Říjen 2011

Magie-kouzla, nebo my sami?

28. října 2011 v 19:51 | Deine |  Magie a kouzla
Každý jste už jistě o magii slyšeli. Začalo to pohádkami o čarodějnicím a došlo to až k čtení různých kouzel nebo nějakých knížek o magii. Magii každý chápe a přijímá jinak.

Někdo magii vidí jako kabaretní kouzla s kterými se vystupuje na veřejnosti, nebo lidé jako Criss Angel. Prostě iluze. Jiní si pod tím představí zaříkávání, seance a kouzla. A pak jsou tu ti, kteří magii berou jako součást člověka a světa, jako spíš schopnosti lidské mysli.

Kam se řadím já?

Já magii beru jako poslední možnost. Přijímám ji jako téma s hodně otázkami bez odpovědí, za vědu mezi nebem a zemí, ale hlavně jako energii, kterou lidé vyzařují a vlastní myslí jsou schopni s ní pracovat. Moc nevěřím na kouzla a zaříkávadla a věci typu: vemte fotku a svíčku.... Nevím, možná to funguje, ale já myslím, že je to hlavně založené na principu lidské sugesce. Na síle myšlenky, nebo placeba efektu. Když budeme věřit, že se nás další den poštěstí, nepotřebujeme ritál s dvaceti svíčkami a vonnými tyčinkami, nebo kdovíčím. Stačí ta myšlenka. Ale samozřejmě, myšlenka není uchopitelná. Proto jsou tady ty rituály. Aby podtrhli myšlenku a zapečetili ji, udělali jí více reálou, uvěřitelnou. Pak se s tím lépe pracuje. Ale na konci dne, to je jenom podnět a myšlenka vyslaná do vesmíru. To souvisí s Tajemstvím. Do magie taky řadím skryté schopnosti člověka a myslím, že i síla myšlenky může zabít. Ale to už nesouvisí až tak s magií, jako s pletkami s démony a takovými.

Ale pozor. Na druhou stranu věřím na různé fáze měsíce, které mohou něco způsobovat a třeba vyvolávání duchů nepovažuju za magii, ale samostatnou věc. To totiž nevychází z člověka, ale i z jiných zdrojů. Prostě na to mám tenhle názor. Na čáry máry fu*k mě neužije :D.

Potom je tady slavné téma černá vs. bílá magie. Jako už bylo řečeno, magie se nedělí na bílou a černou, je to jen lépe pochopitelné rozdělení pro lidi. Jde o využití, té myšlenky, toho zpracování. Stejně jako můžete vášnivě milovat a vášnivě nenávidět.

Takže to shrneme. Já nemám nic proti zaříkavadlům a kouzlům a nevím čemu (nemluvím o těch temných rituálech!), myslím, že to funguje, ale v základě jde o pouhou myšlenku, která se rozvíjí. Tohle je pouze můj názor, takže nikomu ten jeho neberu :). Neříkám, že to tak je, jen to tak vnímám :) .


Něco víc

23. října 2011 v 11:38 | Arwen |  Naše myšlenky
Poslední dobou tu není zrovna moc nových článků.. a já se ptam proč? .. Jo, můžu říct, že toho mám teď ve škole hodně a nebudu lhát. Jenže tam uvnitř mě stejně vím, že to není ten pravý důvod. Prostě nemám inspiraci..nic mě nenapadá. A to mě děsí. Přemýšlím, jestli mám vůbec ještě co říct. Něco vám dát, o něco se s vámi podělit. Ale tajně doufám že ano.

To o čem chci dneska psát je " něco víc" . Někdo to tuší, někdo si tím je jist a někdo si to nechce připustit. Já v to věřím stejně pevně, jakože 1+1=2 ... Věřím v to, že někde je něco víc. Že existuje něco víc, než jen tenhle svět. Vím, že existuje neviditelný spirituální svět, který my nevidíme. Někdo však má ten dar, že některé věci z tohoto světa může vidět. Myslím tim např. anděly, auru, astrální bytosti, přírodní bytosti, mrtvé duše, temné bytosti, démony a další. Zajímalo by mě, proč se tímto nezabývají např vědci. Jenže pro ně je tohle směšné, zbytečné a irelevantní.

Rozhovor s exorcistou

11. října 2011 v 18:05 | Deine |  Temnota
Ahoj lidi, chtěla bych vám představit jeden velice zajímavý článek, který jsem nedávno četla. Vzhledem k tomu, že jsem byla líná ho přepsat, jsem vám ho naskenovala :D. Je to rozhovor s českým exorcistou Milanem Doležalem, který sděluje svoje zážitky a dojme z této nebezpečné práce. Článek nese název "V každém z nás je kousek démona". Opravdu stojí za počtení.
Pro zobrazení klikněte pravým tlačítkem myši a dejte Zobrazit obrázek a poté klikněte lupou na zvětšení. Komu by to nešlo, budete si to muset stáhnout do PC :). Člínek obsahuje 4 části (4 fotky).
Přeji pěkné počtení.




Věci kolem náboženství

7. října 2011 v 15:27 | Arwen |  Náboženství
Jednoho dne jsem uslyšela zvonek a s radostným očekáváním, že je to moje kamarádka, která měla přijít, jsem běžela otevřít.
Otevřu dveře a nechápavě koukám na lidi které vůbec neznám. Byli to jehovisté a vnucovali mi ty jejich knížky a časopisy. Poté se mě zeptali, jestli věřím v nebe. Zajímavá otázka, pomyslela jsem si. Moje odpověď byla jasná... " Věřím, že po smrti něco je, ale nemyslím si, že je to přímo nebe, tak jak ho známe z křesťanství. Podle mě je to přechod do jiné sféry. " Na tohle mi bylo odpovězeno, že v bibli se prý jasně píše, že po smrti nic není... prostě konec. A protože jsem bibli nečetla, nemůžu to soudit.

Některá naboženství mi prostě přijdou podivná. Jak už někdo v komentáři v předchozím článku o křesťanství správně argumentoval, symbol kříže byl opravdu dříve než celé křesťanství. Ale to pořád nemění nic na tom, že právě na kříži zemřel člověk, který se jenom snažil hlásat svojí pravdu.
Proč lidé nosí na krku symbol utrpení a bolesti? Proč muselo v historii zemřít právě tolik moc lidí kvůli křesťanství? ...Proč je křesťanství a vůbec většina náboženství důvod k válce? ..

Nerada chodím do kostelů. A proč? .... Nesnáším tu atmosféru tam. Vejdete tam, a hned na vás padne taková vážnost a podivná energie, která se mi vůbec nelíbí. A co Ježíš na kříži? Vyhublý muž, skoro nahý, z kterého teče krev, protože byl zavražděn neobyčejně krutým způsobem. Chápu, že si křesťané chtějí připomínat někoho tak významného. Ale z rovna v té jeho nejtěžší a nejhorší chvilce.. Je to výjev jako z hororu. A k čemu je odříkávání všech těch motliteb, když zajdete za roh a tam začnete pomlouvat třeba sousedku? To se samozřejmě netýká všech. To netvrdím.

Křesťanství má být náboženství slušných lidí. Ale co všechna ta krev a smrt a všechno to špatné? .. Z kostelů necítim žádnou lásku, pozitivní energii ani radost. Kostely na mě působí spíš negativně. Taková těžkost. Možná to také bude tím kolik krve má na svých rukách toto náboženství.

Mé sympatie má třeba takový buddhismus. Toto náboženství u nás není obvyklé- je to náboženství z Asie. Ta myšlenka je hezká. Nemusíte věřit v žádného boha, jen v sami sebe. Ale některé věci mi tam připadají také moc přehnané. Například žít jenom z toho co si vyžebráte. Ale jinak je to mírumilovné náboženství, z kterého jde cítit ta harmonie a pozitivní energie.
Zkrátka podtrženo a sečteno, každé náboženství je jiné. Každý věří v něco jiného.

Ale každé náboženství musí přinášet jen to nejlepší z něj.

Ne bolest, ne války, ani krveprolití, ani bolest.