Únor 2012

Čaj...

27. února 2012 v 19:28 | Deine |  Zdraví & Věda
Čaj, čaje, čaj. <-název čaje v místní čajovně :)

http://www.dama.cz/i/sps/caj.jpg

Ahooj! Po dlouhé době jsem se rozhodla, že přispěju do rubriky Zdraví. Konkrétně chci něco říct o čajích. Co se týče čaje, doma nejsem nějaký velký čajmen, já jsem spíš na klasiku voda + popřípadě šťáva. Asi i z toho důvodu, že jediný čaj co se doma používá je klasický pytlíkový a ten je opravdu dobrý tak ráno, kdy je vám zima :).

Ale je fakt, že docela často chodím s přáteli do čajovny, kde si kromě vodní dýmky dopřávám dobře udělaný čaj. To je něco úplně jiného. Mezi moje nejoblíbenější patří takový klasický Tuareg, Šaj Bil Hél, nebo v poslední době Maté Rancho s karamelem. (Je jich více, ale tyhle si pamatuju :D)

Před týdnem jsem se však odhodlala k chrambrému experimentu a vyhrabala jsem z dárků, které se v rodině za roky pozbíraly, zajímavý čaj.

Jmenuje se Rooibos Tiramisu sypaný. Voní trochu jako kakao, nebo tiramisu jak chcete. Každopádně mě vůně zaujala , tak jsem si ho podle návodu připravila. V dózičce byla přímo taková kovová koule, která čaj luhuje. Čaj se do ní nasype, koule se uzavře a čaj se luhuje 7-9 minut. Já jsem luhovala demokraticky minut 8.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Tea_infuser_01_Pengo.jpg

Oficiální popisy tohoto čaje je: Sypaný listový čaj rooibos aromatizovaný čokoládou, mandlemi a kakaem, ukrytý v dárkové plechové dóze pro uchování aroma.

Vzhledem k mému zalíbení v Anglii a britské filmy, kde si dopřávají čaj o páté s mlékem, jsem se rozhodla čaj zalít trochou mléka. Pohlížela jsem na to jak na atomovou bombu, ale nakonec jsem překvapivě zjistila, že je to docela dobré a krásně to vyvážilo chuť čaje. Dochutila jsem to jedním cukrem a čaj byl jedna báseň! Takže první pokus udělat si kvalitní čaj byl pro mě příjemným překvapením. Tento čaj opravdu doporučuju pro všechny milovníky čaje i pro náhodně experimentátory jako jsem já :).

http://www.samoleceni.cz/image_pdk.php?pdk=2677020


Můj první trans

25. února 2012 v 12:00 | Deine |  Naše zážitky
Ahoj, tak jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o menší zážitek. Stal se 4.dubna 2010, vím to přesně, protože ho mám zapsaný v počítači :).

Takže byla normální noc a já měla lucidní sen. V té době jsem se o to hodně zajímala, takže jsem různě experimentovala a prostě se ve snech bavila (teď chytám druhou vlnu a zase se naplno do LD pouštím). No a pak jsem se vzbudila. Byl víkend, takže slunce už bylo nahoře a bylo tak kolem 10 hodiny, myslím. Otevřela jsem oči a chtěla jsem se otočit. A ejhle ono to nešlo. Je zajímavé, že většina lidí svůj první trans popisuje jako docela tramautický zážitek, ale já jsem v těchle věcích docela kliďas :D.

Tak jsem se teda chtěla pohnout a místo toho jsem cítila vibrace a nehla jsem se ani o kousek. Říkám si "no super, trans! Ale jako ráda bych se otočila takže?" Takhle jsem si vedla vnitřní dialog a rozhodla jsem se, že začnu od začátku a zkusila jsem pohnout prsty na rukou, pomaličku, polehoučku a zachvíli jsem tímhle způsobem byla už zase v normálu. Ale až teprve pak mě napadlo, že jsem měla ideální příležitost k AC, ale nenapadlo mě to bohužel :). Každopádně jsem byla nadšená, že se mi to povedlo. No jo, sny a LD občas přinášejí zajímavé překvapení, ale o tom povím jindy :).



Hostitel-Stephenie Meyer

23. února 2012 v 17:23 | Deine |  Knihy co doporučujeme
Ahoj. Je to neuvěřitelné, ale zítra je to rok co jsme přidali nějaké doporučení na knihu :D. To se musí změnit!

Ke knížce. Pod autorem Stephenie Meyer si asi většina lidí představí bestcellerovou (a už přesycenou) ságu Twilight, nebo-li Stmívání. Někteří z vás pokrčí rameny, jiní dají oči v sloup. Přiznejme si to, řečí kolem téhle ságy je pořád hodně a už to leze na nervy.
Ale nebojte, v téhle knize nejsou žádní na slunci třypytící se upíři ;D. Jedná se o kvalitní post-apokalyptické sci-fi (i když to není žádný 2012)

O čem kniha je? (Oficiální popis, neumím to popsat tak pěkně)

Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.

Můj názor?

Je to opravdu strašně pěkně napsaná knížka, žádný slaďák, kde si halvní postavy padnou do náruče, ale tvrdá realita plná odmítání, předsudků společnosti a řešení otázek lidské existence a celkově způsobu života dnešního lidstva.... Obsahuje to krásné úvahy a přivádí to otázky typu "Jsme sami pro sebe největší zkázou?".
DOPORUČUJI ji všem, co jen trochu mají tenhle žánr rádi a i těm zatvrzelým odpůrcům Twilight opakuji-s upíry, ani tím žánrem to nemá naprosto nic společného :).

http://www.topknihy.sk/media/catalog/product/cache/1/image/5e06319eda06f020e43594a9c230972d/H/o/Hostitel.jpg



Živý sen..?

17. února 2012 v 6:00 | Arwen |  Naše zážitky
Měli jste někdy tak živý sen, že jste přemýšleli, jestli to byl doopravdy jen sen? No.. musím říct, já jenom jednou. A stálo to za to. Rozhodně je to zvláštní a trochu divná zkušenost. Ale co to doopravdy bylo? .. A nebyl to jen obyčejný sen? .. upřímně.. dodneška nevím.

Je to už trochu dýl.. Obyčejná noc, jako každá jiná. Ležela jsem v posteli a nemohla jsem jako obvykle usnout. Přemýšlela jsem nad všemi možnými věcmi. Ale hlavně jsem uvažovala o andělech. Nad vším co je s nimi spojené. Kdo jsou, co dělají, jak se cítí a jaké by to asi bylo v jejich kůži. Nakonec jsem došla k závěru, že dělají něco úžasného. Oni mohou pomáhat lidem a dost významným kusem přispívat k dobru. " Chtěla bych být anděl- čistá, krásná, světelná bytost" .. pomyslela jsem si.



Když v tom se nad mojí postelí objevila jakási zářivá, světelná bytost. Usmívala se a chytila mě za ruku. Vytáhla mě z postele a já letěla s ní. Ta bytost mi řekla jenom jednu jedinou větu, kterou si pamatuju: " Ale vždyť jsi" ...

A jak si to vykládám? Ať už to sen byl, nebo ne, je důležité, co mi to mělo sdělit. Samozřejmě, že to neberu tak, že jsem anděl- doslova =D .. Spíše to beru tak, že každý z nás má v sobě kus anděla. Kus toho nádherného světla a dobra. Každý z nás může pomáhat. Každý může něco udělat pro dobro i kdyby to měla být maličkost. Protože v téhle naší době se i ta maličkost dost cenní. Každý z vás může dokázat obrovské věci. Je to jen na vás..


Arwen

Otevři oči...

15. února 2012 v 20:24 | Deine |  Naše tvorba



Byla tma. Ticho. Ohlušující ticho a já už neměla sílu pokračovat. Co se stalo? Všichni jsou pryč. Všichni a všechno. Ocitla jsem se v místě, kde není slunce, ani hvězdy. Jediné co tu je je šero a pustá krajina. Jsem tu měsíce. Možná roky. Možná staletí. Všechno plyne tak rychle a zároveň pomalu... jako by se zastavil snad čas. Sedím uprostřed pustiny a jediné co je tu semnou jsou mé myšlenky, které mě pořád pronásledují. Jak jsem se tu ocitla? Co tu dělám? Proč? PROČ?

Ztratila jsem cestu. Víru. Všechno na čem mi kdy záleželo bylo najednou pryč. Lidé, které potkávám na ulici, byli pryč. Chyběla tu jakákoliv známka života.
Cítila jsem se tak prázná, tak bezmocná. Točící se věčně v kruhu... Ušla jsem míle, bez cíle. Všechno se pořád opakovalo. Stejná krajina, stejně mrtvé místo. Nakonec jsem to vzdala, sedla si a koukala do šedé oblohy a popraskané půdy.

Když najednou... Zpoza těch všech mraků a pochmurnosti na mě dopadlo neznámé světlo. Byl to jen jeden paprsek. Jakoby se slunce objevilo ve světě zatracených... Byl to jeden jeden, jediný paprsek. Ale pro mě to znamenalo mnohem, mnohem víc. Byla to naděje, život, všechno v co jsem kdy věřila se skrývalo v tom záblesku světla.

Zvedla jsem se a šla za tím světlem. Jakobych mohla dohnat slunce, s očima upřenými na ten jediný zdroj čistého světla jsem se opět vydala na cestu. S nově nabytou energií, s nadějí v srdci. Najednou se začala obloha rozjasňovat. Z šedi se stala blankytně modrá obloha. Z poprskané půdy začaly růst květiny, stromy. Kolem mě se začali objevovat lidé a domy. Co se stalo? Nechápala jsem. Ale pak jsem procitla. Uběhla sotva chvilka i když v mém srdci to byly staletí. Staletí jsem byla uvězněna v té zatracené krajině. Ale celou dobu jsem byla tady. Jenom jsem se nedívala. Neviděla jsem, byla jsem slepá. Až když jsem našla naději, viděla jsem svět jinak. Viděla jsem každou částečku světa, který je v celku tak krásný.

Pochopila jsem, že k tomu abych prozřela musím otevřít oči...



Kniha Stínů

11. února 2012 v 14:10 | Arwen |  Magie a kouzla
Po delší době vám opět přináším něco z oblasti magie a kouzel. Kniha Stínů.. co to je? a k čemu slouží? .. Název zní trochu temně a možná i děsivě, ale naprosto zbytečně. Kniha Stínů je totiž něco jako zápisník. Samozřejmě né jen tak ledajaký zápisník. Jak už jsem psala, tak největší energii mají kouzla, která si sami vymyslíte. Je to velmi důležité, protože do nich vkládáte něco ze sebe, svojí vlastní energii, kus své povahy atd. A právě tyto vaše kouzla se do Knihy Stínů zapisují. Ale nemusí tam být jen vaše kouzla. Já osobně jsem tam zapisovala i různé zajímavé poznatky, které jsem objevila, různá kouzla i rituály které nebyly moje a přesto by se mohly někdy hodit.

Kniha Stínů by se neměla nikomu ukazovat a nikdo by si z ní také neměl opisovat vaše kouzla. Já si však myslím, že to nebude až tak žhavé.. Pokud je někdo komu věříte a jste ochotni s nim vaší knihu sdílet, potom není problém.. je to přece jen vaše kniha a vaše volba komu ji ukážete a komu ne ;)

Už je to pár let zpátky, co jsem také měla svojí Knihu Stínů. Potom jsem na ní tak trochu pozapomněla. No a pak jsem ji nemohla najít.. ( překvapivě =D ) .. A jak to dopadlo? .. Nedávno jsem ji po letech našla. Bohužel moje zápisky a kouzla byly vytrženy a někdo z rodiny si z ní udělal svůj zápisník.. Bohužel.. =D

Dnes už bych si na ní dávala větší pozor.. :) Přeci jen je v té knize kus vás.. kus vaší osobnosti.




Arwen

Podstata plného ovládání lucidního snění

6. února 2012 v 20:29 | Deine |  Lucidní snění
Dobrý večer přeju :). Název zní jak na obalu nějakého spotřebiče, ale vlastně vám chci prozradit podstatu celého ovládání Lucidních snů neboli LD.

Pokud už jste dosáhli úrovně, kdy umíte/ daří se vám docela dobře lucidně snít, možná jste si všimli, že věci, které chcete aby se objevily, se neobjeví. Nebo se objeví jen něco velice nepovedeného. Říkáte si, čím to je? Malou fantazií? Nebo jsem prostě jenom na to levá? Nevěšte hlavu. Protože odpověď je tak prostá, že se to ani nebude zdát jako pravda.

Takže v čem je ten háček? SEBEVĚDOMÍ. A tím nemyslím sebevědomí jako v životě (i když to také může souviset), ale myslím sebevědomí ve snu. Protože mě osobně se kolikrát stalo, že jsem si řekla například : "Chtěla bych aby se objevilo jablko. Objeví se? Zkusím to. Ale co když se neobjeví?" Tohle je kolísání jistoty. V normálním životě by to nemělo vliv. Jablko by nezáviselo na vás, prostě byste si jen tak pochybovali. Ale ve snech, to je něco jiného. Sen je proces tvořivosti a LD ještě větší. Je to stav, kdy vaše mysl jde skrz vším co máte v hlavě a "objevuje" další a další místa jako ve hře, ale zároveň je tvoří. (Pro ty co viděli Počátek, si jistě vzpomenou na vysvětlení). Takže ABSOLUTNĚ všechno v LD závisí na vaší tvořivosti. Ale... pokud chcete vytvořit např. to jablko, musíte být přesvědčeni na 100% že se objeví. Prostě si ho vynutit a nedělat žádné námitky v hlavě a žádné pochybnosti.

Jak na to? Ono to vlastně těžké není. Musíte si uvědomit, že to kde se nacházíte je VAŠE. Všechno tam závisí čistě na vás a na tom co si přejete. Prostě je to váš sen. Když si to takhle všechno egoisticky uvědomíte, dojde vám, že každá věcička tam o kterou si řeknete se objeví, protože jste si tím jistí, protože je to vaše místo.

Záleží však také na tom co si chcete vytvořit. Lidé jsou nejtěžší. Čím lépe si je pamatujete, tím lépe se tvoří. Ale přesto, je to jedna z nejtěžších věcí. Pak se také špatně vytvářejí věci, které jsou složité, nebo si z nich moc nepamatujete (například Hvězdá brána). Ono se něco objeví, to ano, ale většinou je to taková hatlapatlatina :D.

Takže přeju mnoho zdaru v oblasti Lucidního snění a hlavně si buďte jisti co děláte :). Protože tam není co zkazit.

http://1.bp.blogspot.com/_zYV4qdtsB7o/TUDzI45OA-I/AAAAAAAAAm4/-TYrdNEC_xM/s1600/solar-power.jpg


Více o andělech a konkrétně o Michaelovi

3. února 2012 v 13:19 | Arwen |  Andělé
Za okny panuje krutý mráz a zima nás svírá svým ledovým objetím. V těchto krutých teplotních podmínkách, by se hodilo něco, co by vás aspoň trošku zahřálo na dušičce. A proto jsem se rozhodla psát článek právě na toto téma. Andělé obecně jsou neobyčejně milující a krásná stvoření světla.. Ať už v anděly věříte, nebo nevěříte, musíte uznat, že na nich nejspíš něco bude. Objevují se v mnoha náboženstvích. Anděl znamená v překladu z řečtiny posel. Nejspíše je tím myšleno- posel Boží.

Andělé se rozdělují do devíti kůrů:

Serafínové: Jsou nejvyšším řádem a jsou nejblíže Bohu.
Cherubíni: Odrážejí světlo od Serafínů, moudrost a poznání.
Trůnové: Jsou silní a mocní.
Panstva: Se vyskytují na hranici mezi duchovní a fyzickou úrovní.
Ctnosti: Jsou to andělé pomsty a ovládají přírodní zákony.
Mocnosti: Jsou něco jako strážci. Brání nebeskou cestu proti démonům.
Knížectva: Tento kůr dokáže zasáhnout do lidských záležitostí. V jedincích probouzí odpovědnost.
Archandělé: Jsou to andělé, kteří přinášejí slovo Boží na Zem. Občas se zjevují jako velké, krásné, světelné bytosti.
Andělé: Je to nejnižší andělský kůr. Patří sem strážní andělé. Ty mají za úkol nás chránit, dokud nenastane náš čas. Potom pro nás už nemůžou nic udělat. Vedou nás na cestu pravdy.

Dnes jsem se chtěla zaměřit na archanděly. V katolicismu jsou uznáváni tři a to: Michael, Gabriel a Rafael.
V pravoslaví jsou to: Michael, Gabriel, Rafael, Uriel, Sealtiel, Jugidiel, Barachiel, Jeremiel.

Archanděl Michael

Michael je nejspíše jedním z nejznámějších archandělů. Jeho jméno znamená v překladu "Bohu podobný". Michael je popisován v křesťanství, muslimství a u svědků jehovových je to dokonce jediný archanděl. Je zobrazován nejčastěji v lesklé zbroji a s mečem v ruce. Jeho kovem je zlato, jeho kameny jsou: rubín, tygří oko a citrín, vůně: kadidlo, myrha, skořice, tělesné části: srdce, páteř, oči, tělesné funkce: krevní oběh, regulace tepla.. a další. zkrátka je to archanděl silný a mocný. Je to oddaný bojovník za stranu dobra.


Pokud jde o můj názor, tak já se neřadím k žádnému náboženství, přesto však věřím v anděly a jakousi vyšší moc. Náboženství pro mě znamená něco, kde máte předepsáno všechno předem, jak se všechno stalo a nesmíte o tom pochybovat.. můžete jen věřit. To podle mě není dobře. Lidé by měli o všem uvažovat samostatně, utvořit si svůj vlastní názor a jen tomu věřit. Ovšem nikomu to neberu. Každý si svojí cestu a zvolí sám.. :)




Arwen