Září 2012

Podzimní článek

28. září 2012 v 16:07 | Arwen |  Naše myšlenky
Zdravím všechny naše čtenáře a doufám že se máte skvěle.. :)

( Nejdříve trochu té administrativy. Na blogy začali "útočit" kloboučníci. Jak jsme je s Deine nazvali. Jsou to spameři s anglickými komentáři. Ke každému článku píší to samé a ve skutečnosti dělají reklamu na své stránky s oblečením apod. Jelikož s tím blog.cz zatím nic neudělal, tak máme na blogu záplavu těchto komentářů. A přes ně bohužel můžeme snadno přehlédnout komentáře od vás a odpovědět vám. Což nás mrzí.)

Název článku je- podzimní článek.. zvláštní že? Je to vůbec poprvé co chci psát, ale pořádně nevím, co bych vám vůbec chtěla psát. Takový spontanní článek.. V poslední době se stalo hodně věcí, poznala jsem plno rozdílných a zajímavých lidí.. Přemýšlela jsem o hodně věcech.


Přichází nám podzim, který působí tak chladně a smutně. Troufla bych si typnout, že v tomto a zimním období trpí nejvíce lidí depresemi. Ale mě podzim přinesl tolik nového. Vůbec ho neberu negativně, ale naopak. Je to krásné období plné barev a příprav přírody na zimu. I zatažené nebe může vypadat neskutečně krásně. Při podzimních časech mi také můj mozek pracuje mnohem více v oblasti úvah nad vším možným, poznáváním pravdy a hledání cesty. I když se to na první pohled nezdá, podzim je nádherný..

Pro mě je to období štěstí. Cítím tu pozitivní energii, všudypřítomnou lásku, harmonii a světlo. Ale co vám tim chci říct? I když jste někteří ve stresu ať už kvůli škole, práci, nebo čemukoliv jinému.. Zkuste se nad to nachvíli povznést. Nejste tady na Světě kvůli tomu, abyste celý život pracovali a nepřemýšleli o ničem jiném. Samozřejmě, že je to potřeba. Ale nesmí to být to jediné co nás ovlivňuje a určuje vám to cestu. Na Světe jste proto, abyste mohli něco dokázat. Dělat to co vás baví, naplňuje.. něco po vás zanechat. Usmívat se, radovat se z té příležitosti, kterou jste dostali. Příležitost žít. A věřte mi je to jedinečná příležitost, kterou nesmíte promarnit.

Musíte otevřít oči a žít. Nebuďte zbytečně naštvaní kvůli nesmyslům- život je krátký. Pokud vám někdo ublížil tak mu odpusťte, pokud to dokážete. Pokud to dokážete, budete mít můj velký obdiv a uznání. Není to jednoduché, ale pomůžete tím nejvíce sami sobě. Ta jizva na srdci tam možná stále bude, ale nebude se vás to držet.. Zkrátka to necháte jít. Pomůžete sobě. Netvrdím, že musíte dělat jakoby se nic nestalo a s tim dotyčným být "nejlepší kámoši" . Prostě to jen nechte jít.. odpusťte a dále se tímto člověkem nezabývejte.. :)

A pokud to nedokážete? Nkdo vám nemůže nic vyčítat. Odpouštět není jendoduché. Ne každý to dokáže. Obzvlášť, když víme jak zlí mohou někteří lidé být. Pokud tedy nedokážete odpustit, alespoň se nemstěte, neradujte se z neúspěchů toho druhého.. nebuďte škodolibí. Protože vy jste lepší, než ten co vám ublížil.. Dokožte to i sami sobě :)

Buďte nejlepší lidé jací jen být můžete. Radujte se z maličkostí, nelpěte na neúspěchu a hlavně.. Nemějte deprese.. Je podzim.. a já cítím, že zrovna teď je to období nabité úžasnou, pozitivní energií. Nebojte se, že tahle jízda někdy skončí. Duše- vaše podstata je nesmrtelná. Duše je něco tak krásného, co si ani nedokážeme představit a ta přežívá. Tím se dotávám už trochu jinam a nejsem si jistá, zda to chci rozebírat zrovna v tomhle článků a přesvědčovat vás.. :) Názor je samozřejmě na vás... a moje přesvědčivé argumenty o nesmrtelnsti duše si tedy nechám na jindy..

Protože o tomhle tento článek není.. :)
Skočte si natrhat kaštánky.. pro štěstí. Mají v sobě takové své krásné kouzlo.. Nebo se zkuste podívat ven.. na ty úžasné barvy a přírodu. Krásnou přírodu, která se připravuje ke spánku.. :)

Protože zrovna teď je zvláštní a kouzelná doba.. :))






A víte co? Je mi to jedno.

26. září 2012 v 22:29 | Deine |  Naše myšlenky
Ahoj. Po nějaké době jsem se rozhodla napsat článek i přes to, že jsem unavená, ale prostě jsem si slíbila, že něco napíšu. Chtěla jsem napsat o energiích, ale mé oči se zastavily na tématu týdne.

Je mi to jedno. Jedna z těch vět, kterou používáme i víc než je zdrávo. Flegmatici více, puntičkáři méně, ale v určitých situacích všichni. Někdy ji používáme ve znamení lhostejnosti, jindy v duchu ústupku. Fráze, kterou projevujeme, když se vzdáváme práva na rozhodování.

Někdy, po všech stresech, učení, snahy se prostě zastavím. Položím věci, zhasnu lampu, zavřu oči a řeknu si "A vždyť je to jedno." Něco jsem pro to udělala, nebudu si dělat vrásky nad nečím co není tak důležité. Nejsem typ člověka co se na všechno vykašle, ale něco pro to udělám a pak to prostě nechám plynout. Buď to vyjde, nebo ne. Však svět se nezboří, nebo ano? Řeknu si: "Nějak bylo, nějak bude. Udělala jsem pro to dost. Zbytek je už ve hvězdách."

Když pozoruju lidi, používají to i jako obrannou větu. Říkají to, ale jen aby sami sebe přesvědčili. Není jim to jedno, necítí to tak... Jaká je pak pointa to říkat? S touto větou se totiž pojí pocit, že je všechno snadné. Přemýšlíte a najednou to vidíte... ono na tom přece nezáleží. Jsou důležitější věci než každodenní stresy. Máme rodinu, přátele, zdraví, žádné závažné problémy? Pak všechno ostatní jsou jen nepodstatné detaily. Věci, které upadají každým dnem a mizí z naší paměti... a přitom při nich bylo tolik stresu, tolik strachu, tolik bolesti.

Takže co z toho? Zaměřte se na to co je důležité. Neříkám, ať se na vše vykašlete, ale zbytečně se nestresujte nad věcmi, které druhý den budou už jen minulostí. Ano, lehce se to říká, než dělá. Ale stačí si někdy uprostřed dne, uprostřed shonu vzpomenout.... a zastavit se. Protože víte co? Ono na těch věcech zase tolik nezáleží :).

http://fc00.deviantart.net/fs42/f/2009/087/a/0/gouttelette_on_a_feather_____by_herryhewy.jpg


Temnota a světlo

22. září 2012 v 22:22 | Arwen |  Naše myšlenky
Blíží se nám podzim.. Doba tak trochu ponurosti, chladných večerů a temných nocí. To je jeden pohled.. zároveň může být podzim také dobou jemně svítícího slunce, poetické barevnosti listů a posledních záchvěvů tepla.

Co je vlastně temnota? Odkud se bere? A proč někoho přitahuje, nebo dokonce pohlcuje?
Nedá se nějak přesně definovat. Někdo ji cítí více, někdo méně a někdo vůbec. A někdo je jí přitahován.. Většinu svého života jsem tu dualitu jasně a zřetelně cítila.. To světlo a zároveň tu hmatatelnou temnotu. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, k čemu se přiklonit.. Postupem času jsem to několikrát prostřídala, ale nedokázala jsem se rozhodnout. Obojí mělo své výhody a bylo lákavé. Nepřestávala jsem hledat.. Říká se, že by obojí mělo být v rovnováze. Dobře tedy.. zkusila jsem to. Ale nebylo to nic pro mě. Potřebovala jsem udělat rozhodnutí. Natrvalo.

Tenkrát jsem se rozhodla pro světlo. Věděla jsem, že za tím byl ještě někdo. Někdo, kdo mi pomohl s tímto rozhodnutím.. a to natrvalo.. :) Nikdy za celou tu dobu jsem toho rozhodnutí nelitovala. A skutečně to bylo natrvalo. Změnila jsem se. A bylo to to nejlepší co mě tenkrát mohlo potkat. Ale od té doby už to bylo jen na mě. Já jsem musela vytrvat a zůstat tam, kde jsem se rozhodla být. A tak přetrvávám dodnes.

Jenže...
Jsou tady ty chvilky. Ty chvilky co nás pokoušejí. Nemyslím tím pokušení, jako třeba dát si čokoládu, místo mrkve. Je to všudypřítomná temnota. Jako když vás někdo naštve.. nebo vám ublíží. Nebo když se vám nedaří a vám připadá, že jsou všichni a všechno proti vám. A vy máte chuť sršet blesky, zahalovat se do temna a přestat být tím dobrým a všechno zahodit. A vualá.. přichází na scénu temnota. Je tak záhadná, lákává a se svou hořko-sladkou chutí a tejmnou vůní se nám snaží vetřít do přízně. A zbytek je jen na vás.. jak se zachováte.. a co je vaší prioritou.

Nedávno jsem se šla projít se svým psem. Chtěla jsem jít brzo domů, ale zničehonic jsem si to rozmyslela. Napadlo mě, zajít s ním na jedno klidné místo, po cestě. Všude kolem byl cítit klid a svěží vzduch. To bylo něco skvělého na očistu myšlenek. A já jsem to cítila.. cítila jsem, že nejsem sama. Cítila jsem tu energii, která ze mě vyzařovala, tu sílu. Cítila jsem to světlo, které mě obklopovalo. S každým mým krokem mi na cestu svítila lucernička.. a já se cítila v bezpečí.

A jaký z toho plyne závěr? Pokud máte svou cestu věříte v ni a víte naprosto, že je správnvá, držte se jí. Nenechte se nikam stáhnout. Věřte sami v sebe a v to, co jste si zvolili. Protože vy si tvoříte svuj život. Vy využíváte svou šanci na život po svém.. tak si ji nezkažte.. :)




REVOLTA

19. září 2012 v 18:36 | Deine |  Písničky s duší
Ahoj! V tomhle deštivém dni vám chci ukázat jednoho rappera. Hned na úvod chci říct, že nejsem fanda žádného typu rapu a prostě to není můj styl. Ale tenhle je jiný. Hlásá myšlenku, názor a hlavně pravdu, kterou lidé nechtějí vyslovit a už vůbec ne slyšet. Protože by se museli postavit myšlence, že je všechno jinak než nám to říkají v rádiích, televizích. Museli by se pravdě postavit čelem.

Revolta dělá něco o čem měl rap vždycky být. O vyjádření myšlenek a názorů bez ohledu na ostatní. Ne nějaké zlatokopky, sex a prachy a hej hou jsem největší frajer. Patří mu můj obdiv jako člověku, i jako rapperovi. Jeden z mála, kdo ví o čem rap opravdu je.

Myslím, že i lidé jako já, kteří rapu nefandí se v jeho slovech najdou... Přidávám 3 nejlepší skladby, které jsem o něho našla.

Povstaň s láskou ft. Oheň



Otevři svou mysl



Evoluce vědomí



Prokleté předměty

15. září 2012 v 23:28 | Arwen |  Záhady
Všechny vás zdravím. Ze začátku bych chtěla říct, že mě mrzí má menší aktivita na blogu a četnost článků. Bohužel jak víme, začala sezóna a škola. Ubývá času, přibývá učení a nápaditost vytlačují znalosti, které po nás chtějí znát.
Přesto bych ráda napsala článek o prokletých předmětech. Proč zrovna článek na toto téma? Inspirovala mě jedna z mých nočních můr, které u mě nejsou nic neobvyklého.

Chci vám tady prezentovat moje názory, takže pokud má někdo jiný názor, tak není problém se s námi o něj podělit v komentářích ;)
Jak se tedy vlastně stává z normálního předmětu, předmět prokletý?
Stává se to, když se na takovém předmětu usadí velké množství negativní energie. Všechno je to o energiích. To se může stát, když je tento předmět přítomen nějaké hrozné události, nebo je přímo její součastí ( např. vražedná zbraň ). Zkrátka když má ponurou minulost.

A nebo potom, když někdo na tento předmět přenese negativní energii úmyslně. Jinak řečeno prokleje ho. A co se děje pak? Takto prokletý předmět působí zlo všem co s ním přijdou do styku. Od smůly, neštěstí, neúspěchů, zranění, nemocí tak klidně až po smrt.

Můžou být prokletá různá místa, tak i již zmiňované předměty a dokonce i lidé. Liší se také síla prokletí a jeho trvanlivost.

A jaké jsou slavné případy prokletých předmětů?


Panenka Robert

Tato panenka děsí svým vzhledem a výrazem již na první pohled. Je to hadrový panáček oblečený do námořnického oblečení bez úst s lehce naznačeným nosem. Rodina Ottových vlastnila plantáže a plno otroků. A jak už tomu tak bývalo, nechovali se zřejmě k otrokům zrovna v rukavičkách. Jedna z otrokyní, která ovládala voodoo darovala tohota panáka malému Genovi- synovi Ottových.

Později se v této rodině začaly dít divné věci. Malý Gene dal hračce jméno Robert, podle svého celého jména. Svědkové popisovali, že když šli kolem tohoto domu, viděli panáka chodit u okna. V domě byl slyšet děsivý smích. Malý Gene se panenky bál a tvrdil že ho mučí. V noci měl hrozné noční můry a budil se. Rodiče přicházeli do jeho pokoje kde bylo všechno rozházené a rozbité a malý Gene jim se slzami v očích tvrdil, že to nebyl on, ale Robert. V domě byl slyšet neznámý hlas, který prokazatelně nebyl malého Geneho, ani nikoho jiného z rodiny.
Rodiče se tedy rozhodli, že panenka musí z domu.

Gene však nenechal na jeho panenku ani sáhnout a nevzdal se jí ani v dospělosti. Dokonce i když se oženil, panenka zůstala s ním. Jeho žena byla nešťastná, protože Robert je tyranizoval a manžel byl často na jeho straně. Zřídil mu dokonce jeho vlastní pokoj.
Měli vlastně celkem velice nešťastný život.
V současnosti je vystavený v muzeu a dodnes děsí návštěvníky, kterým způsobuje velice nepříjemné pocity.

Plačící chlapec

Tento obraz byl údajně namalován někdy po válce, v Benátkách a zobrazuje plačícího chlapce. Malířovo předlohou byl prý plačící sirotek, kterému při požáru zemřeli rodiče. Podle tohoto obrazu bylo vytvořeno i mnoho jeho kopií. V domácnostech, kde byly tyto obrazy vyvěšeny velice často vypukaly požáry, ale obraz sám vždy vydržel a neuhořel. Přesahovalo to míru náhody. Všimli si toho samotní hasiči a doporučovali nevyvěšovat si doma tento obraz. Zdá se to být šílené? Ale není spíše šílené tolik náhod?

Této záhadě věnovalo několik svých stran i známý časopis Enigma. Po uveřejnění tohoto článku jim do redakce psala jedna z čtenářek, která psala její skutečný příběh. V rodině prý měli také takový obraz. A co myslíte.. postihl je požár. Naštěstí stihli včas zažehnat nebezpečí a po přečtení tohoto článku obraz zlikvidovali. Náhoda? Výmysl? Kdo ví.. Co spočívá v těchto podivných obrazech?


Little Bastard

Kdo by neznal slavného amerického herce Jamese Deana (*1931-1955). Bohužel tragicky zahynul v jeho porsche, které nazval Little Bastard. Toto legendární auto rozsévalo smrt všem jeho dalším majitelům. George Barris koupil nabouraný vrak tohoto auta, které sklouzlo z držáku a zlomilo mechanikovi nohu. Poté Barris prodal motor Troy Mc Henrymu a další součást auta Williamu Eschridu. Když závodil Troy Mc Henry v autě ve kterém byl motor z Little Bastarda, ztratil kontrolu nad řízením, narazil do stromu a okamžitě zemřel. William Eschrid se vážně zranil, když se jeho auto náhle zamklo a při zatáčce se přetočilo.

Vzhledem ke všem incidentům, které se týkaly Little Bastarda se Barris rozhodl auto skrýt. Kalifornská dálniční hlídka ho však přesvědčila, aby auto půjčil na výstavu o bezpečnosti silničního provozu. V garáži vznikl pořár, ale auto zůstalo zázračně nepoškozené. Když byl použit pro další výstavu na střední škole, opět sklouzl z podepření a zlomil studentovi kyčel. A podobně to pokračuje dál a dál...

James Dean


Auto- Little bastard


Případů prokletí je mnoho a toto byly jedny z nejznámějších. Někdo by opět mohl namítat, že se příliš zabýváme negativismem a že tím přiléváme olej do ohně. Ale jak by se lidé bránili, kdyby nevěděli, že něco takového jako prokletí může skutečně existovat? Že to není stupidní povídačka pro děti, nebo pro senzace chtivé magory?
Upřímně opravdu obdivuji blogy, které se zabývají jen vším optimistickým a všechno negativní ignorují a dělají že to neexistuje. Je to takové uklidňující. Ale my zkrátka píšeme o tom co nás zajímá, co je reálné a o všem co je kolem nás...

Vaše


Neuvěřitelná náhoda...

13. září 2012 v 21:00 | Deine |  Andělé
Ahoj. Ani jsem dneska nechtěla psát článek, protože nemám moc času, ale chci to napsat dokud je to ještě čerstvé.

Dneska jsem šla k babičce na návštěvu. Zvoním na ni a nic. Říkám si " aha zase to neslyší.." Tak jsem ji volala na pevnou. Nic. Říkám si "Hm.. co teď? Měla bych se dostat dovnitř baráku a zkusím zabušit na dveře, asi zase neslyší..." Ale nikdo nikde na dohled a já klíče nemám. Tak jsem se opřela o dveře a říkala si v duchu "Prosím anděly, tajemství všechno co mě slyší, prosím ať tu někdo jde a ty dveře otevře, nebo ať jde někdo dovnitř a odemkne...." Do minuty se opravdu někdo objevil. Ale kdo? Můj taťka! Žiju jenom s mamkou a s taťkou se vídám tak jednou týdně, navíc nepracuje ve městě, takže šance, že ho zrovna potkám je vážně mizivá.

Koukali jsme na sebe a já: "Co tady děláš?" a on: "Co tu děláš ty?" Vysvětlila jsem mu, že jdu k ní na návštěvu a on, že babička upadla a teď je v nemocnici, nic vážného. Pak jsme pokecali a ještě ji navšívili jak se má. No ale pointa toho je, že jsem na něho prostě narazila. Hned minutu potom co jsem žádala anděly a všechny ať jde někdo kolem... Nebýt tam přímo v tu chvíli, tak nevím co se děje a s taťkou se minu. Ještě jsem přemýšlela čím pojedu abych tam byla včas a rozhodla jsem se o dřívější spoj abych tam byla tak o 5-10 minut dříve! Což u mě nebývá tak časté, protože chodím většinou přímo na čas. Po cestě jsem se párkrát zastavila abych pozorovala krásného ptáka a pak si prohledla výlohu... Prostě to bylo krásně načasované.

Co z toho vyplývá? Andělé a Tajemství je s námi všude a nikdy nezklame. Nebo je to všechno jen velká náhoda? Každopádně mě to zaskočilo a téměř mi to vyrazilo dech. Nezáleží co to bylo, hlavně, že to dobře dopadlo :).



Jak důležité jsou rutiny v našem životě

9. září 2012 v 21:20 | Deine |  Naše myšlenky
Tento námět na článek mě vlastně napadl asi před 3mi minutami, za poslouchání Somebody That I Used To Know a poklepávání prsty na hrnek, ve kterém mám pití.

Člověk si ani neuvědomuje jak důležitou roli hrajou právě rutiny v našem životě. Někteří je v životě potřebují více než ti druzí, ale potřebujeme je všichni. Jsou to zajeté zvyky, věci, které vám připomínají, že zapadáte do svého každodenního života a že všechno je tak jak má být. Jak já občas z legrace říkám : "A vesmír je zas tak, jak má být."

Jsou lidé, kteří žijí z adrenalinu a nedokáží být na jednom místě. Mám tu čest za tento typ osoby považovat svou nejlepší kamarádku. Když je doma, neumí se zabavit, místo toho vyhledává akci, neustále a nepřetržitě. Já když nemám s kým jít ven, jdu psát články, číst si, přemýšlet, nebo prostě koukat na filmy. Rutiny neznamenají, že jste domácí pecivál, nebo že nemáte rádi akci. Jenom velká část populace prostě v životě potřebuje tyto záchytné body, tyto věci, které jsou prostě pořád stejné. Jednou za čas udělat věci úplně jinak, může ve vašem životě pomoci cítit vzrušení, adrenalin a pokud jste si to nezvolili zmatek, nebo nerovnováhu.

Opak "adrenalinových osob" jsou puntičkáři a lidé, kteři jsou obsesivně posedlí mít všechno na stejném místě a aby všechno bylo tak jak má být. To také jsou autisti, kteří pokud nemají věci na svém místě, velice je to rozruší. Obyčejný člověk potřebuje jen malé, ale podstatné rutiny. Zamyslete se. Jaké jsou ty vaše? Když vstanete do školy, nebo do práce co děláte? A děláte to opakovaně? Já ano.

Vstanu, jdu do koupelny, vezmu si župan, jdu si vzít něco k snídani a k tomu si přečtu nějaký časopis, nebo co je po ruce, pak se obléknu, učešu a namaluju a poté většinou odcházím. Mám tendenci klepat prsty. Někdy z nervozity, ale většinu času prostě proto, že mě to uklidňuje. Tak obecně mě ten zvuk, ta stabilita uklidňuje a pomáhá mi to přemýšlet. Proto když mi lidé říkají, že jsem neurotická, vyvádím je z omylu. Protože to by znamenalo, že jsem ve stavu nervozity. Já jsem spíš naopak. Bývám v té době často myšlenkami jinde, nebo s lidmi, se kterými už mě rozvohor unavuje, nebo nebaví. Dělám to, protože mi to udržuje stabilní myšlení.

Když tyto malé, nepovšimnuté rutinky narušíne, často ještě chvíli potom jsme nervózní a ani nevíme proč. Například zaspání. Tlačí vás čas, neuděláte to co jste zvyklí a pak se z toho ještě pár hodin vzpamatováváte. Proto si myslím, že by se neměly ignorovat, ale měla se jim věnovat pozornost. Aby člověk neupadl do úplného stereotypu, je dobré čas o času rutiny aspoň nepatrně změnit, protože nové věci, nové zvyky vám dávají nové pohledy. Důležité je, aby vám rutiny sloužily ku prospěchu, ale neomezovaly vás. Měly by to být malé momenty v každodenním shonu, něco co vás ujistí, že je vše, jak má být.



Znovu o magii

8. září 2012 v 10:57 | Arwen |  Magie a kouzla

Co je dnes vlastně magie?


Co je důležité více a co méně?

Je jasné, že co se týče všech těch rituálů a jejich přísad, tak správné přísady nejsou to hlavní co dává věci do pohybu. Je to naše mysl. To ostatní "vaření okolo jen zesiluje "signál". Ale co udělat s naší myslí, aby všechno fungovalo? Kde je ten zlom? Jedno však vím jistě. K magii si musíte estu najít sami. Není nikdo kdo vás bude vodit za ručičku a říkat vám co dělat. To vy se o to musíte zajímat.

Magie je vcelku složitý komplex, který by měl být zkoumán jako věda. Všechno by se mělo stále zkoumat a objevovat. Člověk je na této planetě teprve krátkou chvíli, ale učinil plno skvělých objevů. Přesto jsme teprve na začátku. Využití elektřiny bylo v dávných dobách pouhé "sci-fi". A podívejme se dnes.

A co pro mě magie znamená?

Je to způsob, je to předmět, přes který se lze dostat k našim přirozeným, byť dnes již zapomenutým schopnostem. Je to způsob, kterým rozvíříme energii a vyšleme naše přání a požadavky. Pokud je všechno jak má být ( věříte v sami sebe, v to co děláte, i ve výsledky a doladíte detaily) úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.
magie pro mě také znamená jisté spojení s přírodou, člověkem a Vesmírem. Není to žádné provádění zvrácených rituálů, ani sympatizování se satanem, ani nic podobně temného. Teda pokud magii jako takovou využíváte jen pro dobré účely.

Osobnosti v magii

Těch je celkem spousta. Velmi často je zmiňován Aleister Crowley. Nemůžu říct, že bych se o něj nějak extra zajímala, ale několik článků jsem četla. A věřte mi... byla jsem trochu zklamaná. To je ten slavný a uznávaný mág? Drogy, obětování zvířat a ehm.. pro některé z nás trochu horroro-komediální pokus o páření kozla s jeho vlastní přítelkyní. Jestli si nějak nepředstavuju magii, tak přesně takhle. Ale jak říkám, magie není můj hlavní zájem a nějak zvlášť se nezajímám ani o p. Crowleyho, proto ho nechci a nebudu soudit.
Zmiňované je také jméno- Helena Blavatská. Nevím jestli se dá přímo říci, že se zabývala magií, ale každopádně bych jí ráda věnovala samostatný článek.

Aleister Crowley

A jaká je moje poslední otázka?

Jak se má obyčejný člověk aneb každý z nás dostat magii pod kůži?
Ne, opravdu.. na internetu nemůžete jen tak rozeznat kvalitní informace od nesmyslů. U knih nevíte v které naleznete to co hledáte a jakým stylem to bdue podáno. Když se vrátím ještě k tomu internetu.. Často naleznete tak akorát nějaké hotové rituály. Ale kde najít víc? V čem magie skutečně spočívá? Jaké je její jádro a systém? Kde je ta hloubka? A jak magii vlastně definovat? A to nejdůležitější.

Kde sehnat odpovědi na tyto otázky?



Pomocná medota při LD - ruce

7. září 2012 v 19:42 | Deine |  Lucidní snění
Zdravíčko! Už dlouho jsem nic o lucidním snění nenapsala. Chci vám napsat věc, kterou jsem zpozorovala a poté i vyzkoušela, takže ji považujte za ověřenou :).

Je to metoda, která je trochu méně známá, ale byli lidé, kteří už se o ní dříve zmiňovali (Carlos Castaneda a další). Já si o ní přečetla v knize Hackeři snů, kde jsem se rozhodla, že ji teda vyzkouším. Spočívá v tom, že když už se dostanete do stavu lucidního snění, často to bývá takové nejasné, slabé, prostě nic moc. Kouknete se na svoje ruce, které často bývají nějak zmutované (víc prstů) a podivným způsobem to LD srovná. Jako by to trochu pomůže se více soustředit a sen to prohloubí.

Tahle metoda se prakticky zdá dost nepodstatná, ale sama nemohu vysvětlit jak to funguje, ale řekla bych, že zaměření se na něco menšího a věrně známého, plus, že je tam určitý počet článků nějak pomáhá to LD "vyčistit". Většinou uvidíte víc prstů a bývá to takové rozhozené (jako byste viděli dvojitě po velký rundě alkoholu :D).

Pokud vím, tak se to dá lehce využít i jako test reality, s tím, že postup je stejný, jen se přes den na tu ruku často díváte, abyste to jednou udělali i ve snu a to vám pak pomůže uvědomit si, že je to sen.

Snad vám tento poznatek pomůže :).

http://farm9.staticflickr.com/8149/7531229092_c59a96072f_z.jpg


Nulová návštěvnost na blogu? Odpověď na problém.

3. září 2012 v 11:01 | Deine |  Oznámení
Nazdárek! Takže určitě mnozí z vás si všimli, že Blog.cz poslední + - měsíc má problém s návštěvností. Většině uživatelů ukazuje krásnou nulu. Taky vám jistě po pár dnech došlo, že je to administrativní chyba, nikoliv nezájem o váš blog :D.

K věci. Určitě vás zajímá kdy to bude zpraveno, protože nulová návštěvnost jak není pěkná na pohled, tak ruší přehlednost toho, kolik lidí na blogu bylo a jaké články jsou čtené. Díky bohu, že to stále ukazuje kdo co komentoval :).

Psala jsem jim dokonce 2x. Poprvé před pár týdny abych se dozvěděla co a jak a bylo mi odepsáno, že by to mělo být v nejbližší době opraveno. Po pár týdnech jsem už spíše tak z legrace napsala, že se nic neděje tak by měli s tím dělat něco co pomůže.

Na to mi odepsali cituji:

"Dobrý den,

podle posledních informací, které mám nyní k dispozici, je problém se
statistikami natolik závažný, že je možné, že nebude vyřešen nikdy, tzn.
jediné, co mohu doporučit, je měřit návštěvnost některou z podporovaných
služek, jako např. TOPlist.cz."

Doufám, že se Blog.cz neurazí, že jsem tady citovala tento email, ale myslím, že nejsem jediná kdo by rád věděl jak to bude :). Takže dost z vás už jako já má TOPlist delší dobu, ale pro ty co nemají, pokud chcete býti informování o návštěvnosti radši v nejbližší době nespoléhejte na Blog.cz, protože kdoví kdy se to vyřeší :).