše. Průzkumy ale dokázaly, ale sochy nemají jen obrovskou hlavu, ale také i tělo, které ale pokračuje do země
.
Takže co je na nich záhadného? Stejně jako Stonehenge mají společnou otázku - Jak se tam dostaly? Jak mohli lidé vyrobit tyto sochy z jednoho kusu masivního kamene a poté je přepravit na dané místo? I v dnešní době by bylo poměrně složité něco takového zrealizovat, ale v době, kdy technologie nemohla pomoct a lidé museli dělat většinu práce holýma rukama?

Jedna z teorií, která se nabízí a považuje se za celkem efektivní je teorie českého vědce Pavla Pavla, který přišel s tím, že za pomoci stovky lidí se sochy mohli rozpohybovat a tím zdvihnout a hýbat s nimi. I přes to, že je teorie uznáváná pořád spousta lidí přemítá, zda tomu nebylo jinak.

Dosud se dá na ostrovech najít přes 397 soch, z nichž některé jsou v lepším, jiné v horším stavu. Jejich účel je pravděpodobně určitá tradice, která byla rozšířená v Polynésii.

Ale kdoví? Co se týče mě, považuji tyto sochy za geniální umělecké dílo.

http://0.tqn.com/d/architecture/1/0/F/l/EasterIsland02.jpg

Moai Statues Easter Island Chile

http://i.livescience.com/images/i/000/027/546/i02/easter-island-heads.jpg?1337958102


Lži jsou něco víc než jen opak pravdy..

5. ledna 2013 v 23:46 | Deine |  Naše myšlenky














Lidé mají pozoruhodnou schopnost. Schopnost lhát. Nejen okolí, nejen kvůli vlastním zájmům. Ale lhát sám sobě. Lhát sám sobě o tom jací jsme... Nalhávat si věci, které neexistují. Nechceme být vytrženi z proudu. Chceme jen plout bez povšimnutí. Ale jde to? Nebo je to jen lež? Lež za kterou se skrývá tolik lidí, tolik nikdy nevyřeknutých názorů...

Měli bysme začít mluvit pravdu. Hlavně sami sobě. Být upřímní sami k sobě. Protože tam se skrývají ty největší pravdy. Uvnitř nás... Ale nechceme vyčnívat, chceme být někým kým jsme nikdy neměli být... Pro co? Aby jsme byli jako ostatní? Abysme žili ve lži?

A co je vlastně lež? Opak pravdy? Něco, co žije jen v našich hlavách? Co třeba to čemu se vyhýbáme... pravdy, skutečnosti, které jsou v nás a my je nechceme dát na povrch. Možná se bojíme co zjistíme. Možná se bojíme jak nás to změní. Bojíme se, že už to nebudeme moci změnit k obrazu svému. Ale vždycky to jde.. Mělo by. Věřím, že to jde, jen nevíme jak na to... Nejspíš na to každý musí přijít sám.

Umíme se přetvařovat. Umíme lhát. Umíme sami sebe přesvěčit o nečem co není. Otázkou zůstává zda někdy lži nejsou lepší než pravda samotná. Moralisté okamžitě řeknou ne. Ale nic není jen černobílé... Kolikrát lži zachránily životy, ušetřily od bolesti, zabránily hrozným věcem..

Otázky, samé otázky... Kdy přijdou odpovědi?