Říjen 2012

Recept na usnutí

31. října 2012 v 20:48 | Deine |  Zdraví & Věda
Přeju dobrý večer všem! Mohli jste si všimnout, že článků v poslední době ubylo a je to na mé straně způsobeno tím, že "něco" narušilo můj spokojený stereotyp a to ovlivňuje i mé tvoření článků :D.

Takže. Tohle je takový oddechový článek řekněme, protože má fantazie docela snížila svoji obyvklou produktivitu. Takže, určitě nejsem jediná, která nemá přímo problém s usnutím, ale zároveň to není tak jak někteří lidé, kteří sotva se jejich hlava dotkne polštáře, spí. U mě to je proces zhruba 10-20 minut. Chtěla bych se s vámi podělit s tím co já považuju za věci, které můžou pomoct usnout a věci, které prostě za nic nepomůžou.

Tipy


1) Čtete knížku/časopis.
No ták, není to tak těžké. Prostě vzít něco na čtení a číst. Buď vás uspí ta činnost, nebo v případě napříkald povinné četby vás to unudí k spánku. Obojí ale splní svůj účel!

2) Uspokojte své fyziologické potřeby.
Ale na to co myslíš! Ne! Myslím tím, jídlo, pití, záchod! Bože, nic jiného by tě nenapadlo, viď? I když...no každý je jiný. Každopádně, nikdy se vám nepodaří usnout na dlouhou dobu pokud jste žízniví, hladoví a chce se vám na záchod. Takže byste to před spánkem měli všechno splnit. Tím nemyslím sníst velký steak a zapít to coca colou. Chápete.


3) Pustě si před spánkem něco co vás uklidní.
Fajn film, příjemná písnička... všechno se počítá! Žádný heavy metal, ani horory před spaním pokud vím nikoho zrovna neuklidnily. I když kdoví, třeba se najde někdo komu šťastný spánek dopřeje mrtvola vylézající ze studny.

4) Učte se.
Já to nedělám, ale znám spousty lidí co se před spaním učí. A jak to dopadá? No, pro školní účely nic moc, ale v našem zájmu - spánku - to je prostě výhra!

5) Vyvětrejte. Zhasněte.
Tohle pomáhá. Světlo ruší, zatuchlý vzduch zase dusí. Stačí pár minut před spaním, nechcete se ráno probudit s omrzlinami na nohách (platí pro zimu).

6) Myslete na příjemné věci.
A tohle, dámy a pánové je důležité. Myslete na věci, které vás uklidní. A to myslím vážně. Myslete na jednoduché věci, na zvířata (žádní pavouci), na krásnou přírodu, moře... Nemyslete na to jaký problém vás čeká ráno, že nic nestíháte, nic neumíte, jste k ničemu. Nemyslete na toho vraha co v tom filmu lezl v noci lidem do pokoje a zabíjel je ve spánku. A tohle. Nemyslete. na. lidi. kteří. by. vás. mohli. rozptylovat. A to bez vyjímky. Hezký kluk...sexy učitel...krásný herec...NE. Tohle vám akorát přivodí vysoký krevní tlak a to není dobré. A to nemluvím o snech. Ehm...


7) Vypněte mobil.
No, nemusíte ho zrovna vypínat, ale pokud i vy jste exkluzivními vlastníky otravných přátel co mají potřebu volat vám v nelidské hodiny, nebo příjemné operátory, kteří vám nabízejí své služby upřostřed noci vypněte aspoň zvuk. Je to děsivá, otravná, oči vypalující věc, ten mobil. Hlavně uprostřed noci, kdy nechápete kdo jste a proč vám ta zvonící podivnost na stole vlastně zvoní.

Takže! Doufám, že jste si mé tipy řádně užili a že jsem vás trochu inspirovala, nebo aspoň tedy pobavila ;D. Cheers!

http://fc03.deviantart.net/fs71/f/2011/359/4/e/sleep_warm_by_revolution4u-d4k5i2h.jpg


Muse - Uprising

25. října 2012 v 12:54 | Deine |  Písničky s duší
Zdravím všechny v dnešním pochmurném dni :). Chci vám ukázat písničku na kterou jsem narazila cca před 15ti minutami a zaujal mě její text. Sice to není žádné optimistické téma, ale stojí za to ho zveřejnit. Jedná se o písničku od známé skupiny Muse, zpívá se tam o tom jak to v dnešní společnosti funguje a jak se to musí změnit.


Překlad:

Paranoia jenom kvete
PR přenosy se obnoví
Snaží se nás nacpat drogami, které nás všechny oblbnou
A doufat, že nikdy nespatříme pravdu kolem
(Tak pojďme)

Další slib, další sémě
Další instantní lež, která má v nás podpořit závist
A všechny ty zelené pásy kolem našich myslí
A nekonečná byrokracie, která spoutává pravdu
(Tak pojďme)

Nedonutí nás
Přestanou nás ponižovat
Nebudou nás kontrolovat
Zvítězíme
(Tak pojďme)

Změny kontroly myslí
Nechme revoluci, ať si vybere svou daň
Jestli můžeš, vypni vypínač a otevři třetí oko

Uviděl bys
Že bychom se neměli bát zemřít
(Tak pojďme)

Povstaňme a vezměme si moc zpět
Je čas, aby velké ryby dostaly infarkt
Víš, že jejich čas se chýlí ke konci
Musíme se sjednotit a vyvěsit naši vlajku
(Tak pojďme)

Nedonutí nás
Přestanou nás ponižovat
Nebudou nás kontrolovat
Zvítězíme
(Tak pojďme)

Oi, oi, oi, oi!

Oi, oi, oi, oi!

Oi, oi, oi, oi!

Nedonutí nás
Přestanou nás ponižovat
Nebudou nás kontrolovat
Zvítězíme
(Tak pojďme)

Oi, oi, oi, oi!


Andělé a já

22. října 2012 v 16:19 | Arwen |  Andělé
Projíždím si tak rubriky a přemýšlím, o čem psát. Někde máme více článků, někde méně. Je to zkrátka tím, že nás něco zajímá víc a něco míň. Oči se mi zastavily na rubrice andělé. Nevím proč.. zkrátka jsou to jediné o čem mám teď náladu psát. Z předchozích článků (pokud jste je četli), vám muselo dojít, že já i Deine jsme o jejich existenci přesvědčené.

Ale o čem jsme vlastně psali? Dalo by se říct, že to byly jakési definice o andělích, jejich dělení a také občasné události které se nám staly a souvisí s nimi. Chtěla bych psát o jejich souvislosti s nimi a mnou samotnou.

Vzala bych to úplně od začátku. Jak už jsem jednou psala, andělé prostupují skoro každým náboženstvím. Možná v trochu odlišné formě, ale objevují se tam. To sice není důkaz jejich existence, ale je to zajímavé. O tom to vlastně ale vůbec není. Jde o víru. Neřadím se k žádnému náboženství a ani andělé ne. Jsou tady pro všechny. Křesťany, židy, muslimy a vůbec všechny ostatní.. Netvrdím, že je snadno uvěřitelné, že mezi námi je někdo bez ega, stvořený z jemné hmoty a připravený nás chránit až do té doby, než má nastat naše smrt. Ale zkuste se začíst do článků někoho, kdo má tu možnost je vidět a komunikovat s nimi. Budete skeptičtí, ano to chápu. Jistá dávka skepse je zdravá. Taky jsem byla podezřívavá. Ale zkuste se do toho začíst...a čtěte všechny ty zážitky. Je to tak neskutenčné, až vás napadne, že tohle by si snad nikdo vymyslet ani nedokázal. Doporučuji např. knihu od Lorny Byrne- Andělé v mých vlasech .. Sama jsem jí četla a ani trochu nelituji peněz za tu knihu.
Zároveň bych si dovolila vám doporučit tyto stránky, kde jsou neuvěřitelné zážitky hned z první ruky. Tyto stránky mě dost inspirovali a pokaždé vás články autorky pozitivně naladí a zvednou náladu.

Aby tenhle článek měl souvislost, musím znovu zmínit můj zážitek. Již jsem o něm v několika článcích psala. Změnilo mě to. A to doslova. Byl to jako blesk z čistého nebe. A kdo myslíte, že za tím stál? Já myslím, že vím.. :))
Už je to dýl.. tenkrát jsem se zajímala v podstatě o stejné věci jako dnes. Ale neměla jsem nadhled. Neuvědomovala jsem si některé důležité věci. Byla jsem jako slepá. Přemýtala jsem o všem možném. Říkala jsem si, jak je ten Svět úžasný a krásný.. před očima jako by mi běžel film složený z obrázků. Něco jako prezentace. A potom se mi ukázala ta druhá strana. Prezentace všeho špatného, všech hrůz co se ve Světě dějí. Jako by to někdo připravil přímo pro mě. Asi se to nezdá, ale bylo to hodně emotivní. Cítila jsem, že se to týká nás všech. Že se musíme změnit.
Já jsem o tom naprosto přesvědčená, že to bylo prozření.. a že mi k němu někdo pomohl. Protože druhý den ráno jsem se vzbudila jako jiná osoba.. a takhle jsem zůstala až do dneška. Plno lidí si mojí změny k lepšímu všimlo. A já si toho strašně vážím, že to mohlo potkat zrovna mě.

Od té doby jsem začala vnímat cestu. Kdo jsem, kdo chci být a co chci dokázat. Postupem času začalo všechno dávat smysl. Všechno špatné, co mě potkalo, mělo svůj důvod. Důvod, který směřoval k dobru. Začala jsem si všímat jak vše se vším souvisí. Všechno se začalo zlepšovat.. A tak je to vlastně až dodneška. Bude to ještě dlouhá cesta... ale je to celkem zábavné pozorovat jak všechno souvisí a krásně navazuje :))
Chce to hodně síly- vytrvat.. Samozřejmě mám ty stavy, kdy si říkám, že to nemá cenu. Proč bych já, měla být ten správný člověk.. a taky stavy pochybností.. stavy, kdy si říkám, že vlastně nic dobrého neexistuje. Ale jsou to jen chvilková, smutná období...

Když vidíte tak, jako já, je pro vás snadnější uvěřit. Neměla jsem sice nikdy možnost vidět tyhle úžasné bytosti na vlastní oči.. Ale vím, že tu jsou. Cítím je a vím, že nám všem svítí lucerničkou na cestu v temnotě a chytají nás, když padáme.
Zkuste jen naslouchat.. být o trochu vnímavější.. :))



Cesty

18. října 2012 v 16:25 | Arwen |  Naše myšlenky
Nevím jestli moje myšlenky někoho zajímají.. Nevím jestli tyhle články vůbec někomu stojí za přečtení. Nevím to, ale přesto nenacházím lepšího uplatnění, než se o to podělit s vámi.
-
-
-

Život můžete žít několika způsoby. Stejně tak jako u všeho ostatního existují různé cesty. Stejně tak jako u všeho ostatního existují různé cesty. Která je však cestou do pekel a která je cestou spokojenosti?
A co osud? Existuje, nebo ne?
Ať už je odpověď jakákoliv, věřím, že svůj osud můžeme jistou částí ovlivnit. A stejně tak věřím, že jsme vedeni někým, kdo nás chce nasměrovat správnou cestou.

Ve skutečnosti není lehké být jiný než ostatní. Věčný snílek hledící ku obloze se svými myšlenkami. Sledjíc zlatavé slunce a svobodné ptactvo letící na hebkých křídlech větru. Myšlenky, které nikoho nezajímají. V dnešním Světě jsou zbytečné. Nezpeněžitelné, bez výhod a účelu.

Člověk se tolik vzdálil od svého poslaní. Od toho co je důležité. Duchovní hodnoty vystřídala touha po zisku a majetku.
Lidé oslepli, usli, vydali se špatným směrem. Pokud se neprobudí, cesta konce se začne pomalu, ale jistě přibližovat.
Svět není pouze záplavou šedi. Záleží na úhlu pohledu. Všude kolem nás jsou úžasné věci, geniální struktury, nádherné barvy.. Stačí se jen dívat.

Úžasná příroda, nad kterou se tají dech. Nádherná, nevinná zvířata. Zvířata, která možná neumí mluvit, ale neumí ani lhát, klamat a ubližovat. Často používáme názvy zvířat jako nadávky. Ale není snad slovo člověk mnohem horší nadávkou?
Lidé..se svou arogancí. Nedívají se na všechny ty věci kolem. Na to dokonalost Světa. Přesto si myslí, že ví všechno. Že téměř vše už objevili, že jsou pány lidstva. Naivita, arogance...
Utápějí se v šedi. Honí se za falešnými hodnotami. Ale lze jim to vůbec vyčítat? Už od mala mají naučené, že peníze jsou velice důležité. A já tím netvrdím, že nejsou. Jsou.. protože i kdybychom nechtěli, tak je to na tomhle Světě takhle lidmi zařízené.

Ale často zapomínají na mnoho důležitějších věcí.. a neuvědomují si, jací šťastlivci jsou, že je mají.. Rodina, láska, harmonie, zdraví..

Dualita už se pomalu přestává stávat dualitou. Dnešní době chybí vyrovnanost dobra a zla. A k opětovnému nastolení rovnováhy nepostačí hrstka lidí, nýbrž téměř většina. Úkol to není jednoduchý, ale také není nesplnitelný.
Pro některé lidi je celý jejich život jeden velký boj, jedna rána za druhou. Všechno má svůj důvod a důležitost. Každá bolest, každé utrpení přináší něco dobrého. I když to často není na první pohled vidět.
I přes občasný útrapný pocit osamělosti a opuštěnosti, nikdy nejste sami. Vy jste strůjci svého osudu. Ne všechno je pevně dané a neměnné. Zvolte si svou cestu a vytrvejte.

Lidé jsou dokonalá a krásná stvoření, která pouze sešla z cesty. Každý člověk má v sobě zářící světlo. Je však nutné nalézt sami sebe.. najít to zářící světlo. Aspoň z části se oprostit od povrchností. Obávám se, že mě něktěří lidé nepřestanou udivovat. Jejich světlo je schované hluboko pod plitkým nánosem bahna a špíny.
Kde se bere všechno to zlo? Ta nenávist, ignorace a nezájem?

Jak může člověk ublížit nevinné, bezbranné duši zvířete? Jaký člověk vztáhne ruku na maličké, bezbranné dítko? A zaslouží si vůbec někdo takový odpuštění? Dvacáté-první století je i přes všechna světla zářících velkoměst zahaleno do tmy.
Naleznete sebe, svou podstatu, své poslání a pocítíte harmonii. Vyrovnanost, která vám nabízí útulný přístřešek pod křídly jistoty.

Celý život je jedna velká cesta. A i když si někdy připadáte jako ten nejopuštěnější člověk na Světě, je to jen pocit. Vím, že nejsem sama a nikdy nebudu. Protože tam někde je něco, někdo.. něco většího než jsme my. Něco, nebo někdo kdo se o vás stará a když vás nechá upadnout, tak proto, abyste si z toho pádu něco vzali.
Je to něco, někdo, co vám svítí na cestu v temnotě svou lucerničkou a nenechá vás šlápnout vedle. A časem zjistíte, jak do sebe všechno geniálně zapadá. Jak vše souvisí.

Jak má vše svůj důvod.




Elf

12. října 2012 v 20:15 | Deine |  Záhadné bytosti
Zdravím!

Takže elfové. Často se vystují ve filmech, pohádkách, knihách. Kdo ale podle mytologie a legend vlastně mají být?

Elfové se popisují jako bytosti lidské výšky a i podobného zjevu, až na to, že mají špičaté uši a jemné rysy. Popisují se jako bytosti lesa, polí a luk, ochránci přírody. Ve svém úkolu se prakticky mají podobat vílám. Většinou jim legendy přisuzují magické schopnosti, které využívájí na ochranu lesů a v prospěch dobra.

První zmínky o nich se objevují v germánské mytologii. Některé zdroje tvrdí, že se elfové dělí na několik druhů, jak podle účelu, tak podle vzhledu. O elfích se zmiňuje hodně známých autorů jako Shakespeare (Sen noci svatojánské), ale také slavný Tolkien, který je popisuje jako první inteligentní bytosti na Zemi, které nás naučili řeči, modrousti a mnoho dalšího.

Jsou to nekonflitkní stvoření, ale prý pokud jim někdo chce ublížit, umí se bránit. Nejtypičtější zbraní u elfů na obrazech vidíme luk.

Bohužel nemohu říci, jestli tyto bytosti existují, nebo jsou jen výplodem bujné fantazie, každopádně jsem tomu otevřená a pokud někdy potkám někoho kdo s nimi bude mít zkušenosti, určitě se o to s vámi podělím :). Co vy? Věříte?



Skupinová meditace

10. října 2012 v 18:47 | Arwen |  Meditace

Přeji všem hezký den.. :)


Jak už nadpis článku jasně prozrazuje, chci psát o skupinové meditaci. Meditace je něco užitečného a uvolňujícího. Nebo to takhle aspoň beru já. Tak tedy... zúčastnila jsem se této meditace a pokud jste zvědaví, stejně jako jsem byla já, ráda vám popíšu jak to celé probíhalo.

Vešli jsme do místnosti, kde už bylo poněkud dost lidí. V rohu místnosti jsme mohli vidět oltář s buddhistickými prvky. Našli jsme si tedy místo a posadili se. Paní která vedla meditaci nás přivítala a prozradila nám, jak vše bude probíhat. Začala také hovořit o tom, že během meditace se k nám přidá paní, která je probuzená. Samozřejmě, že pro člověka jako jsem já, který se tímto nějak více nezabývá nebylo vůbec jasné, co by to mohlo znamenat. Proto jsem tedy s napětím očekávala co přijde.
V tom už však začala samotná meditace. Byla jsem nervózní z toho kolik je tam lidí a z toho, že tam není úplný klid a naprosté ticho. Což však v takovém počtu ani nebylo možné. Když jsem to po meditaci nadnesla známé, která tam chodí pravidelně, odpověděla mi, že je to naopak skvělé. Čím více lidí, tím více energie.

Pohodlně jsme se tedy usadili, zklidnili dech a čekali. První bylo na programu tzv. "čarování". Paní kerá vedla meditaci zapálila svíčku a čerpala z ní energii. Vyzvala nás k tomu samému. Poté jsme tuto energii měli využít, pro své účely- přenést ji na sebe.
Poté nás vyzvala, abychom si vybavili naši nejkrásnější vzpomínku a prožili ji znovu. To mi udělalo trochu problém. Samozřejmě mám hezké vzpomínky, ale jak vybrat nějakou určitou. která by měla skutečně nějakou váhu? Trochu mi to trvalo, ale něco jsme tedy zvolila. Cítila jsem však, že to není úplně to pravé ořechové. Ale dobře tedy.. to bychom měli. Poté nás vedoucí meditace vyzvala k vybavení události při které nám někdo ublížil, nebo nás ranil. Úkolem bylo si tuto osobu představit a odpustit jí. Aspoň z části a nechat ji jít. Což mi připadalo jako velice chytré, osvobozující a užitečné.

Poté každý dokončoval meditaci podle svých potřeb a přání. Nyní měla následovat meditace dechová. Spočívala v dýchání v určitém rytmu. Hluboký nádech a rázný výdech. Mohu říct, že to bylo značně vysilující. Přišla jsem s bolestí hlavy, ale nyní byla mnhoem silnější. Bylo to způsobeno velkým množstvím energie. A přiznávám se, že jsem chvílemi vynechávala, protože ta bolest hlavy byla dost silná a pro plíce to také nebyla zrovna dovolená. A taky se přiznávám, že jsem se tak trošku těšila až s tímhle skončíme.. :o))

V určitých intervalech se s dýcháním přestávalo, střídavě se zadržel dech a mysl se soustředila na jednotlivé čakry a energii jimi proudící. Jelikož se tímto nějak extra nezabývám, pociťovala jsem pouze energii čakry na hlavě a v místě třetího oka. Ale i to pro mě bylo skvělé. A abych nezapomněla, po celou dobu meditace jsem pociťovala velice intenzivní energii v oblasti dlaní... zajímavé :)

Po dokončení jsme byli vyzvání k otevření očí. Mezi námi se objevila nová postava. Žena, která se upřímně usmívala. Byla to tedy ta "slavná" probuzená osoba. Nyní měla následovat oční meditace. Je to zvláštní, dívat se někomu koho vůbec neznáte upřeně do očí. Ale v tom to celé spočívalo. Člověku, který se o toto ani minimálně nezajímá by přišlo to co se dělo dále... nevím.. komické? směšné? absurdní?
Tato "probuzená" žena se totiž opravdu intenzivně usmívala a tak zvláštně pochechtávala, až mi to přišlo trochu děsivé.. :D .. Ale když jsem se na to později zeptala "zasvěcených", shodli jsme se na tom, že tato žena vnímá svět po tomto probuzení úplně jinak.. S takovou milou, dětskou upřímností a láskou.. A když se dostane do tohoto stavu, není schopná řídit své emoce- předstírat.. stejně jako malé děti...

No a pocity z celkového zážitku u mě byly dost smíšené. Ale po rozležení a chvilce času jsem to přehodnotila jako zajímavou zkušenost... A jak jste na tom vy? Máte podobný zážitek? :))




HAKUNA MATATA

8. října 2012 v 22:00 | Deine |  Zajímavá videa
Dobrý večer! Pro ty z vás co se trápí nad minulostí mám jen 2 slova - HAKUNA MATATA.

JEDNODUCHÉ. VTIPNÉ. PRAVDIVÉ.


Good night :).


Tma?

8. října 2012 v 16:36 | Arwen |  Naše tvorba
Osamělá duše,
hledící na ztemnělé nebe.
Řeka myšlenek v hlavě plyne klidně a tiše.
Avšak srdce tlukoucí se cítí jako svázané provazem.
Oči se dívají.. ale co vidí?
Nedůležité věci, prázdnotu.

....naslouchat a cítit...
Temná oblaka halící mě do tmy..
Světlo je však také silné.
Ale mračna jsou mou součástí..
srostlá, jako nádor.

Snad provždy? Snad ne?
Mýlila jsem se, když jsem si myslela,
že se provždy rozplynuly.
Cítím chlad a neodvratnou samotu,
jenž mě ovívají jako studený vánek smrti,
prostupující každou mou částí.
Vysvitne někdy slunce..napořád, se vším všudy?
Duše bloudící v rozpadlé, chladné, betonové budově.


Někdy mě pohlcuje..
Svými dlouhými pařáty mě strhává do tmy.
Propustí mě někdy?
Naleznou snad motýli provždy cestu z jejich vězení?



Trocha té mé tvorby.. Nic důležitého.. :)
Budu ráda, když se příště dostanu k tomu, abych vám napsala článek o něčem z mých námětů.. Bohužel času je málo..


Kontakty

8. října 2012 v 15:43 | Arwen |  Oznámení
Padlo tady, že zde nemáme uvedené kontakty. Což bych ráda napravila.
Tak tedy své dotazy můžete směřovat do komentářů, které se týkají toho určitého článků.
Nemusíte se bát, že na dotazy neodpovíme. Všechny vaše komentáře si čteme a snažíme se vám co nejrychleji a nejlépe odpovědět.. :)

Pokud byste však přesto radši osobnější formu dotazu, tak tedy zde je můj e-mail (Arwen):



Co kdyby...

5. října 2012 v 20:40 | Deine |  Naše myšlenky










Co kdyby se to nestalo. Co kdybych něco udělala jinak. Co kdybych řekla tehdy něco jiného... Co kdybych měla více odvahy.

Co kdyby ?


Neustále nás v životě pronásledují pochybnosti. Představujeme si různé scénaře situací, které bychom mohli udělat lépe, jinak. Co z toho máme? Vlastně nic. Nezměníme co se stalo. Ale uvažujeme dál... Neudělala jsem chybu? Jak jsem to mohla nechat dojít tak daleko... Co dělám špatně...

Otázky, které nám často rezonují v hlavě a nechávají nás v nejistotě. V napětí. Protože kdo ví jestli ty rozhodnutí byla správná? Nikdo. V tomhle článku vám na tuhle otázku neodpovím. Sama na ni nemám odpověď. Jsme asi prostě takoví. Pořád přemítající lidé o věcech, které se nedají změnit. Přemítají o životech, které nemůžeme mít. O lidech, které jsme ztratili. Dáváme si za vinu malá rozhodnutí, které obrátili náš, nebo cizí život naruby.

Protože život je už takový. Ty nejměnší rozhodnutí tvoří náš celý život. Můžeme si ho celý naplánovat do poslední tečky, ale vždycky se do toho dostanou věci se kterými nebudeme počítat. Překážky, rozhodnutí, které budou jen a jen na nás jak s nimi naložíme.

Takže... stojí za to přemýšlet o pochybovat sami o sobě? Ne. Ale k čemu to vlastně píšu... stejně to budeme dělat. Já, vy, celý svět. Můžeme si stokrát říci, že to uděláme jinak a stejně to po stéprvé uděláme zas. Takže co k tomu říct? Asi žít, přežít, co nejlépe jak umíme. A možná.... rozhodovat se správně. Nebo aspoň tak, jak nám přijde nejlepší.


Have a good night.