Květen 2012

Noční zpráva

28. května 2012 v 20:59 | Arwen |  Naše myšlenky
Měla jsem v plánu psát úplně jiné články. Náměty už mám připravené.. ale tohle má nejspíše přednost.. :)
Jednou v noci jsem jako obvykle nemohla usnout. Něco jsem zahlédla, nebo jsem si to aspoň myslela. Každopádně jsem se trochu lekla =D ... Když jsem nervózní, tak ráda píšu. Jenže kam? Nasadila jsem si sluchátka, vytáhla mobil a všechno sepsala jakoby do sms zprávy kterou jsem si potom uložila (jen tak pro zajímavost, vyšlo to na 13 sms =D ) Nevim, proč najednou ta nutkavá chuť psát cokoliv, ale stalo se. Tak mě napadlo, že by nebylo od věci sem tu menší úvahu přepsat... :))

Lidé a svět. Jaký význam mají lidé na tomto světě? A kdo je stvořil? Jakto všechno začalo? A kráčí lidstvo správným směrem, nebo spějeme do záhuby? Existuje nějaké nadpřirozeno? Je po smrti život? Máme skutečně nesmrtelnou duši? Existuje nebe a peklo?

Miliony otázek, ale odpovědi neznáme. Život je jedna velká show a my se musíme snažit prožít ji naplno a zanechat po sobě jen to nejlepší. Možná někdy dostaneme odpovědi na všechny ty otázky. Ale prozatím bychom se měli spokojit s jedinou věcí, kterou si můžeme být jisti a to je ta, že kamkoliv už lidstvo kráčí, musí se každý z nás snažit, aby ta cesta byla co nejlepší a cíl byl správný.

Jsme lidé- úžasné bytosti. Každý z vás je originální a nenahraditelný. Na Zemi může být 7 miliard lidí, ale originál je jen jeden. Každý z vás může být úžasný, snažit se jakkoliv udělat ze Světa lepší místo. Dohromady bychom byli nepřekonatelní....
Lidé si pořád stěžují, jak je všechno špatně. Jenže kdyby se všichni spojili a spolupracovali, zbavili se nenávisti a hněvu, mohli bychom tady mít ráj.

Možná toho zatím nejsme schopni, ale já věřím, že jednou se to povede. Máme jen sebe navzájem a naši planetu, kterou úspěšně demolujeme. Takhle to ale nemá být. Dokud lidé nepřestanou chodit se zavřenýma očima a neuvidí tu krásu kolem, niky nepochopí jak škodíme naší Zemi a hlavně sami sobě.
Dokud všichni lidé neprocitnou a neobjeví tu správnou cestu, tak nebudou moci nastat změny. A pokud se tak nestane, můžeme se dočkat tak akorát cesty do záhuby.
Netvrdim, že to bude hned. Lidem nejspíše ještě nějakou dobu potrvá, než zničí vše okolo. Tedy pokud nezmění svoje myšlení...
Ale já v to věřim a hlavně doufám. Každý z nás může dokázat cokoliv jen chce, velké, velké věci. Protože jsme úžasné bytosti.
Pořád máme nádherné slunce nad hlavou, krásnou přírodu a šanci na změnu.

Kdo ví... Možná je tam někde někdo kdo nám věří, že to zvládneme.. :))

Možná to zní trošku zvláštně.. aspoň mě to tak teď s odstupem času připadá... ale co.. mojí hlavní myšlenku to vyjadřuje a to je hlavní.. :))




Arwen


Znovu a podrobněji o posednutí člověka

25. května 2012 v 16:16 | Arwen |  Temnota

Všechny zdravím! :))


Mám teď tolik námětů, článků a všeho co bych vám chtěla napsat. Všimla jsem si, že tu už delší dobu nebylo nic ze šuplíčku děsivých věcí a tak se chci vrátit k jednomu zajímavému, ale celkem děsivému tématu. Je to posedlost lidí démony.

Skutečně do lidí vstupují démoni, nebo dokonce i sám ďábel? Je to vůbec možné? .. V historii je popsáno tolik posedlostí, že na tom musí něco být. Jak by mohli postižení jedinci mluvit dávno mrtvými, zapomenutými jazyky, provádět se svým tělem fyzicky nemožné věci a mít obrovskou fyzickou sílu? A jestli je to pravda, tak jak si ďábel/démoni vybírají své oběti? Může se to stát i nám? A co se nám potom stane?
Ďábel ( nebo démon, chcete-li) si tedy nejpíše vybere senzibilní (duševně citlivé) jedince, možná dokonce i věřící lidi, nebo naopak ty, kteří si zahrávají s tím, s čím nemají. Tedy tohle všechno za předpokladu, že budeme pracovat s teorií,že posednutí je skutečné.

Píše se rok 1968 a u mladé, německé studentky Anneliese Michel se začnou projevovat podivné příznaky. Upadá do bezvědomí a během noci si prokousne jazyk. O rok později se tento záchvat opakuje a tak jí provedou lékařské vyšetření EEG, ale nic nenacházejí.
Znovu se její záchvaty opakují a připojí se k tomu časté vize "obrovské, šklebící se tlamy" . Annelise začínat propadat depresi. Asi jen málokdo z nás si dokáže představit její utrpení.
Další těžký záchvat ji postihl v roce 1972. Stěžuje si na silný zápach, který nikdo jiný necítí a při pouti na San Damiano v Itálii napadne ženu, která se stará o místní kapli.
Chování Annelise se zhoršuje. Napadá všechny kolem, šíří pach hnoje a spáleniny, válí se nahá po zemi, pije svojí moč z podlahy, ubližuje si a má obrovskou fyzickou sílu.
Kněz Ernest Alt a Arnold Renz dostávají povolení k exorcismu a provádějí ho. Stav Anneliese se začíná zlepšovat, bohužel však ne fyzicky. Systematicky odmítá potravu a nakonec umírá na podvýživu.
Anneliese byla krásná, chytrá a věřící studentka... proč něco takového potkalo zrovna ji? .. Proč musela skončit takovýmto neuvěřitelně smutným způsobem? ..

Příběh Anneliese je zřejmě nejznámější z případů posednutí. Také byl podle tohoto příběhu natočen film "The Exorcism of Emily Rose", v českém znění se film jmenuje " V moci ďábla" .

Případy posednutí jsou však velice vzácné. Našla jsem zajímavý rozhovor s jistým otcem Vojtěchem, který nechtěl prozradit své skutečné jméno.

Rozhovory s otcem Vojtěchem jsou převzány ze stránky xman.idnes.cz. 

"Případy skutečného posednutí ďáblem jsou velmi vzácné, sám jsem jich zažil za své působení jen několik," vysvětluje.

"To nejdůležitější je hned na začátku úspěšně rozlišit mezi posednutím temnými silami a mnohem častější duševní nemocí. Mnozí z těch, kteří si myslí, že se jich zmocnil démon nebo ďábel, jsou psychicky nemocní lidé, kteří potřebují pomoc psychiatra, ne exorcisty."

Jak zkušení okultisté, tak kněží se víceméně shodují na tom, že snadným terčem temných sil mohou být lidé, kteří si nezodpovědně zahrávají s jinými sférami, astrálnem, tajemnem, pojmenujte to, jak chcete.

"Opravdu jsem zažil případ, při kterém měl posedlý člověk takovou sílu, že jej museli držet tři lidé. Mluvil plynně cizími řečmi, které vůbec neovládal, poškozoval se, ubližoval si, vůbec vyváděl velmi nepěkné věci."


Je to doopravdy skutečný fenomén a může to potkat kohokoliv z nás, nebo je to pouze etapa středověku, která přežila dodnes?

Dříve byla Anneliese ještě šťastná a krásná.



Bohužel si však musela prožít doslova peklo. Zemřela krutým způsobem.

A co my? Může se něco takového stát i nám? Vzhledem že případy posednutí jsou velmi vzácne, doufejme, že ne.



Arwen


Galapágy aneb zapomenutý kus světa

23. května 2012 v 18:42 | Arwen |  Příroda
Zdravím vás..! :)

Galapágy





Jsou tak trochu zapomenutou, drahocenou perlou na Světě. Nachází se západně od Ekvádoru a skládají se z 19 sopečných ostrovů. Jsou sopečně nejaktivnějším místem na planetě.
Tyto ostrovy jsou velice řídce osídleny- mají pouze 31 000 obyvatel! Galapágy jsou nejvíce známe díky své fauně a flóře. Jako by se tam zastavil čas. Najdeme tam obrovské prehistorické želvy, zvláštní druh tučňáků - tučňák galapážský a prehistoricky vypadající ještěry, kteří vzbuzují respekt.
Tyto úžasná a zajímavá zvířata najdeme jen tady.

Právě zde přišel Charles Darwin na svou evoluční teorii!

Ale průměrný smrtelník se na Galapágy dostane asi jen těžko.. pokud by jste se tam totiž chtěli jet podívat, připravte si minimálně od 46 000 až do 100 000 Kč.

Další zajímavostí je, že celé ostrovy jsou zapsány jako přírodní památka na seznamu UNESCO.

Musím říct, že k napsání článku mě vedl jeden z nejkrásnějších dokumentů, které jsem kdy viděla. A pro odpůrce dokumentů, kteří si představují že je to nudné a nic neříkající, řeknu jen jedno- Je to doopravdy úžasné.. =D

Sledování toho dokumentu ve mě vzbuzovalo všechny možné i nemožní pocity. Harmonii, klid, relax, balzám na duši a zároveň vzrušení nad tou krásou a zajímavostí ostrovů. Milovníci přírody to jistě ocení a podle mě ne jen ti. :))


A fotek z Galapág si dovolim přidat trochu víc, protože jsou všechny nádherné.. :))




Síla myšlenky aneb prokletí

14. května 2012 v 18:59 | Arwen |  Temnota
Představte si kulturistu, jak zvedá činku s obrovskou hmotností. Je spokojen sám se sebou, protože dokázal uzvednout to, co se mu ještě zatím nepovedlo... Řeknete si.. no a co? Tahle síla lidského těla je až směšná v porovnáním s tím, co dokáže obyčejná myšlenka. Naše tělo je úžasné a dokonale promyšlené, ale naše duše a s ní spojené i myšlenky jsou ještě úžasnější. Nezmiňujeme to spolu s Deine poprvé. Je to přímo spojené s Tajemstvím, o kterém jsme už psali několik článků. Stručně tedy připomenutí Tajemství >> s myšlenkou, vizualizací a vírou můžete dokázat cokoliv.

To by bylo pro připomenutí. Je to důležité, protože to souvisí se sílou myšlenky a tím co s ní můžete dokázat.

Souvisí to také s prokletím o kterém chci dnes psát. Ani v nejmenším nechci nikoho nabádat, aby někoho proklínal a podobně. To vůbec. Nemůžu lhát, že mě to ve slabé chvilce taky nenapadlo. Ale když domyslíte následky, nestojí to za to. Nesmíte jednat v afektu. Stejně tak, jako v životě platí přísloví " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě " , platí to i ve věcech okolo magie. Vaše prokletí vůči nepříteli by se vám vrátilo ještě v mnohem větší míře. A za to vám opravdu nikdo nestojí.

A jak že se tedy na někoho přenáší prokletí? Jak už jsem psala, všechno je založeno na myšlence. Klíčová je vizualizace. Představíte si toho určitého člověka a směřujete k němu všechnu vaši nenávist a zlost. To nejjednodušší způsob. Už tím, že si představujete např. že se mu stávají samé špatné věci ( spadne, zlomí si nohu apod.) se k němu dostává negativní energie a oslabuje toho člověka. Proto se také často stává, že plno lidí takto prokleje ze zlosti jiné lidi a ani o tom neví.

Další způsob je představit si energetickou kouli stvořenou z vaší nenávisti a zlosti a poslat ji přímo tomu určitému člověku. Další způsoby už jsou mnohem složitější a praktikují je zkušenější mágové. Je k nim přímo potřebe osobní věc, nebo přímo vlas aj. toho člověka.

Člověk postižený kletbou může být např. pořád unavený, se špatnou náladou, špatnými sny, všechno se mu kazí, nic se mu nedaří a dějí se mu samé nepříjemnosti. A jak se před kletbou chránit? Zkuste si představit kolem sebe ochranný světelný štít, za který se kletba a žádné jiné negace nedostanou. Kletbě se také spíše vyhnou pozitivně naladění jedinci se zdravým seběvědomím. Pokud jste opak a třeba trpíte depresemi nebo různými komplexy, tím snadněji se k vám kletba dostane. Jiná věc také je, když kletbu provádí, jak už jsem psala, člověk zkušenější v této oblasti. Potom si s tímto problémem asi sami neporadíte.

Přemýšlela jsem jestli mám tenhle článek vůbec psát, protože nechci dál šířit podobné věci, které mohou pořádně znepříjemnit život. Ale já pevně věřím tomu, že naši čtenáří jsou inteligentní, správní a nemají to zapotřebí. Jednoduše vám věřím... :))


Arwen


(ne)Dokonalost

12. května 2012 v 20:06 | Arwen |  Naše myšlenky

Skillet- Imperfection

Máš tak velkou hodnotu
Nikdy to nebude dost
Abys viděl to, co musíš dávat
Jak jsi krásný
Jenže se zdáš být tak daleko ode všeho
Čím chceš být
Čím chceš být

Slzy znovu tečou
Slzy tečou

Refrén:
Klesáš na kolena
Žadoníš a prosíš
Mohu být někým jiným
Navzdory všem chvílím, kdy se nenávidím?
Tvá selhání pohlcují
Tvé srdce
Každou hodinu
Se utápíš
Ve své nedokonalosti

Znamenáš tolik
Že nebesa by se pro tebe
Dotkla tváře lidstva
Jak jsi neobyčejný
Oddávám se tvému dni
Jsi tak ohromně a podivuhodně stvořený
Jsi podivuhodně stvořený

Slzy znovu tečou
Pojď a dovol, ať začne hojení

Ref.

Máš tak velkou hodnotu
Tak lehce rozdrcený
Chceš být jako kdokoliv jiný
Nikdo neuteče
Každé naše vdechnutí
Zmáhá naše vlastní těla

Ref.

Nebudeš věřit?
Nebudeš věřit?
Všechny věci, které v tobě vidím

Nejsi jediný
Topící se v nedokonalosti

Přesně jak říká text téhle úžasné písničky od Skillet, plno lidí se "topí ve své nedokonalosti" ... Kdo z nás může s čistým svědomím doopravdy říct, že je se sebou naprosto spokojený?

Jde stejně tak o tělo, jako o vlastnosti. Člověk, který se sebou neni spokojený, nemůže být nikdy na 100% šťastný.
Není to lehké..je to běh na dlouhou trať. A někdo nezvládne doběhnou do cíle ani do konce života.

U někoho to může být přímo nenávist k sobě samotnému. Tuhle nenávist si nesete celou dobu sebou a brání vám dosáhnout štěstí. Je s vámi pořád ve dne v noci... nikdy vás neopustí. Kazí vám náladu a mrazí vám úsměv na rtech.

Nemyslím si, že by vám pomohly "osvědčené rady" typu: " Stoupněte si každé ráno před zrcadlo a opakujte si třikrát: Jsem krásný, úžasný a mam se rád" . Připadá mi to jako nesmysl. Vyslovujete tyhle slova, ale myslíte si něco úplně jiného, nevěříte těm slovům. Je to jako kdybyste si zkoušeli lhát přímo do očí.
Je to vaše bitva. Nezvítězíte opakováním pár slov. Je to ve vaší hlavě.

Nechci vám tady tvrdit, že já jsem se sebou naprosto srovnaná. Nejsem. Ale tím, že to tady píšu vám si všechno moc dobře uvědomuju. Jak už jsem říkala je to běh na dlouhou trať a já jsem ještě nedoběhla.
Každý z nás je přitom dokonalá a úžasná bytost. Člověk sám o sobě je nádherný, jedinečný a originální. Ale přeci jen jsme duše co mají těla a ne těla co mají duše ( Tenhle citát neni původně můj, ale je neuvěřitelně výstižný a úžasný :) ) . Naše duše nás dělá krásnými, ne naše tělo.. :)

A co z toho vyplívá? Jediný člověk, který vás může udělat sto procentně šťastnými jste vy.


Arwen


Díváme se, ale nevidíme...

7. května 2012 v 0:27 | Arwen |  Naše myšlenky
Ano je to tak.. Už nadpis článku vyjadřuje jeho hlavní myšlenku. Každý den děláme to podobné, podobný kolotoč věcí. Vstaneme, jdeme do práce/školy, vrátíme se, nějakým způsobem se zabavíme a jdeme spát. Samozřejmě netvrdim, že se to týká každého. Pořád něco děláme, někam spěcháme, máme něco v plánu, na něco se chystáme. Ale zkuste změnit úhel pohledu.. a možná uvidíte úžasné věci :))

Zkuste se někdy od toho všeho odpoutat. Zkuste se na chvíli stát z hlavního aktéra pouze pozorovatelem. Povznést se nad všechno, pročistit si mysl a jenom pozorovat. Zastavit se a sledovat. Je to tak uklidňující.. a hlavně uvidíte věci z jiného úhlu pohledu. Věci které vidíte každý den vám můžou připadat tak všední, ale ne pokud se dostanete do tohoto "stavu pozorovatele" . Jak může být obyčejný strom tak krásný a tráva tak příjemná na dotek. Možná vám to zní strašně divně, ale když změníte na chvíli úhel pohledu> pochopíte. Pochopíte, jak i všední věci můžou být krásné a dokonalé.

Jenom se zastavte a pozorujte všechno okolo.. to je to hlavní.. :))

Ráda bych to spojila s dalším tématem, protože to má souvislost. Je to počasí. Většinou ho ignorujeme, když nám nevyhovuje tak nadáváme (což je většinou) >> v létě je moc horko, v zimě je moc zima, v dešti je moc mokro, v létě je moc sucho.. Ale když pozorujeme, zjistíme jak je zajímavé, rozmanité a úžasné. Dokonce mam doma ještě knížku o meteorologii kterou jsem zbožňovala =D .. Nadýchané bílé mraky s nejasnými okraji zavání pohodou, zatímco velké cumulonimbus, bílé, naducané bouřkové mraky vzbuzují repekt. Rozhodně stojí za to, abychom si všímali. Dokážou vytvořit nespočet zajímavých obrazců. Kdykoliv vaše oči vzhlédnou k obloze, zaručuju se za to, že tam bude něco zajímavého> vždy.

Stejně tak jako se málokdo pozastavuje aby pozoroval, chybí lidem spontánnost. Když jsem jela autem a sledovala krajinu, tak zrovna pršelo.. ale přitom bylo teplo a svítilo sluníčko. A mě tak napadlo, jaké by asi bylo lehnout si na tu louku a nechat na sebe padat kapičky deště, a zároveň se nechat hýčkat sluníčkem. V tu chvíli jsem měla strašnou chuť jít to zkusit.. =D Ale kdo z nás by to doopravdy udělal? Lidem doopravdy chybí spontánnost a to nás okrádá o zajímavé chvilky..

Já vim, že jsem to všechno prapodivně zamotala do sebe, ale chtěla jsem tim jenom říct, že někdy je zajímavé pozastavit se a pozorovat.. a počasí byl pro mě geniální příklad.

Je to neuvěřitelně uklidňující. Ať už jste v centru města a jen si sednete a nezúčastněně pozorujete, nebo jste v klidném prostředí. Obojí má něco do sebe. Každopádně pro mě je to něco jako meditace. Zajít si s šálkem čaje na zahradu, sledovat mráčky, poslouchat zvuky přírody, pozorovat a vnímat ten klid... :))

Ale jak říkam, zajímavé je to i v hlučném prostředí plném lidí. Třeba i v supermarketu.. =D když příbuzní pořád pro něco odbíhají a vy jen stojíte a hlídáte košík.. Prostě vypnete, žádný starosti, jste jen vy a vaše myšlenky. Přijde mi to trochu i vtipný pozorovat ostatní jak pořád hledají to správný zboží, chodí sem a tam.. docela se tim bavim =D =))..

Nevim, jestli tohle všechno miš-maš vůbec pujde číst( wibbly-wobbly, timey-wimey stuff =D ). Jak mi pluly myšlenky, tak prsty pracovaly.. =))






Arwen


Antarktida: Země nikoho

4. května 2012 v 19:10 | Deine |  Záhady
Ahoj! Antarktida ač se nezdá je taková malá záhada. Objevení se zapisuje podle mořeplaců někdy na leden roku 1821 Faddějem Faddějeviče Bellinghausenem (zlatí rodiče s tímhle jménem :D).

http://geology.com/world/antarctica-map.jpg

Každpodáně se k tomu váže otázka: kdyby Antarktida roztála co najdeme? Pevninu, nebo oceán? Vědci kdysi zjistili, že Antarktida má bohaté nerostné zásoby, a proto mělo o kontinent zájem mnoho států. Nakonec se ale všichni dohodli na moudrém rozhodnutí a to, že by tento neposkvrněný kousek přírody měli zachovat a nenarušovat to. Byla podepsána smouva do minimálně roku 2048, který se zavazuje, že se zde nebude nic těžit a expedice budou pod přísnými opatřeními. Z toho se samozřejmě vyvozujou teorie, zda vláda něco před lidmi na Antarktidě neskrývá.

Byla nalezena mapa z roku 1513, která zaznamenává Antarktidu téměř přesně jako z leteckého pohledu. Což vyvolává otázky jak ji vůbec mohli nakreslit? Pobřeží které bylo zakresleno na mapě však dnes leží pod ledovcem tlustým 1500 m a není možno zjistit co se tak hluboko pod ledem vlastně nachází. Vrstva ledu navíc pokrývá Antarktidu už neuvěřitelných 6000 let. Tudíž nikdo nechápe jak mohlo být zakresleno dávné pobřeží Antarktidy. Jediné vysvětlení je, že mapa byla překreslena z původního nákresu mapy nějaké dávné vyspělé civilizace.

Některé teorie ani nevyvracejí možnost, že Antarktida je vlastně zamrzlá Atlantida, která byla zničena pod vlivy doby ledové. Ale odpovědi se pořád doslova ukrývají pod sněhem. Dozvíme se někdy pravdu?


http://images.nationalgeographic.com/wpf/media-live/photos/000/344/cache/devil-island-iceberg-weddell-sea-adelie-penguins-antarctica_34421_600x450.jpg