Srpen 2012

World

30. srpna 2012 v 15:24 | Arwen |  Naše tvorba
Kráčela po rozlehlém a opuštěném poli... Slunce nechtělo přihlížet tomuto soudu, proto na obloze nebyl ani jediný paprsek světla. Temná mračna halila oblohu.

"Já jsem všechno". Zazněl hlas dívky do drásajícího ticha.
"Jsem minulost, přítomnost i budoucnost".
"Jsem každý člověk na planetě, každé zvíře, rostlina".
"Jsem každý skutek i událost".
"Jsem celý Svět a všechno v něm".

"Proč jen jsem tak slabá? "
"Na rukou mám krev a jsem nemocná".

Těžkým krokem došla k malému jezírku a zadívala se do vodní hladiny. Spatřila jen její nic neříkající tvář. Dívala se i nadále, dlouze a dlouze. Až spatřila tu hrůzu. Z vodní hladiny na ní hleděla sama její duše. Byla odporná. Zčernalá a prolezlá červy. Dívka se zarazila a pomyslela si: takže tohle jsem já?
Tahle špinavá, zničená duše?

Po tváři jí pomalu stékaly slzy. Dívala se proč je to tak špatné. Před očima se jí pomalu mihaly všechny možné hrůzné scenérie a události. Potom pochopila. Prozřela. Jsou to lidi. Lidi a jejich události, jejich skutky. To oni jsou ta černota na její duši. Oni jí způsobují tu slabost. Na krátký okamžik před sebou naopak uviděla krásné výjevy. Člověka, který skočil pro topícího se psa do rozbouřené řeky, nádhernou přírodu, mírumilovná zvířata, které planetě vůbec neškodí, ochránce přírody a ještě několik podobných výjevů.

Na chvíli se dívka pousmála, protože jí to udělalo radost. Přemýšlela však, jestli tohle málo dobra dokáže vyvážit ty hrůzy co viděla předtím.
Nedokázalo.

Přesto to však byl záblesk světla. Malého světelkujícího paprsku slunce v její duši. Rozhodla se, že udělá všechno co zmůže proto, aby to světlo bylo co největší. Nebyla šťastná, ale už nebyla zmatená. Byla odhodlaná.

Posílala lidem různá znamení, aby jim ukázala jak moc špatné to je. Aby ukázala, že si to nenechá líbit.
Ale co myslíte? Pomohly ty znamení a přírodní katastrofy?

Jsou lidé lepší? Prozřeli?






























Satanismus

27. srpna 2012 v 19:48 | Deine |  Náboženství
Zdravím všechny. Na tenhle článek jsem se chystala docela dlouho, ale pořád jsem se nějak nemohla rozhoupat. Ano článek v Enigmě možná na mě měl nějaký vliv, protože psal právě o tomhle. Jen chci abyste věděli, že mě nenapadlo poprvé když jsem si pročítala Enigmu :).

Satanismus je náboženství plné předsudků, egoismu a v některých směrech i temna. Většina lidí má představu, že satanismus je jen jeden a ten se zakládá na uctívání Satana a pořádání krvavých rituálů a podobných nesmyslů. Ano jistě, jsou sekty založeny na tomhle způsobu, ale to je minimum a řekněme si to popravdě - kolik existuje psychopatů, kteří se opírali o nějaké náboženství? Hodně. Tím ale nechci satanismus zastávat.

Nejrozšířenější odvětví satanismu s nejvíce stoupenci je LaVeyvo. Co jsem se dočetla tak napsal Satanskou bibli, kde je devatero přikázání, které všechny jsou egoisticky zaměřeny hlavně na vlastní sebeuspokojení a hledění si svého. Je to vlastně pravý opak křesťanství, kdy se tento satanismus Bohu a jeho myšlenkám vysmívá. Tento směr nevěří v Satana jako nějakou bytost, je to metafora pro již zmíněné egoistické chování. Je to nábožensví vycházející z ateismu, směřující proti Bohu.

Krvavé rituály v satanismu najdete těžko, možná v nějakých odvětvích. Rozhodně to ale není něco co je běžné a platí pro normální satanismus. Některé myšlenky tohoto náboženství jsou zajímavé (asi jako u všech), ale určitě bych se do toho nepouštěla jak to těch co uznávají bytosti temnoty apod. ani jako filosofický směr. Myslím, že člověk by se měl v hlavním případě starat o sebe, to ale neznamená, že se na všechny vykašlat a být arogantní. Nadměrné ego ti akorát zastře mysl a odřízne tě od poznání jiných věcí.

Jejich vůdčí bytost nebo jak to říci je Satan, Lucifer, nebo Ďábel, tedy vysoce postavený démon (padlý anděl).

Satanistický znak často bývá bafomet (kozel s rohy a bradkou) a nebo obrácený pentagram.

http://www.hail-satan.com/Images/baphomet2.jpg

Tady je pro ukázku devatero přikázání:

1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu





Domněnky o upírech ve zkratce

26. srpna 2012 v 22:12 | Arwen |  Záhadné bytosti
Jelikož se lidé zajímají o upíry už nějaký ten čas, vzniklo o nich plno domněnek..
Tady jsou některé z nich:

- Nesnesou pohled a dotek náboženských symbolů ( bible, kříž, svěcená voda, Davidova hvězda)

- Nejsou vidět v zrcadlech

- Nesnesou česnek

- Jsou mrtví

- Spí ve svých rakvích

- Nesnáší dřevo

- Zabít je může dřevěný kolík zabodnutý do srdce

- Nesmí přes práh dokud je někdo nepozve

- Sají lidskou krev, ale v nouzi nepohrdnou ani zvířecí

- Můžou mít různé nadpřirozené schopnosti

- Můžou člověka přeměnit na jednoho z nich

- Nesnášejí denní světlo

- Jejich srdce netluče

- Jejich rány se rychle hojí

Nejsou to fakta. Jsou to pouze různé představy lidí, které mají o upírech. Nejsem zrovna nějaký upírofil a nějak zvlášť se jimi nezabývám. Otázka je, jestli upíři doopravdy existují a čtou tenhle článek, jak moc se asi smějí =D

Ne, teď vážně.. :) Co patří např. mezi fakty? Už v historii si lidé upírů byli vědomi a obávali se jich. Proto propichovali mrtvá těla na hřbitově, sekali jim hlavy a lámali kosti. A proč to? Mysleli si, že někteří z jejich mrtvých na hřbitově jsou upíři a obávali se jejich návratu..

Tak tedy máme se obávat těch zubatých bestií, nebo je to hluboce zakořeněný mýtus? :)




Naše těla jako vězení

24. srpna 2012 v 16:18 | Arwen |  Naše myšlenky
Jak bylo řečeno v jedné písničce: "Jsi tak krásný, že by se tě nebesa chtěla dotknout."
A bylo to myšleno na každého z nás.
Každý z nás je něčím krásný. Ať už jsou to vlasy, oči, úsměv, nebo vnitřní krása. Lidské bytosti jsou pro mě dokonalá a nádherná stvoření. Ale co dělat, když se tak necítíme? Někdo řekne, že má velký a ošklivý nos. Ale co je vlastně krása? Krása je originalita. To že jsme každý jiný je krása. A proč by např. onen velký nos nemohl být krásný? Pro každého z nás krása znamená něco jiného. Bohužel však máme stanovený něco jako ideál krásy.

A pokud se hodně lišíte, nemáte šanci. A proto navstává otázka: Podstoupit zákrok plastické chirurgie? Odpověď je jednoduchá. Pokud jste silná a odvážná osobnost- nechoďte. Možná nebudete oným ideálem krásy, který teď zrovna "letí", ale budete sví. Budete tací, jací jste se narodili.Originální, jiní, odvážní a přesto dokonalí a silní.

A možnost B? Ano a tady máme možnost pro méně odvážné. Sice necháte řezat do svého těla, abyste se otrocky podřídili uměle určenému ideálu, nebo aspoň průměru, ale zároveň vám to může změnit život. Může být lepší a vy vyrovnaní a spokojení. Záleží jen na vás nakolik jste odvážní a silní...

Jsou i další pro které je jejich tělo vězením a ty to mají poněkud složitější. Já to nechápu.. hrozně moc bych to chtěla pochopit, ale nechápu. Proč se rodí lidé s duší, která nesedí k jejich tělu? Ženy, které se cítí jako muži a muži. kteří se cítí jako ženy. Ale proč? To pro mě zůstává záhadou. Musejí to přeci mít hrozně těžké. A opět nám tu vyvstává řešení v podobě skalpelu a prášků.

A poslední vězni svého těla? Většina z nás k nim bude patřit. Jsou to stařílidé, kteří se trápí, protože jejich tělo pomaloučku vypovídá službu. Je to hrozně žalostný pohled a člověk si řekne co z toho života teď mají. Někteří nemůžou ani pořádně chodit, dělat co je baví, všechno je bolí a postupem času všechno selhává. Kosti, oči, svaly, mozek...
Stejně tak jsou na tom vážně nemocní lidé.

Někteří své tělo nenávidí kvůli jeho vzhledu, jiní kvůli jeho špatnému stavu. Spousty lidí si na svůj vzhled stěžuje, ale musíme si uvědomit, (ano i já bych si to měla pořádně uvědomit, protože taky patřím mezi ty co si občas povzdechnou) kolik starých a nemocných lidí by bralo naše zdrává těla všemi deseti.
A i když je někdo se svým tělem úhlavnínepřítel, já říkam- jsme dokonalí! Na Světě není doposud lepšího a geniálnějšího stroje, než je mozek. A to si představme, že využíváme jen několik málo procent z něj! :))




Indigové děti

23. srpna 2012 v 13:53 | Arwen |  Záhady
Zdravím všechny v těchto horkých, letních dnech.. :)

Název indigové děti zní trochu zvláštně ( možná i tak trochu jako název nějaké sekty). Ale ve skutečnosti až tak zvláštní není. Indigo je barva. Je to odstín tmavě modré, možná i trochu do fialova.

Barva indigo:

A proč tedy indigové, tmavě modré dítě? Jedná se tady o barvu aury ( energetický obal člověka různých barev, z nichž každá vyjadřuje něco jiného). Indigové dítě tedy poznáme tím, že jedna z vrstev jeho aury má indigovou barvu. Věří se, že tyto děti mají ze Světa udělat lepší místo. Mají mít dokonce zajíamavé schopnosti jako je telepatie, zvýšená empatie a čtení myšlenek. Byly poslány, aby vyvážily míru dobra a zla na Světě. Nemusíte být génius, aby vám došlo, že zlo převažuje. Tedy aspoň mě to tak přpadá.

Věřím, že oněm indig. dětem samo dojde co přesně je jejich úkolem a předají Světu jejich světlo a naději. Jsou zrozeni pomáhat.
Ale jako obvykle je třeba se dívat na vše objektivně a z více úhlů pohledu. Jsou tyto děti skutečné, nebo je to výmysl lidstva, které by si přálo mít lepší život a krásnější Svět? Já jsem nikoho s takovou aurou neviděla. Nejspíš to bude tím, že vždy dokážu vidět jen jednu vrstvu a to jen u málokoho. U sebe ji vidím nejčastěji, ale jen tu vrchní vrstvu, protože má často jinou barvu.. :)

A já se ptám na Váš názor.
Skutečně se rodí generace, která může z našeho Světa udělat lepší místo?

Doufejme že ano...





Všechno zlé je k něčemu dobré

21. srpna 2012 v 21:07 | Deine |  Naše myšlenky












Nazdar lidi! :) Provázejí nás krásné a teplé dny (někdy až moc), kdy se nedá nic moc dělat kromě chození k vodě, nebo chození ven kanalizacemi (kde je naděje, že bude trochu víc chladno). A co večer? Někdo jde pařit, někdo jde spát, JÁ jdu psát článek! Víte, původně jsem dneska chtěla psát článek plný negativizmu o světě, o lidech a o tom jak to všechno jde slušně řečeno do kopru. Ale k čemu by takový článek byl? Toho máme všichni dost z jiných stran.

Takže. Dneska naši rodinu postihla další z důsledků ekonomické krize (nebudu říkat přesně co), a tak jsem chtěla napsat ten negativní článek. Ale pak jsem nad tím přemýšlela, poslouchala hudbu, šla ven a tak nějak jsem přehodnotila názor. Vždy jsem byla přesvědčena, že všechno zlé je k něčemu dobré. A myslím si to i teď. Určitě, ze začátku to je těžké a vypadá to všechno tak nespravedlivě. Nemůžu jít tam, nemám na to peníze, nemůžu sehnat práci, umřel mi člen rodiny a tak dále... Ano, je to hrozné. Ale když se na to podíváte zpětně, kolikrát nám chyby přinesly ponaučení, zkušenosti a věděli jsme, čemu se máme vyhnout. Ano, jednou se můžeme spálit. Ale pokud bysme se tehdy nespálili, nepoučili bysme se a naskytla by se další třeba možná vážnější záležitost, která nebýt té chyby mohla dopadnout stokrát hůře.

Přemýšleli jste takhle někdy nad tím? Nebo si myslím, že všechno má svůj důvod. Jednou se zaseknete v nějaké zácpě, jindy náhle onemocníte a nemůžete na ten fajn koncert a podobně. Ale co když... co když kdybyste tam šli, něco by se vám stalo. Uvědomujete si kolikrát jste už mohli být po smrti, zranění... ale díky té překážce, díky tomu náhlému problému nejste? Nikdo neví jak by to doopravdy bylo, kdyby to vyšlo podle plánu, jistě mohlo to dopadnout legendárně, ale pořád je tady to CO KDYBY... A proto bysme se neměli zbytečně užírat našimi chybami, které uděláme. Stalo se, nic s tím nenadělám, jdu dál. Protože přemýšlet v minulosti nám nic dobrého nepřinese.

Co tím chci vlastně říci? Že život nestojí tak zaprd jak to všichni vidíme :). Všechno zlé je k nečemu dobré i když to třeba nevidíme. Právě chyby a překážky z nás dělají tak silné osobnosti, kterými jsme. Jenom tak si uvědomujeme opravdovou cenu přátel, lidí, věcí... jenom proto, že je občas ztratíme. Poznáváme takto hodnoty, sbírámě zkušenosti, tvarujeme naši osobnost. A to je přece nejdůležitější.

Takže lidičkové moji :). Netrapte se. Protože bude líp. Neupínejte se na špatnou náladu permanentně. Pokud se něco stane, vykřičte se, zbavte se toho vzteku a další den vstaňtě s tím, že bude dobře. Uvidíte, že všechno půjde lépe. Když nebudeme naladěni špatně, tolik špatného se za náma nepotáhne a za nějaký čas se to zlepší. Protože co? :)

Protože co nás nezabije to nás posilní!!!



I naše mysl potřebuje dovolenou

18. srpna 2012 v 1:37 | Arwen |  Meditace
Už od té doby, co se ráno vzbudíme, něco děláme, řešíme, nebo se věnujeme tomu co nás baví. Je to docela frmol. Chudák náš věrný pracovník mozek se celý den nezastaví. Pořád o něčem přemýšlí, vymýšlí, něco vnímá.
Až večer přichází jeho doba, kdy má konečně možnost přehodnotit všechny myšlenky a roztřídit vzpomínky a tak nějak si odpočinout. Naše mysl by si však možná zasloužila i trochu víc. Trochu více té harmonie, klidu a rovnováhy.

A jak to udělat? Nápomocná nám může být meditace. Většina lidí si při tomto slovu nejspíše vybaví osobu sedící v tureckém sedu, se zády jako pravítko a hluboce soustředěným obličejem. Ano, prakticky je to tak. Ale meditace je o uvlonění mysli a okolnosti se mohou lišit, nemusí to tedy tak vždy být.


Např. když si zapnete vaši oblíbenou, nejlépe klidnou hudbu, na nic nemyslíte, spokojeně a hluboce nasloucháte, je to také meditace. Čím lepší prostředí, tim lépe. Nejúžasnější je takto hluboce naslouchat s hudbou třeba při pohledu na jasně zářící hvězdy. Nejenomže nasloucháte, ale dokonce cítíte to souznění s Vesmírem, to jak jsme jeho součástí. Tu všudy přítomnou, obklopující energii. Taktéž nádherné je to v přírodě.
Když vnímáte jak jste její součástí, stejně jako zvířectvo, rostliny, slunce.. Není těžké pookřát, když vás sluneční paprsky lehce hladí po kůži, kolem létají motýli a všude kolem se prochází bezstarostnost, klid a mír, souznění se vším živým.

Musím říct, že meditace je především o zastavení toku našich neustávajících myšlenek. To je jistě velice užitečné. Učí nás to naslouchat. Jenže já občas volím radši pravý opak. Představuji si sama sebe na těch nejkrásnějších místech planety, zamýšlím se nad věcmi, na které není většinou přes den čas, srovnávám si myšlenky a nebo si zkrátka představuju to, co mi dělá radost.

Představuju si nezničenou přírodu, nesobecké lidi, kteří drží při sobě, lidi, kterým se dostane pomoci, kterou potřebují. Představuju si lidi, zvířata a přírodu, jak žijí v rovnováze, jak ze Světa mizí utrpení, hlad, nenávist, bída a mnoho dalšího.
Věřím, že jednou to nebude pouze moje konejšivá myšlenka na uklidnění, ale realita.

Naslouchejte a pozorujte...




S láskou


Titanic - pohled do minulosti a zpět

17. srpna 2012 v 23:12 | Deine |  Historie
Dobrý večer přeji. Dnes se aspoň pro mě nic nedělo. Právě jsem dokoukala Cesta na tajuplný ostrov 2 (pokračování Cesty do středu země). Fajn film :). A byly tam ponorky a moře, tak mě napadlo - proč se nepodívat na Titanic? Pár zmínek tu už o něm v pár článcích máme, ale chtěla bych udělat takovou retrospektivu a podívat se to jak vypadal tehdy i teď.

Jen si to shrneme...

Titanic byl největší parník tehdejší doby. Považoval se za nezničitelnou a nejbezpeční loď až do osudné noci. Titanic ztroskotal 14. dubna roku 1912 při srážce s ledovcem. To znamená, že letos to bylo přesně 100 let od potopení této nezapomenutelné lodi... Na palubě zemřelo přes 1500 lidí hlavně v důsledku nedostatku člunů...

Titanic tehdy...

http://2.bp.blogspot.com/-3dypKCXfU7s/T1Yg8kArDtI/AAAAAAAAGgc/I1v6G75ZnPg/s1600/titanic.jpg

http://also.kottke.org/misc/images/titanic-03.jpg

http://2.bp.blogspot.com/-HKhHnTQHFgk/T43p-2DYd-I/AAAAAAAACyc/907X_H09jso/s1600/02_titanic_1st_class_staircase_dome.jpg

http://4.bp.blogspot.com/-6KVTw8Daxjc/TtZB9TISY7I/AAAAAAAABLQ/pSoH5_sx1U4/s1600/Titanic%252B-%252B023.jpg


Titanic dnes...

http://4.bp.blogspot.com/-bsLD038qQmY/T4m1cyB7cdI/AAAAAAAAFj0/1YyG-HiuU4M/s1600/Titanic-underwater.jpg

http://www.oceanology.ru/wp-content/uploads/2010/08/titanic-underwater-deck-model-big.jpg

http://www.maritimequest.com/liners/titanic/photos/art/14_titanic.jpg

http://thejetpacker.com/wp-content/uploads/2010/04/titanic-plates-on-sea-floor.jpg


Succuba

14. srpna 2012 v 20:34 | Deine |  Záhadné bytosti
Ahoj!

Succuba (Succubus) je bytost, resp. démon pocházející ze středovekého křesťanství. Označuje se za démona, nebo astrálního upíra, který se živí energií. Nejčastěji se tímto jménem označuje ženský démon, který svoji krásou a sex-appealem svádí muže a při sexu z nich vysává energii, někdy až k smrti.

Mužská verze tohoto démona je Incubus, který naopak, vysává a svádí ženy. K tomuto tématu nejsou doložena žádná spolehlivá fakta o tom, že by existovali, ale je možné že na astrální úrovni existují...

Na toto téma bylo natočeno hodně filmů a knih, knihy například v současné době Sukuba. Seriál na toto téma se jmenuje Lost Girl (Dívka od jinud), příběh o sukubě.




Elektronické knihy vs. obyčejné knihy

8. srpna 2012 v 19:49 | Deine |  Naše myšlenky
Zdravím!

Sedíte v tramvaji a pozorujete lidi. Všímáte si, že je čím dál více lidí, kteří využívají tzv. čteček knih (tabletů, IPadů apod.). Co je vlastně lepší? Obyčejné knihy, nebo úsporné elektronické?

Výhoda elektronických knih je v tom, že nic kromě přístroje to neváží, můžete si to vzít prakticky všude, šetří to místo a často i peníze. Samozřejmě z ekologického hlediska se šetří papír. Všeobecně je to vlastně docela fajn. Ale já osobně když čtu knížky na pc, nebo kdekoli jinde než normálně, nemám z toho takový "požitek". Často mě i z toho bolí oči (čtečky jsou tomu uchráněny), takže pokud to jde, tak čtu obyčejné knihy.

http://whadawethink.com/wp-content/uploads/2011/02/old-book1.jpg

Nevýhoda však spočívá hlavně v tom duchu historie. Hmotné knihy jdou po generacích dál, nechávají po sobě otisky a tu historickou stopu po určitých obdobích, po jejich majitelech. Je v tom ten energetický otisk. Nikdy se vám nestalo, že jste vzali do ruky velmi starou knihu a naplnil vás takový pocit... pocit té historie, toho kolik lidí za kolik let to drželo v ruce. Dýchá z toho ten čas. Mě tyto věci osobně fascinují.

Nedávno jsem byla u babičky a dědečka na návštěvě a vzhledem k tomu, že mají obsáhlou knihovnu, dívala jsem se co tam mají. Babička i dědeček jsou oba křesťané a proto nebylo podivem, když jsem našla Bible a knihy podobného žánru. Překvapením však byly 2 velmi staré knihy. Vázany byly v nějaké kůži, nebo materiálu velmi trvanlivém. Měli přesku, která knihu svazovala. Otevřela jsem ji a byla to stará, VELMI stará Bible. Písmem byla takového zvláštního stylu (neznám název), ale pro doby minulé velice časté. A tudíž pro mě téměř nečitelné :D. Bylo to napsáno ve staročeštině, takový noblesní jazyk :). A rok? 1782. Stránek to mohlo mít tak 600 a neuvěřitelně mě to fascinovalo. Jen ta historie, ty století! Co ta kniha jen musela zažít... Další kniha byla podobného vzhledu jen o hodně větší. Byl to přepis Bible a její vysvětlení. Takže velikost kolem 2000 stránek. Můj podiv byl v tom, jestli to kromě autora někdy někdo celé přečetl :D. Každopádně rok byl dokonce napsán ještě v římských číslech a jak jsem později zjistila, je to rok 1730. Takže pocit stejný. Na konci mě ještě dostalo věnování od mého prapradědečeka, který to věnoval svému synu v roce 1923. Prostě paráda :).

Takže co se týče mě, fandím obyčejným knihám :). A na ty nedám dopustit :).

http://2.bp.blogspot.com/-Pe1z_mP08WE/TeixfR6DNMI/AAAAAAAACxI/0Uo2H12Spec/s1600/2935741vh0c5gva.jpg