Březen 2012

100% andělé-Annie Dalton

26. března 2012 v 18:03 | Deine |  Knihy co doporučujeme
Přeju krásné odpoledne :). Předem chci upozornit, že tato knížka není naučná, žádná Lorna Byrne, je to vlastně celá edice 100% andělé. v ČR je vydaných kolem 8 knížek.

Kde jsem na ni narazila?

Jak jsem měla asi 12 let, dostala jsem ji k Vánocům, tehdy mě celkem vyděsila první věta kniha "Když jsem ještě byla naživu..." :D. Ale jakmile jsem ji četla dál, zjistila jsem, že má úžasný potenciál a přečetla jsem je všechny. Teď je čtu znova, nebo aspoň ty, které vlastním a zjišťuju, že je to spíš čtení pro mládež, znáte to-trošku větší písmena (né moc), žádný šílený zápletky tam nejsou a je to napsáno tak aby to pochopili i mladší...Ale klídek. Tyhle knížky jsou pořád pro mě velký poklad. Obsahují krásné myšlenky, související jak s andlíky, tak s Tajemstvím a celkově vesmírem a všímám si toho až teď. Celé ty knihy jsou doslova "nadopované" pozitivním myšlením a dobrou energií a vesmírnými zákony. Knížky jsem četla podle přeházeného pořadí (začínala jsem 7.), nijak zvlášť to nenavazuje, ze začátku ze to vždy zrekapituluje ten její příběh a pokud něco uniklo, tak se to tam stejně řekne :).

O čem to teda je?

Kniha vždy začínají představením hlavní hrdinky 14ti leté Melanie Beebeyové, která vypráví, že den po svých narozeninách ji srazilo auto a ona zemřela. Dostala se do nebe, které je ale vlastně takový jiný svět. Jsou tam lidé z různých dob, kde si i našla nejlepší kamarádku, obchody, ulice... a jako hlavní je tam Andělská akademie, kde se "studenti" učí jak se stát dobrými andělskými agenty, nebo strážnými anděly. Každá kniha je vlastně jedna mise, zasažena do různých dob, od Ceasara, po 20. léta 20. století a další. Někdy je tam Melanie ve formě člověka, kdy hraje určitou roli a má splnit nějaký úkol, nebo pomáhat jako strážný anděl. Jedna kniha se odehrává v Limbusu (někdy i Očistec), kde se snaží přivést ztracenou duši zpět.

Ono se to možná zdá příliš jednoduché, ale opravdu jsou to skvělé knížky. Nijak náročné, takové odpočinkové, ale zároveň s pěknými příběhy a jak už jsem zmiňovala se skvělými myšlenkami.

Napíšu vám tu jednu ze skvělých myšlenek, kterou jsem objevila v jedné ze svých knih (Ztracená duše)

"Takže jsi měla o té výpravě pravdu." řekl můj vnitřní anděl Cubomi vážně."Ale tvůj úkol na tebe čeká na Zemi, a jak to vypadá, nejspíš ti zabere víceméně celý život. A síly temnoty se objevují v nejrůznějších převlecích, takže je někdy nepoznáš na první pohled." přidal se i můj kamarád.
"Někdy to bude težší. Někdy lidi nepochopí, o co se snažíš a co jde, a občas ti bude připadat, že jsi úplně sama v obrovským nepřátelským vesmíru."
"Ale ty nejsi sama" pokračovala jsem naléhavě. "NIKDY nejsi sama. Všecko, všecičko ve vesmíru je vzájemně propojený."

Opravdu do strašně doporučuju, pokud chcete něco o cestování v čase, andělích a zároveň nechcete nic náročného je to pro vás :). (Nenechte se odradit škaredýma českýma obálkama :D)

http://data.bux.cz/book/009/718/0097184/large.jpghttp://i.knihkup.cz/b/9320.jpghttp://data.bux.cz/book/012/057/0120579/large.jpg


Za mračny..

23. března 2012 v 15:50 | Arwen |  Naše myšlenky
Nepříjemný, studený chlad.. Studený vítr nemilosrdně unáší každou část tepla. Obloha je zatažená černými, hustými mraky. Ledový vzduch je prosycen beznadějí... Samotný človíček v tomhle velkém světě... tak ztracený a sám.
Jenže tu však, se skrze mrak prodere slabý sluneční paprsek.. Jakoby přišlo slunce osamělému človíčkovi říct, že nic není ztraceno a usmát se na vás. Ne nadarmo se říká, že za každým mrakem se skrývá slunce. Jednou jste nahoře a jednou dole.
Nikdy nejste sami. A věřte tomu, že jste tady z nějakého důvodu. Nic se neděje náhodně. musíte něco dokázat, využít tu šanci na život kterou jste dostali. Každý z vás může dokázat velké věci! Nevzdávejte se a snažte se překonávat překážky které brání vašim snům. Samozřejmě, že vaší cestou životem potkáte plno lidí, kteří vám budou ubližovat, srážet vás dolů a házet vám klacky pod nohy. Nedokážu si pořád vysvětlit, co z toho takoví lidé mají.

Jsou jak bez duše, když jim nevadí ubližovat ostatním. Většina z nich vás určitě ani úplně nezná. Možná vám teď způsobují bolest, ale věřte, že se jim to všechno vrátí. Opět musím využít přísloví =D ... je totiž přesné.. =)).. " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě" . Nenechte se potopit někým tak ubohým, kdo se vyžívá v bolesti druhých. Usmějte se a uvědomte si, že všechny různé nadávky, podrazy, ubližování vás nemůžou od takových omezených "lidí" urazit.

Když už jsem zmínila ty nadávky, tak mi to připomnělo jak jsem o tom minule uvažovala.. =D
Hodně, hodně nadávek se využívá jako nadávka a zároveň pojmenování zvířat.. A já se ptam, proč?! .. Zvířata se chovají oproti některým "lidem" úplně úžasně. Navíc zvířata jsou ve většině případech naprosto zlatá. Pokud zabíjejí, tak pro potravu a ne z nenávisti..

A jak bysme to stručně shrnuli? .. Nevzdávejte se, nenechte se potopit, ukažte nepříteli, že jste silní a že vás nesrazí na kolena, nevzdávejte se svých snů, bojujte pro ně a nezapomínejte, že každý z vás je originální, nenahraditelný a nikdy nejste sami... :))


Arwen


Terapie tmou

22. března 2012 v 19:44 | Deine |  Zdraví & Věda
Dobrý veečer lidičky :). Dneska vám chci říct něco o zajímavé terapii na kterou jsem nedávno narazila v jenom článku :).

Jedná se o terapii tmou. Může do toho jít člověk, který je prověřen, že netrpí žádnými nemocmi, ať psychickými, nebo fyzickými jinak řečeno "je zdravý jako rybička". Této terapii se jinak říká: Dunkelterapie. Trvá nejméně jeden týden a její princip je založen na tom, že člověka na týden zavřou do pokoje s postelí, stolem, nějakým pohodlým křeslem a sociálním vybavením samozřejmě :). Máte tam telefon, kde můžete popř. zavolat doktora. Jako jídlo tu je nenáročná proteinová strava.

http://www.brc.cz/img/IMG_3397.JPG

Ale pak udělají BLIK a je tma. Celý týden vám nechají potmě jako v jeskyni. Prostor je také odhlučněn, takže nic nevidíte, nic neslyšíte. Prostě jediné co se stane středodem vašeho vesmíru po dobu jednoho týdne jste VY. Zní to děsivě? Ono možná zezačátku je. Ale nabízí to jedinečnou šanci si vyjasnit věci v hlavě a všeho co se za celý život stalo. To samozřejmě můžete i doma, ale pořád tu budou ty rušivé elementy, které váš mozek vědomě či nevědomě zaznamenává a ubírá se k nim. Tady to nehrozí.

Lidé co tohle podnikli řekli, že si pročistili hlavu, zmizeli jim psychické problémy a pomohlo jim to i tělesně. Zlepšili se jim smysly, lépe slyšeli a viděli. Někteří prý viděli záři vystupující z jejich těla. Ve tmě se zpomaluje čas, takže si připadáte jakoby jste tam byli týdny. Tím, že nic nevidíte zapínáte svoje biologické hodiny a mozek už nehledá podněty, ale pracuje sám se sebou a informacemi, které obsahuje.

Já si myslím, že to může být hodně prospěšné a myslím, že bych do toho šla ;). Ale není to nejlevnější stojí to kolem 7 000 - 11 000,- na 7 dní. Ale pokud peníze nejsou problém proč ne :).

http://www.blackboxmedia.org/Layouts/SpiritBalance/datas/users/Public/Fotolia_33220878_L.jpg


Jeden ze čtyř (pěti) živlů: Vzduch

18. března 2012 v 17:23 | Arwen |  Příroda
Poté co jsme tu měli vodu a oheň, přichází dnes vzduch. Krásný, čistý a svěží. Stejně tak, jako bez vody, ani bez vzduchu, bychom nemohli existovat. Jako ostatní živly, tak i vzduch je silný a mocný a má své krásy a výhody, stejně tak jako nebezpečí. Lehký vánek oceníme především v horkém, letním dni.
Rychlý přesun vzduchu je vlastně vítr. Ten může mít až ničivou sílu. Vichřice, orkány... tím se dostáváme k něčemu naprosto fascinujícímu >> tornáda. Obrovský vzdušný vír, který ničí vše co mu přijde do cesty. Je to děsivé, protože bere lidské životy a jejich domy. Zároveň je na tom však něco úžasného.
V dřívějších dobách, kdy si lidé nedokázali tyto ukázy vysvětlit meteorologickými důvody, považovali tornáda za "Boží prst", který na ně sesílá hněv, za to, že hřešili. I v dnešní době, kdy už o tornádech víme poměrně dost informací se pořád najdou malé nejasnosti o vzniku, které meteorologové neumí vysvětlit.




Arwen


Moment usnutí

10. března 2012 v 21:19 | Deine |  Záhady





Ahoj. Jsem trochu marod, tak jsem nepsala, ale teď už je to lepší takže vás chci potěšit (a nebo ne :D) o další z mých článků. Ano překvapivě, to opět bude mít něco společného se sny, spánkem. Ani nevím proč o tom pořád píšu. Je to jedno z témat, které mě prostě fascinuje.

Ale dneska se chci zamyslet nad přímým momentem usnutí. Zařadila jsem to do záhad, protože to pro mě záhada je. Nekoukala jsem na žádné studie a ani se tady neohlížím na biologii člověka, mozku apd. Čisté zamyšlení...

Takže děje se to každý den, celý život. Jste unavení, lehnete si do postele, zavřete oči, chvíli nad něčím uvažujete a pak kamera akce a je tu tma, kterou po pár hodinách nahradí sny. Nikdo nad tím nepřemýšlí, prostě to tak je. Ale já, většinou když právě ležím v posteli (což není zrovna uklidňující) přemýšlím právě nad tímhle. Jak málo prakticky stačí k tomu abyste uspali vlastní mozek, zpomalili si tep a rozehráli v mozku příběhy v podobě snů.

Mě to prostě přije fascinující. Lidé se pořád snaží meditovat, nebo se přes den zašijeme do vlastních představ, ale nic není tak jednoduché a reálné jako právě přirozená schopnost těla a mozku uspat se a usnout. Přes den, pokud vaše tělo a mozek něco neunavuje nejste prostě schopní zpomalit procesy mozku a těla i když se sebevíc snažíte. To až ta únava to způsobuje. Ale stejně mezi tím vidím velkou mezeru. Jsme unavení, lehneme a pak ____ a spíme. Ten moment usnutí mi přijde tak zvlášní... skoro nikdo si ho přesně nepamatuje a přesto to jakoby prolomí ten led mezi bdělým stavem a sněním. Už se vám někdy stalo, že jste usínali a najednou nějaký vnější zvuk vás z toho dostal? Hnusný pocit, jako by vás něco hrozně vylekalo.

Já vždycky když usínám se snažím zapomenou všechno stresující. Vymyslím si příběh. Jednoduchý, jak v těch s prominutím debilních teenage filmech. Nějaký člověk s pěnězi/bez nich a jeho den. Například. Prostě si vymyslím základ jako pokoj, oblečení té osoby a vlasy a pak to nechám jít dál. A tu chvilku to žije svůj život. Nechám tomu volný průběh mysli. Zachvíli to ani neovládám já, začně to dělat podle svého a pak se to rozmaže a vyšumí to a já usnu. Většinou vnímám jak to ode mě jde pryč.... ale to většinou když se z toho nějak proberu.

Divný pocit, kdy usínáte a pak otevřete oči a máte pocit, jako by jste nikdy neusnuli. Jste čersvtí, ale přesto máte pocit jakoby uplynula delší doba. My lenivější a méně odvážní, kteří se podívat na budík a nechat se oslepit se tím světlem považují za nadldský výkon, jsme naprosto zmateni plynutím času.

Co více říct. Je v tom jistá magie a to myslím obrazně. Je to...takový čirý moment lidské schopnosti přinutit se na základě okolností k zpomalení všeho v sobě. Dejme únavu, polštář a příjemnou nerušící atmosféru k sobě a máme tu perfektní uspání.

Nevím jestli vám tenhle článek vůbec něco dal, nebo jestli jste z toho náhodou neusnuli za klávesnici (což by byl krásný příklad toho o čem tu mluvím :D), ale každopádně co jsem měla na srdci, jsem řekla :).

http://fc04.deviantart.net/fs49/i/2009/234/6/4/Falling_Asleep____by_Raederly.jpg


Mandragora officinarum (lékařská)

5. března 2012 v 19:26 | Arwen |  Příroda
Tolik známá mandragora bude asi již navždy spojena s čarodějnictvím, kouzly a děsivými příběhy. Kořen mandragory nápadně připomíná človíčka. Mandragora se zmiňuje i v Bibli. Její zelené bobule tam jsou nazývány "jablka lásky" . Využívá se při zaříkání sexuální povahy, má také ženám pomáhat otěhotnět. V historii je využívána pro své hojné léčebné účinky. Podle pověr má prý mít neobyčejnou moc nad lidským tělem i duší. Lidé ve středověku věřili zvláštní pověře- mandragora prý vyroste pouze na místě kam dopadne moč nebo sperma oběšence. Co je přimělo věřit takové zvláštní pověře? ...
Mezi další podivné pověry patří ty o jejím sběru. Prý je to velice nebezpečné, protože při vytáhnutí kořene mandragory začne vydávat nesnesitelné řev, ze kterého byste mohli zešílet. Proto se doporučovalo zalít si uši voskem či smolou. Mezi další podivné "rady" při sběru mandragory patří ta, při které přivážete mandragoru k ocasu černého psa, který ji vytáhne a poté pojde. Hodně zvláštní.. že?
Mandragoru používaly také čarodějnice, které letěly na sabat. Byla to jedna z přísad jejich kouzelných mastí. V menším množství může navodit trans a živé sny po dobu několika hodin. V některých kulturách je spojována s ďáblem a zlem. Zároveň však kus jejího kořene někteří lidé používali jako talisman pro štěstí, který měl zvýšit blahobyt a ženám přinést plodnost. Čarodějnice ho používaly na vymítání ďábla a zlých duchů. Nápoje a lektvary sloužily k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí, léčení, čarování, zaklínání, cestování do jiných světů a dimenzí.

Mandragora má psychotropní účinky. Je jedovatá a nedoporučuje se pro laické užití.



Arwen


film: Pianista

4. března 2012 v 20:18 | Arwen |  Filmy co doporučujeme
Toto je poprvé co tady doporučuji nějaký film, ale tenhle za to doopravdy stojí. Pianista od režiséra Romana Polanského je francouzsko-německo-polsko-nizozemský dramatický film. Jeho děj je zasazen do polské Varšavy za časů 2. světové války. Wladyslaw Szpilman je geniální židovský pianista, který hraje v polském rozhlase. S příchodem německých vojsk se musí židé podřizovat ponižujícím proti-židovským zákonům. Další hrůza která je čeká je přesun do Varšavského ghetta.
Ve filmu je vidět, že i za časů války si někteří lidé nepřestali pomáhat- nepřestali být lidmi. Naopak s tím velmi kontrastuje zlo a zvěrstva, které byly za 2. sv. války páchány.

Pianista získal 3 Oscary, Českého Lva- za nejlepší zahraniční film a Zlatou Palmu na festivalu v Cannes.
Tento film můžu jenom doporučit. Je inspirován stejnojmennou knihou a kniha je inspirována skutečným příběhem a událostmi. Ovšem některé scénky jsou opravdu drastické a neuvěřitelné. Nedoporučuji proto slabším povahám. Já osobně slabší povaha jsem =D ... takže se přiznávám, že jsem tento film probrečela.



Psychotest-Jaké jsou vaše skryté sklony?

4. března 2012 v 0:09 | Deine |  Ostatní
Ahoj, před časem jsem narazila na zajímavý psychotest, který docela dost prozdradí a myslím, že má v něčem pravdu :). Tak se pochlubte. Je to test, který zjisťuje jako jsou vaše skryté sklony podle sympatií a antipatíí vyvolávající fotky psychopatů.
(Následují text je zkopírován viz. zdroj)

Popření: Úplně odmítneme své skryté sklony a kompenzujeme je tím, že se začneme chovat zcela opačně.
Sublimace: Skryté sklony nahradíme sociálně přijatelnějšími, nebo dokonce užitečnými postoji, uměleckými aktivitami, koníčky...

Před sebou vidíte osm portrétů více či méně sympatických lidí. Dobře si je prohlédněte a vyberte mezi nimi člověka, kterého byste opravdu neradi potkali v noci v podzemním parkovišti a kterého byste podezřívali z nejhoršího. Pak si podle čísla vyhledejte odpovídající charakteristiku a objevíte svou skrytou tvář. Vybírejte řádkově obličej a zapamatujte si číslo k němu.

1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8.

Výsledek? Klik Celý Článek!

Zrcadla. Pohled do duše?

2. března 2012 v 22:06 | Deine |  Naše myšlenky
Dobrý večer přeju. Začala jsem psát asi 5 různých článků, všechny smazala, když v tom utkvěl můj pohled na tématu týdne. Zdrcadlo. V hlavně se mi stejně jako při každé myšlence začaly rýsovat pohledy na věc. A já vám podám ten můj.

Zrcadla jsou všude. Už kdysi se přírodní zrcadlení hojně používalo ve vodě. Lidé prakticky neznali svoji tvář. A pak BUM. Epický vynález, kterému se nepřikládá velký význam. Ale co to pro nás znamená? Každý den se do něho párkrát denně podíváme. Většina lidí má tak 2-3 někdy i více. Zahlédneme se, prohrábneme vlasy, podíváme se na svůj odraz a v duchu promlouváme.

Uvědomili jste si někdy, že jsme v životě neviděli vlastní tvář? Nikdy? Jenom v odrazech, nebo fotkách. Jak vlastně vypadáme? Můžeme s jistotou říct, že to na co se díváme v zrcadle, nebo fotoaparátu jsme PŘESNĚ my, jak nás vidí svět? Nebo něco trošku zkresleného? Však to znáte "Ále netrap se s tím, fotky zkreslují." Opravdu? A jak si tedy máme být jistí, že to co vidíme odpovídá realitě?

Říká se, že v zrcadlech je odraz naší duše. Že je tam svět za oponou. Že je tam světlo, temnota, všechno čeho jsme se kdy báli a milujeme. Nemáte někdy pocit... když se podíváte do zrcadla. Přiblížíte obličej k zrcadlu a zahledíte se do svých očí... a jen čekáte, kdy se odraz pohne svojí vůlí? Jen tak pro legraci. Ale kde vznikla takhle myšlenka? Někdy se zdá, jako by jsme to ani nebyli my.

Lidé odjakživa mají k zrcadlům takový přirozený... respekt řekla bych. Hlavně v noci. Neradi se do něj koukají. Né kvůli sebe jako spíš... co by tam potencionálně mohli vidět. Byly hromady lidí, kteří přísahaly, že viděli stíny a další věci. Že zrcadla jsou průchod z jiných světů. Lidí při nich špatně usínají a nemají je rádi naproti sobě když spí.

Proč? Kousky skla... Nebo snad něco víc? Zná na to někdo odpoveď?


Peklo... ano, nebo ne?

1. března 2012 v 17:49 | Arwen |  Temnota
Zdravím vás po delší době, kdy jsem se oklepávala z nemoci. Ta do mě byla zahryzlá, jako hladovějící pes do kosti. Co říct k peklu? Existuje skutečně, nebo ne? Už od malička slýcháváme strašení našich rodiču a prarodičů, že když budeme zlobiví, půjdeme nakonec do pekla. Podle mě by peklo nemuselo mít spojitost pouze s křesťanstvím. A pokud by peklo existovalo, znamenalo by to, že existuje i nebe? .. O peklu už se mluví tolik století, tak dlouhou dobu. Měli bychom se tedy obávat, že naše špatné skutky, budou skutečně odměněny doživotním resrvé v pekle? ... Možná je to nesmysl, ale..

Ti z vás, kteří čtou Enigmu stejně jako já o tom již jistě slyšeli. Na sklonku 20. století se geologové na severozápadě Ruska v Murmarské oblasti pokoušeli vyvrtat svými stroji nejhlubší vrt v dějinách. Stalo se tak na poloostrově Kola a vrt byl pojmenován " Kolským vrtem" . Byl hluboký celých 13 km! A jak to dopadlo? Do vrtu byl spuštěn speciální mikrofon, aby vědci mohli poslouchat zvuky pohybu litosferických desek. Jaké však bylo jejich překvapení když slyšeli něco úplně jiného. Někteří z geologů hned na místě prohlásili, že se dotkli samotného pekla. Ruský vědec Dimitrij Azzacov prohlásil: " Nevěřím v Boha, ani v nebe, ale nyní veřím v peklo. Také prohlásil že slyšel milióny hlasů jak úpěnlivě křičely a naříkaly. Dimitrij si myslí, že se provrtali až ke stropu pekla.
Vědci tuto záhadu zkoumali téměř rok. Osobně na ně dohlížel minist geologie. Záhada však nebyla objasněna. V pozdější době měl mít tento vrt hloubku až 15 km! Jenže akce byla zrušena. Prý z nedostatku finančních prostředků. Přitom se ozvala mnoho představitelů mezinárodních fondů, kteří by byli ochotni do unikátního projektu investovat. Ovládl je snad strach a oni radši přestali peklo pokoušet?

Takže co si o tom máme myslet my? Zpochybnit to? ... Myslím si, že když tam byli samí vědci a Dimitrij ještě zdůraznil, že nevěří v Boha a podobné věci, nemá tedy žádný důvod si něco takového vymýšlet. Já na ně pohlížím jako na skupinku vědců, kteří chtěli pouze dělat svojí práci. Samozřejmě musíme být všestranní a pohlížet na tuto událost ze všech úhlů. Tím pádem nemůžeme vyloučit možnost, že Dimitrij Azzacov a ostatní vědci si celou tuto věc vymysleli.. Snad možná proto aby byli zajímaví.
Co se však týká mého názoru, nějak mi to nesedí. Upřímně, si myslím, že si to nevymysleli. Tím spíš, pokud jde o vědce, kteří chtěli zkoumat zvuk pohybu litosférických desek. Ale o tomto můžeme jen polemizovat.

Skutečně máme pod svými nohami peklo? .. Měli bychom se začít obávat? ..



Arwen